Hodinka

1. SÉRIE: „You haven’t seen my best yet.“ Po úvodní epizodě jsem cítila mírné rozpaky, po té závěrečné nemám tušení, co to slovo znamená. Asi jediným - bohužel však zásadním - problémem tohoto seriálu (nebo chcete-li minisérie), může být fakt, že se odehrává v padesátých letech a ani trochu diváka nešetří - tzn. pokud vůbec netušíte, že existovalo něco jako „Suezská krize“, můžete mít poměrně vážný problém s chápáním souvislostí. Již od prvního okamžiku jsme prostřednictvím několika „revolučně“ smýšlejících zaměstnanců britského zpravodajství vtaženi do víru politických machinací, a to ať už se jedná o snahu ututlat rostoucí hrozbu válečného konfliktu či o vraždy označené tajnou službou jako nehoda / sebevražda, jež spolu nějakým zdánlivě záhadným způsobem souvisí. Jakým? Tak to se dozvíme na konci pořadu.;-) Vlažnější úvod rychle střídá příjemné tempo, které se až do konce série nezastaví, ba právě naopak. A finální epizoda? Jedním slovem: dokonalost. Od zhlédnutí druhé řady „Sherlocka“ se mi nestalo, že bych seděla před monitorem s jednou rukou před ústy, s druhou křečovitě sevřenou v pěst a čas od času při tom zapomínala dýchat. Pokud jsem si během odpočítávání posledních vteřin do začátku vysílání, které „může změnit vše“, říkala, že je mrazivé, u vysílání samotného jsem se málem složila. Sledovat mizející úsměvy těch, jež po celou dobu tahali za nitky (i když sami nejsou ničím jiným než loutkami něčeho daleko většího), bylo doslova a do písmene fenomenální, o Isaacově skeči a Freddieho závěrečném interview, kdy si v duchu říkáte „A máte to, vy zmetci!“ ani nemluvě. Co víc dodat? Ano, „The Hour“ JE seriál, který stojí za to vidět, a ač může zprvu působit zmateně (postavy, zpravodajství, politika), tak náročnějším divákům garantuji, že od druhého dílu chytne... a do posledního nepustí.;-) 2. SÉRIE: Spokojenost. Zahraniční politiku, jež je v této sérii reprezentována především všudypřítomnou obavou z jaderných útoků, vhodně doplňuje problematika domácí kriminality (mafie, prostituce, homosexualita, rasismus), která je pro padesátá léta jako stvořená. Jen je škoda, že nemá takovou sílu přikovat k obrazovce, jako tomu bylo u motivu špionáže... Za obrovský klad považuji vývoj postav, které urazily oproti přechozí sérii opravdu úctyhodný kus cesty, a i když může absence Freddieho roztomilé dětinskosti či nižší level slizkosti pana Anguse McCaina občas zamrzet, jsou tu nový Freddie a nový Angus (plus všichni ostatní), kteří jsou sice jiní, ale stále žbožňováníhodní. Také nám odpadla ona "nepříjemná" potřeba přivykávat neznámému tempu, díky čemuž bych 2x01 ohodnotila lépe než 1x01. Jako celek byla však druhá série bohužel slabší. První polovina se zaměřuje především na rozpadající se soukromý život jednotlivých postav, ta druhá, která je dle mého výrazně lepší, se již naplno věnuje hlavnímu tématu (tj. korupci) a opět pohlcuje. Vrcholem série je pro mě tentokráte epizoda předposlední, která je jen o chlup méně mrazivá, než finální epizoda první série - co si budeme povídat, Freddieho hra na detektiva zkrátka funguje. A závěr série? Dvěma slovy: bolestivě hořkosladký. Křivdy jsou odpuštěny, city jsou vyřčeny (to to trvalo), malé zlo trestu uniká, velké zlo je potrestáno (pro jednu z postav bohužel pozdě)... A ještě jednu věc musím zmínit. Ač jsem na brutální scény filmového / seriálového světa zvyklá, tak tahle mě nečekanou syrovostí stejně překvapila. Nejoblíbenější postavy: Freddie Lyon (i když už mi začíná být to neustálé opěvování Bena Whishawa trapné, tak nemohu jinak, protože on je prostě dokonalý), Bel Rowley (just Moneypenny), Angus McCain, Marnie Madden a Isaac Wengrow. P.S.: Jak mohla být Moneypenny tak slepá?!? P.P.S.: Třetí série byla právě zamítnuta. (4,5*) (31.01.2013) (méně) (více)