Paroubek v hlavě

Nejsme si jistý, zda se to vůbec dá nazývat dokumentem, protože to na mě tak rozhodně nepůsobilo. Jediné, co jsem si z toho odnesl je to, že mladí nemají Paroubka rádi (ach, jaké překvapení). Bohužel jsem se ale nedozvěděl proč tomu tak je. Nemyslím si, že je to tím, že by mladí (mezi které se počítám) neměli názor, jde spíš o to, kdo byl v dokumentu osloven. Z "účinkujících" jsme nabyl dojmu, že moje generace je tlupa pologramotných idiotů, kteří jsou neustále na nějakých drogách, nemají absolutně žádný názor a jediné, co je zajímá, je jít s proudem a nadávat na společnost a její elity (ať již jsou jakékoliv). Jiřího Paroubka považuji za jedno z nejhorších zjevení na naší politické scéně, bohužel tento dokument není ani tak o Jiřím Paroubkovi, jako spíš o schopnosti autora vybrat si co největší ztroskotance a natočit s nimi rozhovor. Upřímně se divím, že jak Bělohradský, tak Mareš měli potřebu se takovéto propagace podprůměrnosti zúčastnit. PS: Teď jsem si přečetl teprve cíl, jaký si autor dal. Bohužel jsem již ohodnotil odpadem a nižší stupeň tu nemáme. (23.05.2012)

Film Jana Látala, pátrající po důvodech negativního mediálního obrazu Jiřího Paroubka, sám o sobě vytváří mediální obraz (přestože s výrazně omezenějším publikem), tentokrát o kriticích tohoto bývalého premiéra. A tento nový obraz převážně ukazuje kritiky jako lidi hloupé a argumentačně impotentní. Prvotní nápad je miliónový, avšak aby výsledek mohl být brán vážně, musela by předcházet důkladná analýza, která by zohledňovala také subjektův vklad (jeho konkrétní činy, kontext...), tj. která by jasně rozlišila, co je prosté zobrazení skutečnosti a co je interpretace/mediální fikce. (28.04.2012)

Paroubek utkvel v pamäti len kvôli kauzám. Napríklad nasadil kukláčov proti tancujúcej techno párty na lúkach. Pamäť ľudí na politikov je ale na oplátku krátka. Pretože politik nikdy nič zaznamenaniahodné neurobí. A ak áno, tak zväčša negatívne. Polozabudnutú figúru, akoby dobre usadeného vedúceho mäsiarne, pripomenul dokument z roku 2011, kedy si ľudia ešte pamätali reštauračného kšeft-mana premeneného na predsedu vlády. Režisér vytlačil fotky z internetu a rôznym ľuďom z nich dal vybrať tú, ktorá im najviac charakterizuje Paroubka. Popritom sa pýtal, či a ako médiá určujú mediálny obraz politika. Mladí feťáci ho majú v zuboch, požadujú generačnú výmenu, no sami pôsobia skôr ako žiaci osobitných škôl. Staršia neupravená pani je morálne rozhorčená nad jeho opustením dlhoročnej manželky kvôli mladej blondíne. Karikaturista hovorí o zlom pohľade a sám sa tvári zlostne. A filozof? Ten čosi vajatá o roztečenosti a sám je aspoň tak neurčitý, ako to, čo kritizuje. Aha a ešte taká typická odvaha ex post: hádzanie vajec do portrétov politika na žiadosť režiséra. Politika, čo mal smolu, že bol naozaj ako zrkadlový obraz ľudí. Médiá takýto odraz neprijali, ani ľuďom sa pohľad do zrkadla nepáčil. Až príliš si pamätali malospotrebiteľské úplatkárstvá a ich reprezentantov za socializmu: obézni vedúci prevádzok, krčiem a reštík. Celý Paroubek! "Keď už politik, tak šoumen!", vraví si pospolitý občan, "nežiada sa nám pozerať na seba!". S výnimkou trápnych experimentov s vajcami vydarená sonda do myslenia bežného človeka a jeho intelektuálno-mediálno-filozofickej elity, čo svojimi výplodmi túto masu dennodenne priamo aj nepriamo formuje. 70% (03.06.2014)

Nic jiného, než obhajoba nejúspěšnějšího českého spisovatele, lva, sexy mozka, nadsamce a budoucího prezidenta zeměkoule. Celá myšlenka založená na jeho záměrném karikování ze strany pravicových médií mi přijde zcestná. Nebyla to ani tak aktivita české pravice (i když na tom postavili svou volební kampaň), jako čistě Jyrkova nabubřelost, arogance, neschopnost nadsázky jak směrem k pravicovým médiím, tak do vlastních řad. No a poté zákonitě přišla odveta jak zleva, tak zprava. (07.04.2012)

Odporná zrůda z bulváru, vajíčkový terč, milující manžel a zodpovědný tatínek, záletník se svou slepicí, typický představitel zla establishmentu nebo prostě další politik, který to měl dost blbý. I tak vidí český národ Jiřího Paroubka, on sám by se přirovnal k dubu, kterého jen tak něco neporazí, má rád vydry, hrochy a slony a rád by teď upravil zahrádku kolem svého domku. Dokument Jana Látala se zaměřuje převážně na mediální obraz, který byl tomuto vlastně skoro už zapomenutému politikovi vytvářen, geniálně tu však vynikne povaha argumentů společnosti, konfrontovaná s výborně předkládanými tématy, které stojí za zamyšlení. Všechno dohromady pak tvoří skvěle promyšlený celek, který nejen pro své nadšené tempo a jasně vyjádřené myšlenky určitě stojí za zhlédnutí. (24.01.2014)