Chlapectví

jeden z tych filmov, ktore vas navzdy zmenia. Nezmenia vas od zakladov, nezmenia vas ani vo velkej miere, nezmenia to, ze date vypoved v praci, ze odidete zo skoly... zmenia iba drobunky kusok vo vasom srdci, vo vasom mozgu, vo vasom pohlade na svet. A pritom si to ani nemusite uvedomovat. Takuto velku moc ma film. Umenie. Kultura. Mam dalsi sen. Stretnut osobne Linklatera a porozpravat sa s nim, pochopit jeho zmyslanie, jeho genialitu. Pravdepodobne sa mi to nikdy nesplni, ale snivat je krasne :) (05.11.2014)

"Look at the stars, look how they shine for you, and everything you do, yeah, they were all yellow." [==] Je zábavné sledovat, jak každého v dětském věku a následném dospívání formuje něco jiného. Pro někoho, kdo vyrůstal v 90. letech a dospěl na přelomu nového tisíciletí, bylo strašně cool předříkávat dialogy z Pulp Fiction nebo Forresta Gumpa, bylo pro něj určující vidět filmy i mnohdy "starší" (O psu, který ukončil válku, Stůj při mně), které se do televize dostaly až za mnohem delší dobu, než je tomu nyní. Tedy pro Masona bylo asi zásadní vidět Temného rytíře, Avatar nebo zažít jako dítě šílenství kolem Harryho Pottera a zpětně na ně vzpomínat jako na filmy svého dětství. Pro někoho jiného, kdo už mezitím dospěl, jen jako na kvalitní filmy, které byly natočeny (mimo HP) někdy před 5 a více lety (sám jsem si musel dohledat, jaké kvalitní počiny vznikly v letech 2008-9). Jinými slovy pro dospívajícího jedince, jenž vnímá svět okolo sebe mnohem intenzivněji a tok času se pro něho jeví jako zpomalený, je důležitý "každy prd", kdežto pro dospělého člověka jde jen o dalších 12 měsíců (pokud neplánoval svatbu, potomka či něco podstatného), kdy byl povětšinou v práci, v lepším případě měl letní dovolenou u moře a zimní na horách - prostě klasický životní stereotyp. Samozřejmě, každý to tak nějak vnitřně ví, když to ale pak vidí na vlasní oči a trochu nad tím přemýšlí, je tím přinejmenším překvapen. (17.08.2014)

Něco na způsob Heleny Třeštíkové a jejích časosběrných filmů. Richard se toho ujal velmi dobře a mně se hlavně líbilo, že nikdo netlačil na pilu, ale všechno bylo tak přirozené jako sám život. Rošťárny, přátelství, první lásky, ale i zklamání, smutek, snad vůbec nic nevynechali. Možná to měl v některých ohledech Mason těžší, protože jeho dětstvím prošlo víc otců, než bývá normálně zvykem. Je to zajímavé, že tak inteligentní žena jako Masonova maminka se nepoučila a opakovaně si brala za muže ty, kteří jako náhradní otcové silně selhali. Ale faktem je, že i naše statistiky ukazují na to, že přesně tak to bývá. V každém případě obdivuji Masona, že svým chlapectvím prošel bez úhony i se svojí sestrou. A ty vousy na konci :-) Díky celému štábu a všem hercům, kteří se tohoto projektu zúčastnili, protože já osobně jsem byla maximálně spokojená a ani minutu z těch 165 jsem se nenudila. Tleskám ! (16.12.2014)

Svým způsobem opravdu jedinečný film, který toho o dospívání a mysli mladého kluka řekne více, než kdejaký psycholog. Neopakovatelný styl natáčení se navíc Linklaterovi totálně vyplatil a k hlavním postavám má divák díky jejich stárnutí přeci jen o něco blíže, než normálně. Jen škoda trochu přemrštěné stopáže a pár větších časových skoků, ale jsem si jist, že i to si napodruhé sedne mnohem víc.90% (01.08.2014)

Film, který jsem si podvědomě vždy přál vidět. Tvůrčí trpělivost a schopnost zachytit v životě přesně ty prchavé okamžiky, které nás formují dále, přinesly dost možná nejvypočítavější snímek v dějinách, ale zároveň si nedovedu představit, že by to šlo natočit byť o kousíček lépe. Být filmovým teoretikem, analyzuju to do nekonečna, takhle to chci vidět ještě aspoň třikrát. (27.07.2014)