Nejhledanější muž

Od Corbijna jsem viděl dva fádní, řemeslně zvládnuté filmy Control a Američan, tak nevím, jestli se mám divit, že i tohle je fádní, řemeslně zvládnutý film. Ze zmíněné trojice asi nejlepší, protože na mě nepůsobil vůči své banálnosti stejně oravně sebevědomě (i když takový asi je, jen to tak nevyřvává po okolí). Hoffman samozřejmě předvádí dobrý výkon, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že film někam posouvá - nemůže, protože jeho postava je plochá až hrůza. Jako ostatně všechny postavy. A jako pointa jasná od prvního okamžiku. Nenudil jsem se ale. Tak teda 3 a 1/2. Ale očekávám velký cinefilský hype. PS: Jak mě otravovalo ejtýs retro, bude mě teď nejspíš otravovat sevntýs retro. Protože mě fakt ani trochu nezvedá ze židle, že nějaký film imituje nějakou dobu, když nedělá nic jiného. (04.09.2014)

Pro mě zklamání. Nemůžu si pomoc, ale čekal jsem napínavou investigativní pecku z prostředí zamlženého Hamburku, ale bohužel očekávání zůstala těžce nenaplněna. Bylo to pomalé, místy nudné a hlavně se špatným koncem. Hoffman je jedinej, kdo tento film pozvedl na snesitelnou průměrnou úroveň kriminálních filmů. Škoda, doufal jsem ve víc. 60% (09.11.2014)

Pochopitelně byl pro mě velkým tahounem pro zhlédnutí Nejhledanějšího muže Philip Seymour Hoffman a podle očekávání jsem byla maximálně spokojená. Ne, že bych byla v politice zběhlá a vysloveně by mě bavilo sledovat světový průběh a kam to všechno spěje, protože si myslím, že je na to jen jediná odpověď. Nicméně vím, že existuje spoustu složek a výzvědných služeb, kde se některé jejich praktiky promítly i v tomto případě. Otázka, která tam ne jednou zazněla, jestli dělají tento svět skutečně bezpečnějším, nebyla až tak bezpředmětná, ba právě naopak. Bylo to sólo a v tomto případě poslední sólo Philipa, který se toho ujal tak, že jsem chvílemi přestávala dýchat a ta pomalost, o které se tady už někdo zmiňuje, měla také svůj význam a místo. Například jak sedí Philip ve věznici zcela nehybně s cigaretou v ústech a přemýšlí o dalším postupu při výslechu, tak to byl přesně ten moment, kdy jsem znehybněla s ním a stupňovalo to mou zvědavost téměř k nepříčetnosti (mírně přeháním:D). O tom, jak byl po kamerové stránce tento film přímo vymazlený asi není třeba vůbec diskutovat. A o famózním závěru, kde ani sám Philip nemohl předvídat, že bude mít jednou dvojí význam, byl vysloveně unikátní. Záběr jak jede v autě a kolem něj je všechno jakoby v mlze, pak najednou zastaví, vystoupí a zmízí......... zůstává jen část volantu a prázdné auto. Díky za takový konec, nemám více slov. (09.11.2014)

Až děsivě reálně vyhlížející film a zároveň derniéra jednoho velkého herce - Philipa Seymoura Hoffmana. Vlastně jsem si film vyhlédl hlavně z úcty k němu. A udělal jsem dobře, jelikož se jedná o dobře pojatý thriller, který vás nejspíš díky mnoha skutečnostem znechutí, avšak zároveň vás i v mnohém překvapí...a úplný konec už je jen trešnička na pomyslném dortu a galakoncert ve vzteku právě Seymoura Hoffmana. Nebudu tvrdit, že jsem byl dříve jeho kdvoíjakým fanouškem, ale chybět mi bude...80% (30.12.2014)

Hrdina přesně vystihuje starosvětsky neefektní, gabinovský typ špiona, jenž je módně řečeno „sexy“, i když třeba jenom břichatě funí. Navíc dokonale zapadá do konceptu žánrové čistoty bez levných škatulek dobra a zla, jaký umí John le Carré napsat. Studená nálada města, běženec jako lehce zdivočelý Ježíš, styl nedořečených replik, který drží zvědavost i bez krve, honiček a přestřelek. Tak vypadá dar filmařské vytříbenosti pro zmlsané labužníky špionážních případů. Režisér Anton Corbijn se až příliš opájí prostředím, výjevy bez Hoffmana volají po rychlejším tempu, ale sotva se vrátí na scénu, uhraje i zamlklé pauzy, otázky po smyslu práce, mikroskopický humor. A finále, kde má velké hořké sólo. (01.05.2020)