Vrásky z lásky

Nečekaně dobré. Potěšila mě velká míra neprvoplánového humoru (až na několik málo vyjímek), absence laciného sentimentu a patosu (k čemuž by téma mohlo svádět) a poměrně inteligentní Epsteinův scénář. A prosil bych Českého lva pro Bohdalku, byla vynikající a zcela zastínila všechny ostatní. Zajímavá byla také pofilmová diskuze s Epsteinem a Strachem, díky níž jsem se utvrdil v tom, že tvůrci k filmu přistupovali nezištně a s pokorou. Jiří Strach je velký sympaťák a hodný člověk, ale to už o něm vím déle. Padlo tam také zamyšlení nad tím, proč film měl malou návštěvnost. A tady bych se s tvůrci shodl, že v dnešní době krátkozrakého a nesmyslného kultu mládí je těžké film o dvou starých lidech prodat a že úcta ke stáří je v naší společnosti obecně na dost nízké úrovni. Ten samý problém byl i u Michálková ´Babího léta´, který u nás v kinech prošuměl bez větší odezvy, zatímco ve Státech, kde se ke stáří nahlíží úplně jinak, film slavil úspěch. (22.07.2012)

Po katastrofě s názvem "Čtyři slunce" jsem si říkala, jak je to nefér, že jsem na pohřeb českého filmu nebyla přizvána. Pak mi došlo, že právě ta tupá sluníčka byla posledním hřebíčkem do jeho rakve. A hle! Není tomu tak. Český film žije! Jednoduchý (v tom dobrém slova smyslu) scénář, výborné herecké obsazení a nefekální humor, to jsou hlavní devizy Vrásek z lásky. A že je film trošku povrchní? Přece nemusíme každý den koukat na hluboké sondy do tíživého života seniorů. I ti, kteří si již nemusí pravidelně vyměňovat občanský průkaz, se přece umí zasmát a hlavně se podívat na život s nadhledem. (28.01.2013)

Pro jednou jsem si chtěl odpustit ty moje věčné blbé kecy, abych se nedotkl zdejších herců a stáří, k čemuž obojímu chovám respekt. Jenže jsem zjistil, že bez těch keců najednou nemám co bych napsal. Důchodcovská road movie na jednu stranu není zrovna to, co bych si teď přál sledovat, na stranu druhou mě ale docela příjemně pobavila. K dobru má tenhle film i to, že se nepotvrdil můj Strach z Epsteina. (22.01.2015)

Spolu s Babím létem a Vratnými láhvemi další z příjemných "důchodcovských" filmů. Krom Bohdalové (u které bych se za toho Českého lva tentokrát moc rád přimluvil) mě mile překvapila úžasně tragikomická Jiřina Jirásková, coby věkem pokřivená, avšak roztomile pomatená spolubydlící. Potěší i obsazení malých rolí Viktorem Preissem, Janem Skopečkem nebo Jaroslavou Obermaierovou v (trošku ikonické) roli přehrávající "herečky". Jde zkrátka o úsměvné a důstojné rozloučení s filmovým párem Bohdalová-Brzobohatý, který si za čas moc rád zopakuji. P.S.: TEN PLAKÁT JE OPRAVDU STRAŠNÝ! (10.12.2012)

Měl jsem pečlivě vybroušený odvážný plán spočívající v tom, že, tedy pokud se nějakým zázrakem dožiju důchodového věku, tak ho strávím v horizontální poloze čuměním na pohyblivé obrázky. Tento snímek mi otevřel oči, takže začínám trénovat skok přes bránu ústavu, chůzi o holi na 400 kilometrů a plivání medikamentů na cíl, abych si na svá artrotická kolena ještě užil nějaké to dobrodružství. V tom jsou Vrásky z lásky dostatečně inspirativní, ale kdyby mne při akci měla doprovázet protivná paní Rákosníčková, tak se určitě raději vrátím k původnímu plánu. (21.05.2014)