Utomljonnyje solncem 2: Citadel
Die Sonne, die uns täuscht - Die Zitadelle
Burnt by the Sun 2: Citadel
Obsahy(1)
Vyvrcholení filmové ságy klasika ruského filmu Nikity Michalkova nezůstalo nic dlužné svému prequelu Unaveni sluncem 2: Odpor, jemuž nechyběla epičnost, svérázný tragikomický humor, ale i drastická obrazivost válečného lomozu. Film začíná průletem bitvou z komáří perspektivy, což charakterizuje způsob celého vyprávění, které ztělesňuje osobně pojatou vizi jedné lidské katastrofy. Válečné drama bylo nominováno jako národní zástupce na prestižní cenu americké filmové akademie Oscar pro nejlepší zahraniční film... Válečný hrdina Sergej P. Kotov, zvaný „Taťka”, pokračuje v nekončícím tažení coby člen trestní jednotky, degradován na řadového kriminálníka. Jeho dcera Naďa zase bezprostředně prochází hrůzami války z pozice frontové zdravotnice. Ještě je tu Kotovovův starý rival: Dmitrij A. Arsenťjev, zvaný „Míťa”. Vrtošivý osud svede všechny dohromady právě v okamžiku, když přichází pošetilý útok na nedobytnou citadelu obsazenou nacisty. Jejich setkání bude mít drastické následky – tak jako kdysi, v létě, roku 1936. (Česká televize)
(více)Recenze (38)
Jestliže byl Odpor jen stěží dokoukatelným sledem cimrmanovských živých obrazů z Velké vlastenecké války, pak Citadela dokumentuje hlubiny šílenství, jež se zmocnilo scenáristů (včetně N.Michalkova). S vážnou tváří divákovi předkládají absurdní výjevy ze své hysterické epopeje, vrcholící kreacemi "Němý Bobeš" (Michalkovova dcera) a cameo rolí Inny "Marfuši" Čurikovové. Toho se však dočkají pouze ti nejotrlejší, kteří vydrží předchozí dvě a půl hodiny... ()
Jak jsem již psal, není tento příběh příběhem třetím, ale je to druhá část příběhu druhého. Správně by se to tedy mělo jmenovat "Unaveni sluncem 2 část druhá Citadela". Zajímavý je hned začátek. Zrození a průlet komára bojovou linií. CITÁT - Kupředu, zpátky ni krok......... Příběh Kotova jako člena zlodějské válečné brigády v 17 minutě je velice dojemný. Vlastně celá tato část příběhu je dojemná a smutná. CITÁT - Musíme přežít do konce války. Přinejhorším alespoň do dnešního večera.......... Také už chápu, kam se poděl ten rozpočet. Teprve tady v tomto příběhu je to znát. Je totiž kvalitnější. V šestihodinovém příběhu je ta kvalita poznat až ve druhé polovině. Zatím co byl první příběh komorně laděný v jednom dni, byl příběh druhý spíš parodie, tak ten třetí příběh je opravdu už válečné drama. Například porod na válečném poli je fakt síla (38 minuta). CITÁT - Pojmenuj to dítě Josef Visarionovič, ať kluk ví, kdo je tady blbec............ Chcaní a porod prostě nepočkají.......... Opravdu je tohle válečné psychologické drama a možná je to lepší než první film (Unaveni sluncem 1). CITÁT - Akorát na Mochovou nezbude náboj. Budeš ji muset zabít sekerou............ 127 minuta mi nesmazatelně utkví v paměti. Nebudu tu scénu prozrazovat, ale vidět ten film v kině rozhodně bych v tomto momentě začal tleskat. Kotov je tu prostě Bůh. Následné události to jen dokazují. Citadela je v plamenech a následuje nejromantičtější a možná i nejkrutější scéna ve filmu. Já se zde opravdu rozbrečel. Síla a jeden z nejlepších ruských filmů, co jsem kdy viděl. Příslib dalšího filmu je tu naservírován celkem nekompromisně, ale to už je jiný příběh.......... ()
