Čapkovy kapsy

Některé díly skvělé (Zločin v chalupě, Případy pana Janíka), jiné velmi slabé (Ztracený dopis, Básník). Ale například Zločin na poště v podání Menšíka mi přišel mnohem více čapkovský, i když pan Navrátil je rovněž skvělý herec a této role se zhostil výtečně. Zato tomu chlapci v Básníku jsem nevěřila ani to, že báseň napsal natož aby měl na pokoji dívku. A proč pojali roli sňatkového podvodníka jako protiúkol, rovněž nechápu. Velmi nepřesvědčivé a ve srovnání s Jiřím Sovákem, který si s rolí pohrál jako s čerstvě okradenou vdovičkou, velmi slabé. David Novotný však pojal roli výborně. Vetchý nebo Preiss také pěkné. Škoda, že se nenatočily některé jiné povídky, dosud nezpracované a rovněž pěkné. (18.04.2014)

Přiznám se, že jsem čekal něco mnohem horšího (i když díky předlohám to snad ani nejde), ale i tak je kvalita povídek poměrně kolísavá. Některým tvůrcům se dobovou atmosféru navodit nepodařilo a skutečně to zachraňovali herci. Cyklus obsahuje povídky jak lehce nadprůměrné a slabě průměrné, tak vynikající (i když pouze dvě) - Zločin na poště s přesným Oldřichem Navrátilem a Příběh sňatkového podvodníka s vynikajícím Davidem Novotným a Radkem Holubem. (26.09.2011)

1. Básník - prostá povídečka o básnické imaginaci, převedena s elegancí do skvěle vypadající televizní miniatury. Skvělá atmosféra, výborní herci, do detailu dotažený celek. Z povídky mám dokonce pocit, že se režísérovi podařilo lépe postihnout podstatu básníkovy imaginace, než autorovi předlohy. (5/5) 2. Zmizení herce Bendy - povídka stojící na hereckém koncertu pánů Preisse - Töpfera - Štěpničky, která ale bohužel ztrácí body díky délce. Ale pořád vysoký nadprůměr (4/5), 3. Jasnovidec - skvělá dobová atmosféra (hudba, drbárna v holičství), stylotvorný prvek záběrů z nadhledu, pointa je celkem dovedně skrytá, ale to je jedině dobře (5/5) 4. Zločin na poště - po prvních třech interiérových záležitostech konečně povídka odehrávající se na čerstvém vzduchu. Zajímavý námět (přesně, čapkovsky propojující filozofii/morálku s lidským příběhem, ale bohužel zpracování trochu chybí jiskra (4/5) 5. O lyrickém zloději - jednoduchý groteskní pohled na novinářskou práci, aneb kam až lze zajít ve snaze dosáhnout uměleckého úspěchu (5/5), 6. Případy pana Janíka - Vtipně vypointovaná historka o nakladateli s pověstným "detektivním čichem", recyklující tři již jednou využité herce (Preiss, Navrátil, Myšička) a do klubu hereckých "stars" přidává milého staříka Arnošta Goldflama v titulní roli. 7. Závrať - asi nejfilmovější povídka (zatím), napětí bublající pod povrchem, dvě děsivě-komické tetičky a pointa, která Čapkovu předlohu posouvá poněkud jinam, do temnějších zákoutí lidské mysli - a je to jedině dobře (5/5), 8. Zločin v chalupě - temný příběh o morálce, vině, trestu, odpuštění, dilematech - perfektní atmosféra, otázky strašící v divákově hlavě, velice čapkovská óda na humanismus, ale nějak mi to do celého cyklu nesedělo (3,5/5), 9. Soud pana Havleny - nenáročná a zatraceně vtipná historka, jejíž absurdita vrcholí nečekaně v soudní síni (4/5), 10. Muž, který se nelíbil - chladná atmosféra, mírně paranoidní hrdina a Tomáš Tópfer vracející se do role četníka Arazíma. Něco tomu ale schází (4/5), 11. Ztracený dopis - povídka je to skvělá, ale filmově moc nefunguje, Hartl je sice dobrý herec, ale nějak mu to nevěřím (3/5), 12. Příběh sňatkového podvodníka - atmosféra amerických detektivek a tři skvělí herci - Marloweovský David Novotný, úžasně úlisný, ulíznutý Kryštof Hádek a hláškující Nárožný (5/5) (12.09.2011)

