Obsahy(1)
Dokument natočený na zakázku britskej televízie Channel 4 zachytáva porevolučnú punkovú scénu, ale predovšetkým sociálne problémy, ktoré nastali po roku 1989. (Jello Biafra)
Recenze (5)
Kotol punkovej aj neonaci skin scény v 90. rokoch v celom ČaSFR priam vrel. Pôvodne jednotné hnutie, majúce jediného spoločného nepriateľa, sa po politickom prevrate v roku 1989 rozdelilo. Skins prešli najmä k nazi skins vetve. V dokumente to trefne ilustruje ich hajlovanie, príprava na odstrel Cigánov z výškovej terasy i chválenie sa Adolfovým portrétom. Nenávidia cigánov, černochov, atakovať začínajú pankáčov - ako ukazuje ich násilný útok na pankovú krčmu. Rozbité hlavy, črepy, krv, mnoho zatknutých. Punkeri objavujú čaro squatov. Ich násilné túžby zvrhnúť systém končia zväčša smiešne. Ilustruje to príhoda o tom, ako sa vybrali nakúpiť zbrane do Juhoslávie. Cestou sa v Budapešti riadne nadrbali, väčšinu prachov určených na samopaly prechľastali. Ráno nasadli na vlak, no namiesto vysnenej Juhošky, ich odviezol do Rakúska. Celkom podarene vystihnutá atmosféra v týchto alternatívnych kmeňoch. Len názov je veľmi nepresný - veď takmer polka dokumentu je o nazi skins. Čo sa týka hudby, určite má oveľa väčší priestor Orlík a jeho pivné songy, ako punkové piesne. ()
Dokument, kterej toho nic moc novýho nepoví. Spíš než tenhle dokument doporučuju knihu Kytary a řev aneb co bylo za zdí. ()
Z dnešného pohľadu nádherne naivné. Mladí punkáči sa chvália protištátnou činnosťou, "moderátor" nám predstaví neonazi scénu, chybné označenie skinhead nevnímajúc, ale na to som si už akosi zvykol. Zišiel by sa dodatok, že SPS sa zapredali, punk je mŕtvy, Landa sa dištancuje, nič sa nezmenilo, revolúcia bola nahovno... Ale to sem nepatrí. Nato, že tento dokument brala britská televízia by mohol vyzerať trochu menej DIY. Inak fajn, mám rád punkovú a skinheadskú (nie neonacistickú) subkultúru a dokumenty o nej. ()
Punkerská hospoda U Pepíčka kousek od Bohemky, klub 007 a S.P.S., tehdejší postrach Prahy Michal Procházka a další plešky v akci, Ben Červenka s Jankovičem, Lipčík a Kočandrle, Bráník a Red Silas. Praha byla v té době doslova elektrizována vlnou punku, anarchismu a skinheadství. Je to skoro třicet let, zaváté prachem času... ()
Z knížky Filipa Vávry - Těžký boty to vyřešej hned! - Skinheads v Praze na konci 80. a začátku 90. let (2017) - PUNKS IN PRAGUE - V záři 1991 se dva kluci z Prahy, jeden punker a jeden kameraman, rozhodli natočit dokument o punku v Praze, který by pak prodali britské televizi. Možná to byl plán už od začátku, ale jisté, že dokument nakonec nebyl ani tolik o punku, ale pražských skinheads. Tvůrcům se podařilo spojit s Tondou J. , který je vzal nejen k sobě domů, ale i na koncert Orlíku a Braníku do klubu Pavučina, a také do bytu Bena. Husarským kouskem ovšem bylo nafilmování vymlácení vršovické hospody U Pepíčků, kde se tehdy scházeli Skaláci. Punkové hospody byly od Branické žízně častým terčem skinheads. Začalo se chodit do Vršovic k Pepíčkům lovit pankáče. Skinheadi tam třeba přišli a vytáhli punkery ven na férovku do parku. Jednou tam proběhla férovka deset na deset, kterou plešky vyhráli, a jedinej punker, kterej svojí rvačku vyhrál, byl Hanousek. Skaláci byli punkeři ze Skalky, většinou Bohemáci. Byli to celkem dobrý rváči. Kromě Hanouska nebyli nějak nabušený, ale když došlo na rvačku, tak používali všechno, co jim přišlo pod ruku. A nebáli se střetu. Chodili pít k Pepíčkům a v září 91 se v týhle hospodě stali terčem toho slavnýho útoku