Citadela není třetím dílem filmu Unaveni sluncem, ale Druhou částí Odporu, byť si nese svůj samostatný podnázev. Trochu mne to zmátlo, kdy Odpor skončil a v titulkách bylo - konec první části. Pídil jsem se po dvojce, ale nakonec jsem zjistil, že je to Trojka - Citadela. Tak se v tom vyznejte . Ale to jsou Rusové. Lenin byl Uljanov, Stalin Džugašvili, říjnová revoluce byla v listopadu... atd... :-)! V tomto filmu už to není toliko o válečných scénách, ale spíše o osudech našich hrdinů v týlu a mimo frontu. Bohužel dost tu dochází k různým rozvleklejším dialogům, které se nezbytně nutně projevují klasickou ruskou afektovaností, teatrálností a někdy i podivnými zvraty chování, což mně vždycky na ruské tvorbě vadilo. Typické to bylo třeba když Kotov přijel domů k udivené rodině. To co následovalo bylo zvláštní a asi bych se choval po dlouhém návratu jinak. Už vůbec jsem nechápal vztah Kotova a Mityi od tajných... Pokud bych ho nezabil, tak bych se sním určitě nebavil. V závěru filmu dojde zase na akci ovšem likvidace citadely díky efektu lupa... eh... Akce s minou byla také podivná a závěr si lze vyložit různě. Leckdo si tu stěžuje na to, že je film plný ruského patriotismu a tudíž těžko stravitelný. Neřekl bych. Předně, je to ruský film a já to teď beru hlavně jako celek, protože byť s odstupem let Michalkov dokázal udržet pevnou osu vyprávění. Ruské dějiny po roce 1917 jsou plné bezpráví, bolesti, zvratů, krátkých radostí i nadějí... Stalin, válka.... Ruský lid musel vytrpět mnohé. Kus té bolesti myslím Michalkov do filmu skvěle promítl i velký kus ruské skromnosti a obětavosti. Vtiskl mu i onu ruskou poetičnost, ketrá místy z filmu přímo vyzažovala a kterou mám tak rád. Film byl plný i až surrealistických výjevů, které do toho válečného běsnění skvěle zapadaly. Takže když to všechno sečtu a podtrhnu, film mně chytil za duši. Nutno však vidět celou trilogii a něco znát o ruských dějinách, jinak to nebude fungovat. 4 hvězdy na výložky. * * * * ()
Tak jo, třetí části dvě hvězdičky ponechám, i když nedostatků bylo opět nepočítaně, ale předchozí díl mě štval víc. Každopádně jsem rád, že se osudy klanu Kotovových konečně uzavřely, jen mě mrzí, že se tak nestalo už po původním filmu, jak to Nikita Michalkov původně zamýšlel. Nemusel bych v obou následujících snímcích sledovat podivnou parodii na válku. Zajímalo by mě, jak dopadla akce s nášlapnou minou, chápu správně, že to byl důvod, proč v závěru trčela horní polovina těla generála Kotova z velitelského poklopu čelního tanku? ()
Napriek tomu, že to bolo dlhé, že už mnohé postavy môžme detailne poznať z predchádzajúcich dielov, tak to podľa mňa bolo ešte slabšie než predchádzajúci diel a upútalo to len scénami s útokom palicami na nacistické opevnenie, scénou s mínou, či záverom s tankami smerom k Berlínu, možno ešte scéna s ušetrením života v lese, inak chaotické, bláznivé, ukecané a kedysi zaujímavé postavy sú tu už akoby iné, ľudskejšie, čo neznamená hneď rozumné, či dobré, no naozaj sa na toho Menšikova stále dobre pozerá, vlastne aj Michalkova. Priam epopej ako Vojna a mier, no nie s tak umeleckým štýlom. Problém je, že už to ťažko nejak rozviť, či dokončiť s Berlínom a časom po jeho dobytí, asi by to už nebolo tak šťastné a ani postavy by už veľa nemali čím zaujať, možno len pre tých, čo si ich obľúbili by nejaké scény z Budapešti, Bratislavy, Prahy, či Berlína mohli priniesť nejaké zaujímavé malebné, či veľkolepé scénky, no myslím, že už aj stačilo, pretože do hĺbky do už podľa mňa nemá čo priniesť, za spomienkami a traumou už dala posledná časť bodku. ()
Galerie (80)
Photo © Central Partnership
Reklama