Ztracená revue

Kdysi moderně a svěže natočený zábavný pořad je dnes zajímavý spíš jen dobovými reáliemi. 1) Uvřískaný jazz a choreografie Josefa Koníčka. Znalci vědí a ostatní ať jsou rádi, že vůbec netuší._____ 2) Mihne se tu řada slavných tváří. Mix žánrů, převažuje taneční groteska. Spousta nápadů._____ 3) Václavské náměstí s trolejbusy a tramvajemi z doby, kdy se magistrála vyskytovala jen v šílených snech projektantů._____ 4) Výstižný koment: Willy Kufalt***. (10.06.2019)

Vtipně a hravě poskládané pásmo úryvků z hudby přelomu padesátých a šedesátých let. Pan režisér se neubránil a střihnul si cameo. Jsem překvapena, že už zde bylo použito psacího stroje jako hudebního nástroje, domnívala jsem se, že Rokl tento nápad převzal přímo od Bécauda, ale on zde byl mezistupeň v podobě této televizní hříčky. Jen dodám, že od takového kamelota, který se objevil ve Ztracené revue, bych si kupovala noviny i několikrát denně. (09.06.2019)

Nápaditý televizní film o němém klaunovi z plakátu, který po všední Praze trousí noty písní a postupně tak nakazí množství známých (Matuška, Suchý, Jirásková aj.) i neznámých lidí na ulici tancem, zpěvem, hrou na hudební nástroje a dobrou náladou. Film čerpá některé nápady z němých grotesek a vyžívá se v krásně absurdních situacích. (25.08.2007)

Nemám rád trapné (!) klauny a filmy bez děje, které jsou zbytečně dlouhé. Mám ale rád tuzemskou hudební tvorbu šedesátých (a následujících) let, a tak jsem se s chutí podíval na, pravda, místy příšerně zmatené pásmo poskládané z písní všeho druhu, na některá ta semaforská esa, rád jsem si poslechl energickou hudbu nahranou vlachovci a krautgartnerovci, pokochal se i členkami baletu ABC... A to bylo asi všechno. Zdeněk Podskalský se evidentně připravoval na Sedm žen Alfonse Karáska, které ale díky celistvějšímu příběhu a hlavně díky hlavnímu hrdinovi dopadly lépe. (28.09.2011)

špičkový hudebně - zábavní film/ pořad....první polovina skvěle pracuje s interiéry...mizascéna má propracovaný výtvarný charakter...ubíhající šikmé linie evokují grafický design tehdejších dobových plakátů ( viz. úvod), potažmo sahají možná až někam k německému expresionismu a tomuhle typu modernity 20. let (samosebou v decentnější, méně "vyšinuté" formě)...zřejmě vklad Ester Krumbachové, která se na filmu podílela...druhá polovina je zase našlapaná nápady postavenými na asociativní bázi...má to až anarchisticky ulítlý charakter ( "mé srdce zahoří pro tebe láskou" :))))))...skvělá muzika, obraznost...spousta slavných tváří, které se často jen mihnou a hned zase zmizí... (15.01.2012)