Vrásky z lásky

Poslední film Radka Brzobohatého, který za svou hereckou kariérou udělal důstojnou tečku. Jiří Strach opět potvrdil svoje režisérské kvality a natočil moc příjemný film, kde se dramatický děj brzy mění ve svižnou road-movie a kde se po létech na filmovém plátně potkali Bohdalka s Brzobohatým. Velmi se mě líbila také Jiřina Jirásková. Jiří Strach i do sebemenší roličky obsadil známou tvář a tak je snímek mnohem zábavnější. Kvituji nádherné záběry podzimních krajin a hudebního rozpoložení Jana Jiráska. Nečekal jsem moc a dostal jsem hodně. EDIT 1.10.2023. Po druhém shlédnutí zvedám na plný počet. Film je smutný a veselý zároveň, velmi oceňuji skloubit takovou kombinaci tak, aby na plátně stoprocentně fungovala. Jiří Strach prostě umí! Bohdalka fakt válí, fakticky je to PANÍ herečka. To samé Radek Brzobohatý. Sledovat jejich dialogy je prostě úžasné. Sranda a také notná porce melancholie. Navíc mám moc rád filmy o stáří a v tomto snímku to pravdivými hláškami jen sviští. "Jediný, co na stáří sympatické je, že už můžete říkat vždycky pravdu." Moc krásný film. (14.09.2022)

CITÁT - A víš, že jsem rád, že skoro nevidím.......... Jiřina Bohdalová, jako bývalá herečka a Josef Brzobohatý, jako profesor, jejichž cesty se ve stáří opět protnou. Příjemná hudba, dobrá kamera a velmi povedené herecké obsazení. Je radost koukat zase na tak zkušené herecké duo. CITÁT - Když jsem hrála v divadle, tak ona umejvala schody......... Svým způsobem veselý, ale i smutný příběh o stáří, zahalené trochou road-movie, humorem a pravdou, z vytříbenými dialogy. CITÁT - Jsem stará i na to, abych hrála starou.......... Musím přiznat, že jsem uronil slzu a možné ne jednu. A za tu slzu, možná ne jednu, dávám za 4****. (04.01.2015)

Poctivej, na nic si nehrající snímek, který by ovšem bez Jiřího Stracha nebyl tím čím je. Každá scéna má něco do sebe a ve filmu pro mě nebylo jediné hluché místo. V poslední době mi přijdou všechny české filmy jak přes kopírák, tenhle byl jiný... Film údajně propadl, nevyrovnává se kvalitám Babího léta atd. V kině film působil velice příjemně a v televizi se na něj taky rád podívám. Podle mě film časem zraje a své nové diváky si vždycky najde a bude jich přibývat. Herecké obsazení a výkony jsou bez debat. Jako kdyby u toho dnes už posledního společného setkání J. Bohdalové a R. Brzobohatého před kamerou nikdo nechtěl chybět. Stále to tam je, stále ta chemie mezi nimi funguje. Jiřina se předvedla opět jako živel, ale zase se jí podařilo vložit do své role něco nového - v 80 letech neuvěřitelné a R. Brzobohatý měl sice usedlejší roli, ale k dokonalosti ji dovádí svou celkovou vyrovnaností a upřímným výrazem. Všechna čest těmto dvou jedninečným hercům, kteří mají dle mého, nominaci na Českého lva jistou. A nesmím zapomenout na závěrečné titulky, kde zazpívala Szidi Tobias tak podmanivou písničku "A staré rány nebolí", že nešlo odejít z kina dřív než nezazněl její poslední tón... (25.09.2012)

PODÍVEJTE SE, DVAKRÁT MĚ KOUSLA, VŮBEC NECHÁPU, KDE BERE TU ENERGII. Jiřina Bohdalová má stále (herecké) energie na rozdávání, jen si nejsem jist, zda tady zbytečně nezastiňuje ostatní, každopádně je mi to fakt hrozně líto, přemýšlím o tom už několik dní, ale na tomto příběhu neshledávám nic, co by mě zaujalo natolik, abych dal vyšší hodnocení. Najdeme zde humor, dojetí i moudrost, ale pořád se nemůžu zbavit dojmu, že mnohé z toho jsme viděli v mnoha jiných filmech a lépe (ten Brainstorm, také mimo jiné o stáří, je fakt vynikající, pane Epsteine :-) Jiří Strach režíruje citlivě vzhledem k hercům a jinak též účelně a nikde nic nepřečnívá, ale celkově opravdu nejde napsat nic víc, než že se to docela povedlo. Jediné, co mi vyloženě vadilo, bylo obsazení Jiřiny Jiráskové, ačkoli víme, že je na tom lépe, než postava snímku, její vizáž dodávala scénám s ní pocit, který velice nepříjemně přecházel z uměleckého díla do reality. 60%. (17.04.2012)

Dramaturgickou nesevřenost tohoto filmu naznačím jedním příkladem: Taťjana Medvedcká (jakkoli hraje výborně, což se týká všech, a nejvíc Jiřiny Jiráskové) měla podle všeho ztvárňovat vrchní sestru, která je na chvíli znechucená nesnesitelnými výstřelky jedné své uživatelky (Bohdalky). Problém je, že ony výstřelky nejsou absolutně ztvárněny tak, aby působily nesnesitelně, vždyť Bohdalka proboha jenom učí lidi hrát na nějaký nástroj, případně je děsí historkami o nočním přízraku. To je fakt tak strašný maso, aby se z toho ona (opět opakuji, že ve filmu vylíčena jako veskrze HODNÁ) vrchní sestra musela hroutit a neutralizovat Bohdalku sedativama?! Takových samoúčelně vykonstruovaných schémat je ve filmu celá řada, s vrcholem konkurzu a postavou mimozemsky jednajícího režiséra. Těšil jsem se na tento film a jsem velmi zklamán. Některá srovnání s Babím létem jsou totálně mimo mísu. 40% (08.12.2012)