Na dřeň

Mořská víla a bojovník. Voda a země. Poetická romance a sociální drama. Elipsovitě vyprávěný, roztěkanou kamerou snímaný úvod, během kterého jsou otázky více kladeny než zodpovídány, připomíná (i díky sledování vztahu otce a syna v krajní situaci) sociální dramata bratrů Dardennových. Nevíme, odkud nebo před kým Al a Sam utíkají, důležité je pro ně momentálně vyřešení základních existenčních problémů – mít co jíst, kde složit hlavu, a jak vydělat peníze. Hrdinův boj s okolním světem je od začátku vyhrocený z logiky jeho povahy, neboť život je pro Alaina synonymem pro zápas. Území sociálního dramatu Audiard neopouští ani v následujících minutách, pouze vyprávění ženským elementem obohacuje o další významové i náladové roviny. Životy Stéphanie a Alaina se doplňují s osudovou naléhavostí obrazně i obrazem (když po jejím neštěstí následuje střih na Ala, kterého zrovna míjí sanitka). Teprve společně tvoří jednoho člověka, jedno tělo (během milostných scén téměř doslova). Audiardova fascinace lidským tělem tady vyplývá ze stavu a povahy postav. Alain se brutálními bitkami a krátkodobými postelovými známostmi přesvědčuje o vlastní zmužilosti, o schopnosti čelit jako muž každodenní realitě. Jeho neustálá a sebedestruktivní potřeba bojovat vyznívá jako odmítání situace, do které jej postavení společenského outsidera uvrhlo. Současně je svou zarputilostí inspirací pro Stéphanii, jíž její nehoda prosmýčila od šoku a odmítání k rezignované depresi. On se světem bojuje, ona se před ním skrývá. Motivace pro jejich sblížení nejsou tak banální jako v romancích, kde láska vše podmiňuje i řeší. Aby dokázali vnímat nejen krutost, ale také krásu světa, musí přijmout sebe samé, naučit se přijímat porážky a žít s tím, co jim bylo dáno. Stejně jako Hanekeho Láska, reflektuje i Na dřeň současnou krizi mezilidských vztahů, když varuje před egoistickým bojem výhradně za sebe samého. Společný boj je možná náročnější, ale dává neocenitelný pocit, že někam patříme a pro někoho jsme. 75% (29.03.2013)

Krásný snímek. Plný překvapení a nečekaných událostí. Jediné co mi moc nesedělo byl Matthias Schoenaerts dohromady s Marion Cotillard, nehodí se k sobě jak vzhledově, tak ani povahově a ani ve filmu. Jsou příliš odlišní. Ovšem musím uznat, že jsem něco podobného ještě neviděla. Je to hodně osobité. Je v tom část pro chlapi, ale i pro ženské, opravdu zvláštně ztvárněné. Velmi zajímavá podívaná. (30.03.2013)

Na Audiarda standard, takže pořád pecka. Tahle variace na "Čti mi ze rtů" sice v mých očích kvalit předchozích režisérových filmů nedosahuje, na to má až moc nezacílený scénář a uspěchané finále, které sráží dojem. Vtipné je, že přestože film podle trailerů a obsazení Marion Cotillard vypadal jako úlitba masám a útok na emoce, jde o méně diváčtější film než předchozí Prorok. Zůstávají skvělí herci (O Schoenaertsovi po Býčí šíji nemůže nikdo pochybovat), fascinující práce s přirozeným světlem a Audiardův artově-realistický touch, oproti kterému vypadá zbytek francouzské produkce strašně uměle a nepřirozeně inscenovaně. Film, který možná bude zrát. Jo a prostetické nohy nikdy nebyly tak sexy. (06.11.2012)

Ten chlapík sice vypadá dobře, ale je takový nemastný, neslaný. Nechává se životem postrkávat a svou nečinností způsobuje jiným trápení. Až se cosi stane a – na rozdíl od hrdinky, která se noří do bazénu – on se ponoří na dno své duše a překvapivě tam najde city. Snímek je natočený i zahraný velmi civilně. Oba hlavní představitelé působí neskutečně věrohodně. SHRNUTÍ: Nikdy se nekoupej s tvorem, který má větší tlamu a víc zubů než ty. (17.08.2018)

Já byla na Rust a Bone moc zvědavá, protože jsem od Audiarda viděla už film Čti mi ze rtů a ten se mně moc líbil. Ráda bych to napsala i tady, ale jsem mírně zklamaná. Očekávala jsem emotivně a vůbec výrazně silnější herecké výkony. Je to škoda, protože s tím námětem se dalo pracovat určitě ještě líp a bez zbytečně dlouhé stopáže. Ale byly tam i hezké scény, např Stéphanie u akvaria, nebo malý Sam jak lezl k pejskům do jejich boudy, to mi bylo moc blízké, protože totéž jsem v jeho věku dělala i já. A jinak pod názvem romantický si představuji přece jen něco trochu jiného. Takže se smutkem, ale horší čtyřka. 70% (11.11.2012)