Link

Tak toto mam rad - rozburene more, hned vedla zamok ci kastiel ci co to bolo, film sa odohrava v UK, takze nechybaju ani ich dedinky. no a do toho pokusy na opici, ktore sa ale vymknu kontrole. Elizabeth Shue bola vyborna, Terence Stamp /Teorema/ mi tu nic nehovoril. No a zase LiVentura nesklamal, ten asi neda dohromady ucelene suvetia, ktore logicky na seba nadvazuju a davaju uceleny smysel. Ako vzdy ostal len pri slaboduchom : "Po Čelistech a Cujovi nejlepší "zvířecí horror"... zatraceně úderné dílko, kde si nemůžete být jisti, odkud na vás opička vyskočí. :-) ". Takto aspon viem, koho si dlhodobo nedam do oblubenych : 64 % (21.08.2018)

Já jsem si celou dobu při pohledu na Linka říkal, že to prostě není možný, že takhle šimpanz nevypadá. A on to skutečně šimpanz nebyl, byl to orangutan. Což ale nijak nesnižuje jeho herecký výkon, který je prostě úchvatný. Film na něm stojí a díky němu je prostě nádhera ho sledovat, i když konec je takový zbytečně symbolický a rychlý. Dobrý teror. (20.07.2017)

Franklin natočil hodně dobrý film, a zároveň takový nezvyklí. Vraždící opice bych se nebál říct jsou poměrně častým jevem ve světě hororu, jmenujme třeba Shadow of Kilamajro nebo Kongo. Tady je vše uděláno trochu jinak, tahle opice není jen tak obyčejná ale je zatraceně chytrá a toho později začne využívat. Je to sice takový bizarní film ale je prostě dobrý, sice hodnotím jen 3*, ale zatraceně silnýma. A plus k tomu má naprosto dokonalej hudební doprovod. (07.03.2013)

Hoci rád píšem poviedky s vraždiacimi zvieratami a hoci rád pozerám filmy s vraždiacimi zvieratami, o existencii Linka som sa dozvedel až vďaka Eraserhead666 v roku 2017. S nadšením som si ho zohnal a i keď nejde o nič vyložene nadpriemerné, rozhodne to nie je žiadne béčko a som veľmi rád, že som to videl. Starodávny zámok pri večne rozbúrenom mori, spenené vlny, škrekot čajok, okolo lesy a malebné anglické dedinky a po vidieku behajúce svorky útočných psov, to všetko sú ingrediencie, z ktorých režisér vytvoril kus skvelej atmosféry. A evidentne si povedal, že keď už platí opice a cvičiteľov, tak dá primátom skutočne poriadne veľký priestor. A dal. Opica kam len pozrieš. S ľudskými postavami je to bohužiaľ už o poznanie horšie – Elisabeth Shue ešte ako tak fajn a Terence Stamp diabolský, ale z prvej sa čoskoro stane tradičná hororová dievčenská potenciálna obeť a Stamp je len z úvodu a potom zmizne. Troška tomu ubližuje aj scenár, ktorý ukazuje opice miestami s až prehnane vysokou inteligenciou (profesor s nimi síce robil experimenty, ale nezachytil som jediný, ktorý by vysvetľoval zničenie napr. telefónneho spojenia). Samostatnú kapitolu tvorí psychedelická hudba Jerryho Goldsmitha, ktorá je absolútne WTF a absurdne obskúrnym spôsobom úžasná (zároveň však bohužiaľ zľahčovala krvavé scény). (23.03.2017)

Bizarní kousek od „australského Hitchcocka“ Richarda Franklina, u kterého nevíte, jestli se máte bát, nebo se smát. Postupná proměna roztomilého a hravého šimpanze ve vraždícího psychopata je vskutku podivná. Jeho pyromanské choutky začínají naprosto nevinně (kouřením doutníků a ohříváním telefonů v mikrovlnce) a vrcholí požárem celého domu. Primátovy zprvu nevinně vyhlížející pohledy sice pak v kontextu s nadcházejícím děním začnou působit docela mrazivě (např. když šmíruje sprchující se Elizabeth Shue), ale jindy se nezbavíte dojmu, že je to pořád tentýž roztomilý a hravý šimpanz, legračně pobíhající po domě (pardon, ve skutečnosti je to vlastně orangutan přebarvený načerno). Goldsmithova zvláštně zvolená hudba, jak z nějaké cirkusové atrakce, z toho pak místy dělá spíše hororovou grotesku. Finále je každopádně po vizuální stránce zmáknuté na jedničku. Na Franklinovy Roadgames to ale nemá. (14.05.2018)