Děs v opeře

Veľmi nevyrovnaný Argento. Začiatok je pomerne rozpačitý, Argentovi sa nedarí budovať napätie a snímka ako horor zlyháva vo všetkých bodoch. Práve vo chvíli, keď som sa definitívne presvedčil, že táto snímka sa skutočne nevydarila sa Argento rozbieha nevýdaným spôsobom. Pôsobivé gore scény útočiace na divákove zmysly, atmosférická metalová hudba (oveľa lepšie zvolená ako napríklad vo Phenomene), či celková schopnosť upútať diváka. Áno, v týchto chvíľach sledujeme klasického Daria, snímku, v ktorej si havran pochutnáva na čerstvom vyďobnutom ľudskom oku, snímku, ktorá sa nebojí diváka šokovať. Nuž ale potom je tu posledných 10 minút, ktoré sa náhle zvrtnú do podivnej zlátaniny. Takto odfláknutý koniec som už dávno nevidel, nejdem tu teoretizovať kde sa stala chyba. Pre Argentových fanúšikov je to povinnosť, zvlášť ak majú pozitívny vzťah k opernej hudbe, ostatní o nič neprídu ak túto snímku vynechajú. (24.07.2006)

Argento tentokrát tematizuje samotný proces pozorování a voyerství - to se dá ostatně od snímku, mezi jehož hlavní lokace patří divadelní jeviště (a jehož prvním záběrem je detail havraního oka), docela očekávat. Motiv pozorování se však objevuje v několika dalších variacích: vrah sleduje hrdinku Betty na televizních záznamech a používá dalekohled; Betty sama je pak nucena pozorovat vrahovo řádění; malá dívka slídí skrze větrací šachty; postavy používají kukátko na dveřích; dále uvidíme i vyklovnuté oko a samozřejmě spoustu virtuózních hlediskových záběrů, při jejichž natáčení Argento bravurně vytěžil možnosti steadicamu._____________ Film zároveň chytře poukazuje na ambivalenci s jakou nahlížíme na (filmové) násilí: Na jednu stranu náš děsí a šokuje, ale na stranu druhou jsme jím fascinováni - jinak bychom si přece ani nepouštěli filmy z žánru giallo, že ano. K tomuto rozporu se Děs v opeře dostává nejen skrze vyprávění (vztah mezi hrdinkou a její matkou), ale i přes stylistické prostředky: Vzpomeňme například na metalovou hudbu podkreslující samotné vraždy: Rychlé agresivní skladby v majestátním prostředí opery podtrhují surovost vraha, ovšem zároveň nám divákům zrychlují tep a nabíjí nás energií. ______________Co se týče kontroverzního závěru, nejprve jsem měl pochopení pro amerického distributora, který jej chtěl nemilosrdně vystřihnout; nicméně pozdější dumání nad jeho smyslem mě dovedlo k myšlence, že jde o završení vnitřního boje Betty, která následkem traumatu z dětství odmítá dospět (má nakonec dětský vzhled; ačkoli pilně trénuje, svého debutu na jevišti se bojí; dělá jí potíže sexuální styk; do bezpečí ji nezavede mačistický režisér, ale křehká holčička atd.) Infantilní závěrečnou tečku tak můžeme vnímat jako její definitivní únik do bezstarostného dětského světa (prostřednictvím přímého odkazu na dětskou hrdinku Phenomeny) nebo její popření sebe samé a pokus o zoufalý únik před temnými stránkami vlastní osobnosti (podle toho, nakolik jí věříme tvrzení, že se nepodobá své matce). ___ (Viděna původní, delší a necenzurovaná verze) (01.04.2013)

Od majstra Argenta, som zatial videl iba Armáda démonov, Dve diabolské oči a Inferno pred 8 rokmi. Tento snímok ma hlavne zaujal v deji, vrah ktorý má zahalenú tvár, aby ho nikdo nespoznal a samotné spôsoby, ktoré používa na zahalenie stôp aby nezanechal stopy. Hlavná hrdinka bola fantastická, jej vystúpenie v operi bolo geniálne, jediné čo by som jej vytkol, herecký výkon uprostred a na konci. Dočkáme sa aj zaujímavých úmrti napr. havran vypátra vraha a pritom mu vyrve oko alebo tie ihly, ktoré mala na očiach hlavná hrdinka 100 percent. (11.02.2009)

Argento si zvolil prostředí opery,je to takový uzavřený svět jen pro opravdové milovníky a znalce tohoto žánru.Toto místo je už tak poměrně tajemné až démonické,jako i sama Verdiho hudba,která dokáže v lidech probudit hluboce zasuté vášně,ale taky touhy a naděje.Tak i stravující pocit odplaty.Bolest a utrpení ještě víc rozdmýchá vzrůstající vlnu zloby a krutosti,která svou nezdolnou bestialitou přetrvá až do nezvratného konce."Strhující dílo...Dario"! (13.04.2009)

Argento je skutočný majster réžie. Dokonalá kamera a strih, proste vynikajúce kompozície obrazu. Túto jedinečnosť neskutočne podkopáva lacný scenár s polotrápnymi dialógmi a nedôveryhodnou pointou. A to nehovorím o hercoch, položke ktorá síce v Dariovych filmoch nikdy nebola najsilnejšia, ale tu je toho debilného prehrávania priveľa. Okázalé, ale hlúpe. (28.12.2011)