Lore

Lore je Němka a spolu se svými mladšími sourozenci se ocitá ve velmi nepříjemné situaci, neboť Vůdce umírá a budoucnost celého Německa je velmi nejistá... Putování Lore a dětí poválečným Německem v celé jeho hrůze (nemilá překvapení na statcích, válečné fotografie, všudypřítomní vojáci osvobozeneckých armád a celá řada místních) je brzy doplněno o nový prvek, o tajemného Thomase. Film Lore se mi líbil - svým barevným pojetím, svou syrovostí a dramatičností (např. vítání Thomase v lese) a hlavně množstvím figurek, které se filmu objevují. Lore je taková německo-australská road movie poválečným Německem, ve kterém ještě nestačila zaschnout krev... (14.02.2014)

Ten film se hrozně o něco snaží, tak moc, až je to protivné. A přitom to vůbec nefunguje ani jedné rovině. Hlavní hrdinka je nesympatická a k rádoby stylové (ale opět nefunkční) kameře se dá také říct pouze stanovisko z první věty. Požadovaný účinek nemá ani Richterova hudba, která se vždycky na pár vteřin s velkou pompou objeví, ale záhy stejně tak rychle zmizí, aniž by bylo jasné, proč se objevila a proč zmizela. Nemluvě o různých morálně nepřijatelných událostech, například když jeden z hrdinů zezadu kamenem zabije neškodného týpka...a navíc se souhlasem hrdinky. Nepočítá se tady ani s žádnou psychologií, jež by určovala příčinnost jednotlivých událostí, všechno je neskutečně vykonstruované a nerealistické. Vrchol bezradnosti je pak samotný závěr, který je tak tezovitý, jak to jen jde a veškerá předchozí stominutová snaha o jakože "nový pohled" jde s tímto momentem do všech pekel. Už po prvních deseti minutách film pomalu ztrácel mou pozornost, což se mi v kině nestává často a jenom to dokumentuje naprostou bezradnost celého konceptu, který se snaží o jakousi komplexní výpověď, která je potom v konečném důsledku naprosto nefunkční a neuvěřitelně umělá. Pochvala snad jenom za ten pokus, podívat se na válku trochu jinýma očima, za krásný záběr chlapce před modrýma kachličkama a za Nelu Trebs, hrající mnohem lépe než opěvovaná Saskia Rosendahl. (24.04.2013)

"Lore se svojí titulní německou hrdinkou zaplňuje dosud málo prozkoumanou oblast komorního artu, který vojenský konflikt pojednává zdola a pohledem poražené strany. „Velké dějiny“ snímek zcela neopomíjí, ale nechává je v podobě symbolů a ikon prosakovat do poetizovaného, výrazně omezeného vyprávění. Na jednom z plakátů k filmu ostatně hrdinčin vzhůru hledící obličej s dokonale árijskými rysy a hákovým křížem v pozadí odkazuje na dobové propagandistické letáky. Ikonické prvky jako Hitlerovy obrazy visící na zdech pak v samotném snímku fungují jako stále přežívající modly, ke kterým se lze v nastupujícím zoufalství upnout. Lore proto není jen vysoce osobním příběhem s pečlivě uhlídaným restriktivním vyprávěním, ale také zpodobením společenské noční můry, v níž se symboly nacistické estetiky zvolna rozpadají pod tlakem těžko přijímané prohry." Kritika pro Cinepur. (09.05.2013)

Lore je přesně ten film, jenž ve mně utvrzuje přesvědčení, že každá válka je jedno velké, zbytečné svinstvo, kvůli němuž nejvíc trpí obyčejní a nevinní lidé, zvláště ženy a děti. Na procvičení němčiny bych Lore zrovna nedoporučoval, protože se tu příliš nemluví, film je tvořen řadou poeticky laděných scén, mnoho zůstává nevyřčeno a nezodpovězeno. Saskia Rosendahl je přirozeně hezká dívka, jež podává velmi slušný výkon. Zářný příklad snímku určeného do klubových kin a na festivaly. (23.05.2014)

Když matka v Německu těsně po skončení války a v úvodu filmu vtlačí do rukou dospívající dcery půlročního bratříčka, aby se o něj a další tři mladší sourozence postarala, začal jsem tušit, že to bude ještě trochu větší drama, než jsem čekal. Bylo. O rychlém dospívání a o tom, že některé rány se zahojit snad ani nemohou. Velmi intimní. Strach, touha, vůle přežít, zmatek, nevědomost, stesk - to vše v nitru jedné dívky. Nedokončené, nevyslovené, naznačené, skvostné. (22.02.2013)