Mám toho dost

Z Torina na Tenerife, z kanálů na Kanáry... . . . Snadno pochopitelné příběhy Italů >na útěku< z euroatlantického civilizačního blaha, ale... Zase jedno velké ALE! Želbohu však je to jen povrchní hrstka historek pokryteckých přesycených chlápků a dámiček, co je TO jakože >přestalo bavit< a utíkají do pomyslných rájů, aby tyto pak sami (nejen pro sebe a v sobě) svou povahou a sobectvím vpodstatě zničili... Tak hlavně být "spokojený sám se sebou", že... Ale jinak respekt! Vlastně ty taliánské napapánky docela chápu. Jojojo... Už toho všeho taky MÁM DOST! - - - - - (Poprvé viděno 13.6.2012 na >únikovém prostoru< , hodnocení šťastně 13., komentář zde při repete jako čtvrtý - 15.6.2012) (15.06.2012)

Nebylo to zas tak špatné. O vyhoření to rozhodně nebylo, spíše o extrémní lenivosti Italů. (14.06.2012)

Motto: Rytmus života má mít lidský rozměr, pokud to má být lidský život. ___ Tento film, kde se Italové znavení přebytkem civilizačních vzruchů stěhují na tropické ostrovy za pomalým tempem a bezstarostností turistických rájů, mi vnukl jednoduchý nápad na záchranu postmoderní civilizace před nespravedlností pozemského klimatu – každých pět let se obyvatelé subarktického pásma přestěhují do mírného pásma, obyvatelé mírného do subtropického, subtropického do tropického a nakonec obyvatelé tropického se všichni bez výjimky přestěhují na sever do subarktického pásma, přičemž v subarktickém pásmu se lidé budou pouze učit, bo je tam stejně venku pořád zima a tma, v tropickém zas pouze odpočívat a v mírném a subtropickém budou pracovat, ale jen nezbytně nutně, a mantru trvale udržitelného rozvoje vystřídá paradigma trvale udržitelného pozemského života a přírodního prostředí. Po pěti letech se rotace vždy zopakuje s tím, že obyvatelé tropů se stěhují do subarktických krajů, přičemž se všechny věci nechají na místech a lidé se stěhují pěšky jako v pravěku. Tím se dosáhne hned dvojí výhody : 1. usnadnění podmínek života velkých skupin lidí ve třech ze čtyř případů (v nevýhodě jsou pouze ti, kdo se stěhuje z tropů na sever), 2. periodická celková změna, která spolehlivě vyloučí pocit nespravedlnosti a zažene pocit nudy, únavy a monotónnosti života, nastartuje v lidech nové podněty a motivace a přinese jim nové zkušenosti. Naprosto stejnou rotaci navrhuji zavést v pracovním zařazení, a to – uklizeči, popeláři, dělníci a zemědělci postoupí na pozici mistrů, učitelů a drobných manažerů, ti zas na pozici vedoucích, ředitelů a vrcholových manažerů a politiků a to celé horní patro včetně králů, miliardářů, slavných umělců a sportovců atp. postoupí na pozici manuálně pracujících. Každý tak dostane možnost vyzkoušet si život v různých podmínkách a navíc nikdo neztratí spojení s realitou. Rozhodně ta top špička lidstva nezapomene zlepšit podmínky pracujícím a ti zas nebudou houfně nadávat na proradnost a bezohlednost těch nahoře. Vtip je v tom, že tyto rotace se mají dít současně a hromadně bez výjimek, takže nikdo nebude moci říkat, že je systém nespravedlivý. To vše pomůže vrátit rytmus života do lidského rozměru, protože lidé přestanou honit jiné lidi i sami sebe a začnou si vážit toho, co je. ___ Ironický dokument, který nedává odpověď na otázku, kde vzít tolik ostrovů, aby všichni mohli žít jako v ráji. (03.09.2013)

Tento "dokument" neni vubec o syndromu vyhoření, nýbrž o Italech, co emigrovali. Navíc zpracování je tak příšerné, že je informační hodnota nulová. Možná lepší to brát jako dokument o počasí v Karibiku a na Filipínách... (18.10.2011)

Několik Italů se vydá do Karibiku, cestou problikává nápis Fuck the system, ale není to zas taková rebelie a vodvaz. (11.10.2011)