PressPausePlay

Dokument poměrně naivní cestou popisuje krom všeobecně známého technologického boomu také vznik uměleckých děl. O prvním nemá smysl hovořit, druhé z prvního vychází. Padají zde slogany jako "craft is gone" nebo že dnes není tvorba obecně vůbec o penězích. Se spoustou věcí se dá ve filmu souhlasit, vadí mi ale povrchnost, jakou snímek odkrývá pokličku výroby kreativního díla. Nic není samozřejmě černobílé a většina umělců, kteří v dokumentu figurují (a že jde mnohdy o zvučná jména) mi přijdou jak z jiného vesmíru. Padají názory, které jsou dle mého velmi nevyspělé a nedomyšlené, řečené pouze pro efekt a aby řadový divák, který v životě nepřišel do kontaktu s výrobou filmu nebo hudby, si mohl říci - "Tak já budu také umělec, když je to tak jednoduché!". Na druhou stranu - opravdu zásadní jména a postavy z řad kreativní sféry (Mobyho neberu jako nikoho nadčasového) se v dokumentu neobjevují. Možná by tvůrcům prospělo do příště nakoukat nějaká interview s opravdovými filmaři (Nolan, Fincher, Tarantino, Park + spousta arthousových režisérů - Trier, Fliegauf atd.) a to stejné i s muzikanty (Cave, Ellis, Reznor, Eno, Yorke atd.) - myslím, že by tam padala hloubkou naprosto odlišná tvrzení. Celý film se svým konceptem měl držet (dle mého) okolo jedné jediné věci, která v dokumentu zazněla, a která logicky vychází z koncepce, která bohužel nebyla dodržena - kdy jeden z účinkujících říká něco ve smyslu, že "Ti, kteří získávají Oscary a další filmové nebo i hudební ceny, nikdy nechodili na žádnou uměleckou vysokou školu, nebo podstatná většina z nich". To je alfa omega celého filmu a mělo by se tesat do kamene. Bohužel jedna jediná věta nezachrání celý dokument. Filmař, který tuto větu pronesl, mi byl velmi sympatický tím, co říkal, svým přístupem k řemeslu, lidem v branži atd. Prostě to, co říkal, mělo hlavu a patu. A to cením. (17.12.2013)

Myslím, že je to poměrně nadhodnocený dokument. Dobrá polovina stopáže je vata. Stokrát uslyšíme, že hudební průmysl je mrtev, že každý dnes může natočit film, nebo napsat knihu ...atd. Opakovat tyhle známé pravdy v roce 2011 mi přijde poněkud zbytečné. Mě osobně zaujal spíš pestrý výběr hudebníků, z nichž některé jsem neznal. Nějaké zásadní moudro ale z většiny tvůrců nevypadne, ne nadarmo se často říká, že nejlepší je, když umělec není příliš výřečný a nechá za sebe mluvit pouze své dílo. (03.04.2012)

Reflexe proměny kulturního průmyslu s příchodem digitální revoluce, kdy se rozdíl mezi tvůrcem a příjemcem minimalizoval - hranice je najednou jednoduše prostupná. Super ale je, že prostřednictvím dotazovanejch lidí dokument přijímá tuhle éru za svou a de facto větší svobodu tvorby glorifikuje, namísto žehrání nad "starýma dobrýma" časama, kdy se uměnim mohla živit jenom nějaká "elita", případně ty, co měli štěstí nebo konexe. (02.12.2012)