Nelze jednoznačně říci, že by beletrie Karla Čapka byla neprůhledná, příliš komplikovaná a proto obtížně přístupná. A přece se u značné části dobové kritiky až příliš setkávala s nesnázemi srovnatelnými s jen málokterými díly jiných významných meziválečných prozaiků. Nejde ani tak o to, že ji nezřídka odmítala, ale hlavně, že přitom docházelo k nedorozuměním, k nepochopení smyslu textů. Svéráznou kapitolu ve vztahu kritiky k Čapkovým pracím tvoří ohlas dvou knih drobných novinářských žánrů, Povídek z jedné kapsy a Povídek z druhé kapsy, vydaných krátce za sebou v roce 1929. Odmítla je kulturní levice i pravice, ale i v Lidových novinách, kde Čapek pracoval a své povídky převážně uveřejňoval, nevyvolalo jejich knižní vydání mimořádné nadšení. Za léta své existence ovšem obě knihy zaznamenaly řadu nových vydání, prošly několika společenskými změnami, získaly si nové čtenáře, kteří v nich nalézají zalíbení. Proč tomu tak je? Především také proto, že jedním z osobitých rysů povídek není samotné rozluštění záhady prostřednictvím gradace děje až k finálnímu odhalení. Do dějové osnovy detektivního příběhu vnáší autor něco žánrově zcela neorganického, zdánlivě i zcela vedlejšího, co se nakonec ukáže jako hlavní, protože způsobuje, že rámec detektivky dostává novou noetickou náplň a nabývá rysů filozofické povídky. Nic na tom nemění, že tato filozofičnost má nezřídka zábavný, takřka anekdotický charakter. S bravurou koncipované mikropříběhy mladých tvůrců, kteří svým přístupem vnášejí do stojatých veřejnoprávních vod svěží vítr, nepostrádají nic z toho, co je pro Čapka typické: vtip, nadhled, ironii, atmosféru doby a především nádherně modelované dialogy, které i po vlastních scénáristických úpravách netahají za uši. Přidáme-li obsazení naší současnou hereckou špičkou (výborné vícekreace Töpfera a Preisse, Hrušínský, Hartl, Štěpnička, Navrátil, Konvalinková, Vetchý, Holub, Javorský, z mladých je to především Martin Myšička, David Švehlík a David Novotný, vyloženě pozitivní je shledání s Heřmánkem, Satoranským nebo Víznerem, jež vídáme jen zřídka), pak je laťka nastavena velmi vysoko. Pod průhlednou, široce přístupnou a veskrze humornou maskou obou KAPES se skrývá nevšední významové bohatství. O tom ostatně svědčí nezvykle pestré spektrum protikladných názorů soudobé kritiky, která zaskočena Čapkovým jakoby odlišným intelektem, nedokázala zaujmout stanovisko, jež za ně mezitím převzala čtenářská obec. Ta totiž velice brzy pochopila, jakou řečí k nim Karel Čapek promlouvá. (10.09.2011)

V zásadě lze souhlasit s tím, že Čapkovy kapsy představují výrazný nadprůměr hrané původní televizní tvorby České televize, jenže to je dáno nízkým průměrem vzhledem k záplavě šmíry, kterou naše milá veřejnoprávní televize produkuje. To hodnotné představuje samotná literární předloha Karla Čapka, která oprávněně zaujímala ve své době to nejpřednější postavení v naší literatuře. Doslova to dýchá člověčinou a příjemně se to čte i na to kouká. Na druhé straně je ze série znát, že se na ní podílelo více režisérů, protože kvalita režie ale např. i castingu je kolísavá. Některé díly se opravdu povedly a je z nich cítit prvorepubliková atmosféra i duch předlohy, jiné mi z různých důvodů nesedly a výsledek byl velmi průměrný. Navíc vzhledem ke zmíněné pověsti Karla Čapka už byly tyto povídky zpracovány v minulosti, některé i vícekrát a výsledek byl, pokud mě paměť neklame, zřetelně lepší. Snad nejlépe dopadla povídka Soud pana Havleny, kdy režisér dovedně využil dobového tisku už v titulcích a navíc si vybral opravdu dobré herecké obsazení. Naproti tomu třeba v Příběhu sňatkového podvodníka mně vyloženě neseděl Radek Holub v titulní roli. Něco tak slizkého by přece nemohlo mít v tomhle řemesle úspěch. Nebo byla situace žen v době první republiky opravdu zoufalá... Celkový dojem: 65 %. (04.10.2011)