Režie:
Christophe BarratierScénář:
Christophe BarratierHudba:
Philippe RombiHrají:
Laetitia Casta, Guillaume Canet, Jean Texier, Kad Merad, Gérard Jugnot, François Morel, Ilona Bachelier, Marie Bunel, Clément Godefroy, Grégory Gatignol (více)Obsahy(1)
Je březen 1944. Zatímco zemí otřásají události druhé světové války, v malé francouzské vesnici v ústraní si hrají na válku děti. Protože zde spolu odjakživa nemilosrdně zápolí děcka ze dvou sousedních vesnic – Longeverne a Velrans. Jenže tentokrát nabere jejich válka nečekaný obrat: všem zajatcům jsou z oblečení utrženy všechny knoflíky, takže odcházejí obnažení, poražení a potupení. Spor dostane od této chvíle jméno „knoflíková válka“ a zvítězí v něm vesnice, která získá více knoflíků. (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))
(více)Videa (1)
Recenze (69)
Knižní dílo jsem nečetl a předchozí starší film jsem neviděl. Nevím tedy zda je tu něco jinak, špatně či dobře, ale film se mi líbil. Je to taková klukovská záležitost v nepříliš pěkných časech. Je tu sice ukázané vše v laciném pozlátku naivity, ale hezky se na to kouká. Je tu přátelství, dětská krutost i nevinnost, láska, přátelství, čest a odvaha. Ten nejmenší klučina byl dokonalej :-) Jak se opil s bývalým vojákem, to byl filmový moment, na který se nezapomíná :-) Modelka Leatitia Casta ukázala, že umí hrát a že nepatří jen mezi další, co si chtějí zkusit film, když se umí procházet po molu nebo kdákat na pódiu. Já jsem byl průměrně spokojený ;) ()
Už dlouho jsem neviděl adaptaci, která by byla po všech stránkách mimo. Barratier zvolil zcela nesmyslně pastelovou a hyper-kýčovitou formu, která z klukovské hry činí jakési povznesené infantilně válečnické drama - tím ale bere příběhu veškerou poezii, rozvernost a úsměvné napětí mezi malými činy a jejich "velkými" ozvuky v klukovském kolektivu. Pergaudova kniha obsahuje esenci dětského škorpení ve vší nezávaznosti, a přitom se nijak nevyhýbá zodpovědnosti - ta zastihne oba hlavní aktéry ve skvělém a ne zrovna "sluníčkovém" závěru. Jenže Barratier knihu rozoral, části příběhu i postavy ležérně rozesel po celé stopáži (takže nedávají příliš velký smysl) a pospojoval je nezáživnou ideologií: už tu nejde jen o hru, ale přemítá se tu o hrdinství, odboji, republice, rase... a Knoflíková válka je bohužel tím nejnudnějším učitelem a rétorem - zřejmě i vinou dabingu, který křečovité dialogy ještě posouvá k teatrální deklamaci. Nevím, proč prostý příběh o klukovinách, které přerůstají z půtek ve skutečný konflikt, je třeba nadívat ušlechtilými motivy židovství, vzdoru a ušlých lásek. Obzvlášť v téhle tezovité a neživotné podobě. Nucená "poučnost" filmu by byla snesitelná, kdyby byla vykoupena alespoň dobře odvyprávěným příběhem, silnými postavami a kvalitním řemeslem. Jenže Knoflíková válka je prostě a jednoduše hnusný kýč, který není schopný sdělit ani desetinu emocí a poselství předlohy - zarážející je fakt, jak původní výsměšný tón ke světu dospělých obrací film k té nejpovrchnější patriotické agitce o francouzském odboji (ať se na mě nikdo nezlobí, ale tohle má asi stejnou výpovědní hodnotu jako Haló, haló). Skvělý film Yvese Roberta z roku 1962 zůstává neohrožený svým civilním tónem, vtipem a klukovským nadšením - všechny ty "pseudodospělácké" kompozice a otřesně vlezlá hudba nové verze vyznívají jako hodně mizerný vychovatelský vtip. Pochcat a uřezat všechny knoflíky: zneuctěné modly dětství neodpouštím! ()
Měla jsem možnost shlédnout na Festivalu francouzského filmu a přesto nebo právě proto, že jsem neviděla původmí film, ani nečetla knihu, udělala na mě Knoflíková válka velký dojem. Krásná hudba, kamera a scénář s milým humorem jsou jen některé z kladů filmu. Za ten největší považuju výkoný mladých herců (tedy zatím asi spíše nehreců), kteří nepřehrávali, nebyli protivně uřvaní a prostě jste je nechtěli uprostřed filmu zaškrtit, jak vám lezli na nervy (což se mi dost casto stáva u amerických filmů). Nevadila mi ani židovská linka, která je navíc o proti originálu - vlastně spíše naopak. Je to film, který potěší malé i velké. ()
Proč se dnes dětské filmy tváří dospěle a ty dospělé jsou infantilní? Ve Francii současně vznikly dvě verze Knoflíkové války. Pokud se k nám dostala ta lepší, pak doufám, že nikdy neuvidím tu druhou. Místo klukovin pro kluky se Barratier pokouší vyrobit pomalu válečné drama, kde se probere židovská otázka i hrdinnost francouzského odboje a další kupa "závažných" témat. Pro děti ten film není ani zábavný ani výchovný (vše je tu zcela zkresleno) a pro dospělého hluboce urážlivý. A navíc nevkusný, za hudbu a práci kamery by někdo zasloužil na holou. Hnus. ()
U mě to tak nějak zůstalo na půli cesty. Předně nutno říct, že dětský casting se povedl na výbornou a všechny děti tu hrají naprosto přirozeně a s velikou lehkostí, že je radost se na to dívat. O to víc pak mrzí, že toho Barratier nedokázal využít a zbytečně si děj zdržuje dospěláckými liniemi s odbojem, odváděním Židů atd., které všechno jen rozmělňují a dětský příběh posouvají do jiné dimenze. V některých momentech mi dokonce dětské války přišly až podružné a v pozadí, což zrovna není dvakrát dobře. Dospělí herci navíc trošku zaostávají a už nehrají s takovou lehkostí, spíš rutinně. Ocenit se musí místy hezká kamera, příjemná hudba a dobová atmosféra. To mi ale přijde na takový film trošku málo. Škoda, čekal jsem o maličko víc. 60% ()
Galerie (57)
Zajímavosti (4)
- Filmové zpracování literární předlohy se od knižní verze a ostatních adaptací liší především tím, že děj se tentokrát odehrává v období holocaustu. (Krissty)
- Knižní předlohou filmu byla stejnojmenná kniha francouzského spisovatele Louise Pergauda. (dandislav1991)
-
Keď nás kamera prvýkrát zavedie do triedy v škole, na tabuli si môžeme všimnúť odkaz vo francúzštine - "pondelok 21. marca 1944", čo však nezodpovedá pravde, keďže 21. marca 1944 bol utorok.
(Laslo)
Reklama