skinheadů. V podstatě nikdo otamtud tehdy neodešel bez zranění. Ale ani punkeři nezůstávali pozadu. Jednou jsme šli s Plukovníkem na Bělku, to bylo někdy v 91, ještě před útokem na Pepíčky, a tam byl tehdy jen Karel s Greenem. Seděli uvnitř a oknem zevnitř vidí, jak jde na hospodu asi 70 punkerů. Přišli dovnitř, tam plná hospoda štamgastů, tak jen ve výčepu strhli jižanskou vlajku a do ničeho se nepouštěli. Karel s Greenem taky ne. Punkery jsme potkali, jak šli pak po schodech od hospody nahoru na Vyšehrad. Kluci byli pod Bělkou kvůli tý vlajce nasraný. Jenže celý ten slavný útok na Pepíčky byl velká bouda tvůrců dokumentu o Punku. Přišli za Tondou, že by bylo fajn, kdyby se jim podařilo natočit nějakou bitku skinheadů s pankáči. Jenže jak to udělat. Tonda, který nebyl žádný rváč, požádal o pomoc Bena, a vymyslelo se, že by se mohlo dojít k Pepíčkům, a rozsekat to tam. Domluvil se tedy sraz. Tonda s Benem dovedli „štáb“ s kamerou do hospody Pod lípy, kde pili skinheadi. A Ben s Tondou začali vysvětlovat, že slíbili, že těm filmařům ukážou, jak se skinheadi perou. Protože jich ale pod Lípama nebylo dost, dohodlo se, že se ještě zajede na Bělku pro posily. Když letenská parta vyrazila na Bělku, štáb vyrazil k Pepíčkům, kde předstírali, že si chtějí natočit něco o pražských punkerech, a vyčkávali. Letenský přijeli na Bělku, kde taky seděli skinheadi. Vysvětlili, o co jde, a většina hospody se zvedla, a šla s nima. Ta banda nebyla zase tak početná. Něco přes dvacet lidí, ale všechno celkem dobří a zkušení rváči. Netušili, kdo všechno u Pepíčků sedí, ale věděli, že Skaláci budou bojovat. Proto museli zaútočit co nejtvrději. Zaútočilo se zvenku. Všechny výlohy padly a pár skins si trouflo i dovnitř. Nejaktivnější byli asi bratři P. Michal vzal celou basu piv a hodil ji mezi Skaláky, kteří seděli uvnitř. Valda vběhl do výčepu s venkovní cedulí a taky ji po někom mrsknul. V hospodě sedělo i dost štamgastů a kluci se snažili útočit jen na punkery. A zatímco mezi punks a skins probíhala přehazovaná židlí a půlitrů, ve které skins hráli prim, zrádní kameramani, kteří sem skinheady dovedli, vše natáčeli, a předstírali rozhořčení. Úplný Hollywood. Když nakonec došlo i k nějakým osobním kontaktům, ze kterých skins na rozdíl od pankáčů vyšli nezraněni, po pěti minutách chaosu se skins dali na taktický ústup kvůli policii, která musela každou chvíli dorazit. Kluci to ale moc neuměli, a při ústupu udělali spoustu chyb. Ta nejhlavnější byla, že utíkali pohromadě. Tak to viděl Valda: Utíkali jsme ulicí U seřadiště. A já říkám, hele, přeskočíme tady ten násep a dostaneme se do Nuslí. A Ben, že ne, že jsme SS, a musíme jít rovně. Jen to dořekl, už nás měli. Policie zadržela celkem 21 skins. Pravděpodobně všechny, kdo na Pepíčky útočili. Nejen že ale na stanici pustili kameramana, který se mezitím vypařil od rozbitých Pepíčků, ale neřešili ani zdvižené pravice a skandování přímo na chodbě policejní stanice. Dnes něco nepředstavitelného, ale taková byla doba. Skaláci, ač spoustu z útočníků znali, tehdy na policii nevypovídali. Ne ze strachu, ale proto, že s policií se nemluví. Díky tomu nebyl nikdo ze zadržených skinheadů obviněn a všichni byli po několika hodinách propuštěni. Dokument později odvysílala britská televize Channel 4. () (méně) (více)
Zajímavosti (2)
- Koncert kapely SPS bol natáčaný v klube 007 na Strahove. (Jello Biafra)
- V dokumentu zazní skladba od punkové kapely Sex Pistols – „My Way“. Dále písně „Ruská“ a „Svoboda 89“ od kapely SPS. (pornogrind)
Reklama