Inferno

Příběh není devizou tohoto filmu, ale je to úchvatná atmosféra, která vás s sebou strhne. Dario Argento před vás staví neuvěřitelné obrazy, zajímavé scény a obejde se velmi často beze slov. Nechává vás utápět v tichu, případně volí jen extatický a nervy drásající hudební doprovod. On moc dobře věděl, jak vzbudit hrůzu a „Inferno“ je jen další krásnou ukázkou. Interiéry i exteriéry jsou tu využívány ve prospěch hororu v neskutečné míře, což trochu odkazuje na Polanského, ale zároveň na horory gotické. Musím někdy zakončit celou trilogii, abych si ověřil, jestli po roce 2000 Dario naprosto ztratil sílu a vkus. (01.11.2014)

Po Suspirii druhá Argentova čarodějnická storka/hororová pohádka/část trilogie o Matkách, opět zasazená do luxusních, psychedelicky nasvícených gotických kulis tajuplného domu, kterým se nese šepot a jehož obyvatele někdo krájí, do čehož občas komicky zasáhnou i okolní zvířata. Dlouhé scény vražd jsou jen chatrně spojeny řídkým dějem, postavy nezajímavé a hlavní herec podává tragický výkon, potěšila mě ale Daria Nicolodi, pro jejíž půvab mám slabost. Ústřední vypalovačka super, měla se tam protočit víckrát, než jen na konci. Trochu mi to připomnělo Malpertuis a závěrečná scéna, kde - SPOJLER - se hrdina setkává s architektem domu a ten mu vše vysvětlí - mi připomněla závěr Matrix Reloaded :D (20.10.2015)

Tak druhý diel trilógie je fakt úžasný. Dokonca sa mi páčil viac ako jednotka. Konečne sa dozvedáme kto tri matky sú a celú mytológiu okolo toho. Prekvapili ma gore efekty na veľmi vysokej úrovni na rok vzniku filmu. Geniálny príbeh a vynikajúce herecké výkony posilnili zážitok na maximum. V jednotke zaostáva Inferno iba slabšími interiérmi, no to je v pohode vykryté väčším množstvom vrážd. Napríklad vražda mačiek, to ma fakt dostalo. Celý filmom sa tiahne symbol mačky, odkaz na zviera čarodejníc. Ko niec bol tiež geniálny, dúfam, že tretí diel nebude prepadák. Celá séria "Tri matky": Suspiria (1977), Inferno (1980), Terza madre, La (2007) (13.06.2010)

Dario Argento se ve svém nejdražším a nejodvázanějším filmu zcela odtrhl od reality a vytvořil si v něm vlastní fantasmagorický vesmír, ve kterém dal plný průchod svým hororovým fantaziím. Interiér hotelu, v němž se většina děje odehrává, je architektonicky nesmyslný a připomíná spíš divadelní jeviště, konstantně zalité křiklavě barevnými světly, vycházejícími neznámo odkud. Hlavní postavy, které se střídají každých dvacet minut, jsou jen bezmocné figurky v rukou zlovolných sil a umírají velmi nepravděpodobnými, zato vizuálně poutavými způsoby. Argento kvůli navození snové logiky hercům dokonce nařizoval, aby se před kamerou chovali tak, jak by se normálně nechovali. Inferno bývá mnohými kritizováno kvůli nesouvislému a absurdnímu ději, stupidním dialogům a příšerným hereckým výkonům. Jiní ho zase vnímají jako pozoruhodné autobiografické snové dílo ve Felliniho tradici. Podle Argenta jde o jeden z jeho nejupřímnějších a nejčistších filmů, na který ovšem nemá moc dobré vzpomínky. Kvůli vážné nemoci musel některé scény režírovat vleže a párkrát ho dokonce zastoupil proslulý Mario Bava, který měl na starosti druhý štáb (natočil např. známou scénu v zatopeném tanečním sále). Výsledek je ryzí hororová symfonie, jejíž síla spočívá v Argentově vizuální virtuozitě, surreálné výpravě a burácivém rockově-operním soundtracku. (07.09.2023)

Argento v móde nadprirodzena, rozumej ide o niečo podobné ako Suspiria, minimálne po vizuálnej stránke. Sled niekoľkých krásne nakrútených scén, tu zase rozumej drastických a zároveň farebne opulentných a tých menej zaujímavých, ale tých je vážne menej. Neodporúčam milovníkom mačiek a odporcom krýs, tí by si mali radšej pozrieť iné Argentove filmy, kde sa mačky len tak mimochodom mihnú. Dramaturgicky je to poslabšie, ale záver zase všetko opäť dá dohromady, nie však asi úplne najuspokojivejším spôsobom. Aspoň sa ale dozvieme pointu. (29.09.2021)