Lore

Ďalšia nemecká pecka! Detičky z hitlerjugend putujú troskami Tretej ríše za starou mamou do Hamburgu. Nekompromisné vrhnutie vodcových ovečiek napospas následkom jeho politiky. Na hlavnej hrdinke Lore sledujeme postupný prerod zo sfanatizovanej arijskej blondýnky na človeka ochotného odstrihnúť sa od dedičstva otcov. Subjektivizujúca kamera, ktorej záujmom sú výseky reality, úzke snové zábery na dejové detaily, senzitívne snímanie okolitej prírody v neustálych preostrovačkách, explicitné zobrazenie násilia a výborná práca zo zvukom navodzujú Lorino vnímanie tesne povojnovej situácie, keď sa nemecký obyvatelia prvýkrát zhlukovali okolo verejných násteniek oblepených fotkami masových hrobov "podľudí". Originálnou dejovou premisou, vybudovaním výborných situácií a vycizelovaným scenárom, ktorý neskĺzne do známych klišé, ukazuje Shortland akým smerom by sa mal vybrať umelecký európsky film, ktorý prichádza s miliónkrát ohranou témou a s kapitolami z nárdonej histórie. Na Horiaci ker sme museli zavolať Hollandovú, keď budeme robiť druhú svetovú, tak treba namiesto Herza, Nikolaeva alebo Chlumského zavolať Cate Shortland. (21.03.2013)

Mám pocit, že Němci se těmi svými filmy z války nebo o minulosti jako takové snaží očistit od všeho negativního, co jejich národ stihl za minulé století způsobit. Lore je možná místy dost rozvláčný film, ale svojí syrovou atmosférou si mě okamžitě získal. Ono si stačí přečíst už jen samotný příběh a bude Vám jasno, že tady se soucitu nedočkáte. Drsný a krutý příběh na konci druhé světové války, která otevírá názory těch, kteří dostali propagandou po čumáku a pak museli rychle přijít na to, kde je vlastně problém a co se to vlastně během války dělo. Příběh z trošku jiného pohledu než je zvykem, ale natočen tak, že nad ním budete ještě hodně hodně dlouho po skončení přemýšlet. (05.10.2014)

Hezký lidi, barvy, svícení a stíny, hezká němčina, hezký hadry, krajinky, kompozice. Hezký no. Jasně, osudy dětí a jejich vhled na věc vyvolá vždy o něco tíživější pocity a fatálnější vyznění situace, přesto, jakkoliv cynicky to může znít, filmů o cestě (protože hlavním tématem je tato skromná, leč napínavá odyssea skupinky sourozenců, nikoliv zprostředkování zkušenosti války) je kopa a kopa jich je lepších a kopa jich vyvolává otázky mnohem směrodatnější než klasické "čí je to vina" "jaká je síla lásky" či o něco méně banální "jak se vypořádat s válečnou zkušeností." (19.08.2013)

Bezprostředně poválečná road movie, od které jsem teda očekával mnohem víc. Připadá mi, že vždy, když se natočí nudný film, ale o silném tématu, dá se tomu přídomek festivalový, aby to pak bylo jako něco víc. Rádoby intelektuálové se pak hladí po hrudi, jak skvostné dílo viděli. Být to natočeno jinak a dramatičtěji, tak by člověk ztratil slovo. Filmu ale zoufale chyběl dramatický náboj. Všechny tyto neduhy nakonec způsobily, že hlavní hrdinka působí jako nesympatická hysterka. A taky to, že si z filmu člověk vůbec nic neodnese. Hlavně že mají festivaláci o čem diskutovat. (20.04.2014)

Prázdnota. Nikoliv ve špatném slova smyslu, ale v tehdejším prohrou zničeném Německu. Pro všechny Němce to zajisté muselo být těžké o to více pro děti(myslím pro ty, které přežily a třeba bez rodičů). Lora obětovala své vlastní dospívání kvůli svým sourozencům a co jiného jí vlastně zbývalo? Čistě a věrohodně natočený snímek se spoustou nádherných a kvalitních záběrů hodných obdivu. Docela mě mrzelo to zmizení záhadného Thomase, který v podstatě zachránil sourozence před smrtí, ale nabízí se možnost otevřeného konce, která nenechá po takovémto filmovém zážitku rozum bystrého člověka jen tak vystrnadit příběh z hlavy. Takové malé drobnosti, kterými film ukázal, že má na víc než třeba jen na tři hvězdy jsou momenty, kterými scénáristé ukazují surovost tehdejšího období nebo rozpoložení postav. Lora, která zjevně odstrkuje ze strachu záhadného hocha si poté zpětně uvědomuje jak moc jí samotné přirostl k srdci ačkoliv o něm skoro nic nevěděla a její konečný výstup s porcelánovými zvířátky si troufám označit za "ztrátu nevinnosti". I přes všechny tyhle maličkosti jako je pohledná křišťálová rosa třpytící se v ranním svitu nebo pohled na západ slunce či záběry na pole při kterých se jakoby více prolínáte příběhem vy sami aniž byste čekali, jsem cítila jeden drobný nedostatek...a to jest absence gradujícího konce, která ujistí diváka o pětihvězdičkovém hodnocení. A to mě mrzí. Nutno ještě podotknout, že dětští herci stáli opravdu za to! (14.03.2013)