Děs v opeře

Velmi slušný Argento. Jak se u gialla sluší a patří, dočkáme se tajemného zabijáka a jeho krvavých mordů. Vraždí se dost, není tu sice takového množství gore, přesto je provedeno špičkově a bez pocitu samoúčelnosti. Větší pozornost však na sebe strhává samotný vrah, o jehož identitě a pohnutkách neznáme vůbec nic. Jeho jednání trochu připomíná hrdinčina pomateného fanouška, který jí nutí být svědkem všeho toho brutálního řádění a to velmi účinným způsobem: jehlami na očních víčkách. I díky tomu, že se tu vraždí celkem často, není místo pro sáhodlouhou nudu - tedy až na dialogy, které smrdí papírem. Velkým pozitivem je kamera, jelikož se dočkáme několika opravdu parádních kamerových hrátek (vystřelená kulka skrze klíčovou dírku). Více v mé recenzi zde. (26.07.2010)

Atmosférický snímek s báječným gore, tak jak to Argento umí. Havrani, červená, nájezdy. Havrani jsou výbornou volbou a zde museli být pěkně vycvičení. Jejich útok na člověka je mrazivý, vytržené oko v zobáku odporné. Kamerové nájezdy beze slov za doprovodu hudby jsou mimořádně působivé, jedno zda jejím okem sledujeme dlouhou chodbu, rozlehlý byt, větrací šachtu či točité schodiště. Oblíbená červená je doslova na každém kroku - světlo, šaty, koberce, závěsy a samozřejmě krev. Zajímavým nápadem je vystřídání klasické hudby v momentě vraždění hudbou metalovou. Vrah v černé masce s černými koženými rukavicemi se zdá být snad všude, není před ním úniku. Herci sice za moc nestojí, dialogy jsou spíše vatou a napětí k zadušení se nedostaví, ale to už by režisérovi fanoušci měli očekávat. Silnou stránkou je divnost v zajímavém obrazovém vyjádření ( Argento se pomalu oprošťuje od rozbitých obrazových kompozic). Pozor, než se podíváte skrze kukátko dveří, dobře si zvažte, zda není lepší zůstat v nevědomosti... (10.01.2012)

Opera je umelecká forma, ktorá v sebe spája dramatické divadelné predstavenie s inštrumentálnym hudobným doprovodom. Herci svoje texty spievajú. Opera vznikla koncom šestnásteho storočia v Taliansku. Preto je celkom prirodzené, že kultový taliansky režisér Dario Argento využil operné prostredie pre jeden zo svojich autorských filmov. Ja ako starý punk rocker len ťažko plne ocením zložité árie Giuseppe Verdiho, ale ako seriózny obdivovateľ talianskej giallo horrorovej filmovej tvorby som bol so snímkom "Teror v opere" veľmi spokojný. **** (10.03.2016)

No tývole to je zase nářez :D Dario je fakt masér..Toho vůbec nesere, že většina scén zcela jasně nedává moc smysl a že se postavy chovají úplně zcestně. Je mu to jedno protiže na diváka mluví tak jedinečným filmovým jazykem a vytváří natolik stylizovaný svět, že to tam tak prostě funguje a chodí protože může a protože on chce :D Hlavní herečka hraje hovno, celé je to nepřirozeně předabované, opera střídá osmdesátkový hard rock, ale ono je to tak šikovně protřepané, namixované a nadávkované, že to -navzdory všem očekáváním- parádně funguje. Fullhouse nedám, na to je to přecejenom až příliš velká haluz, ale ty 4 jsou do pohody (to poznám jen podle toho, když se po skončení filmu vykuleně usmívám jak blbeček:D ). (19.10.2014)

Tento Argentův krimi horůrek o magorovi terorizujícím umělce opery se mi opravdu líbil. Ocenit se dá napínavý příběh, který udrží diváka při životě, kvalitní gore i spousta zpestřujících filmařských nápadů. Co mě vyloženě způsobovalo výkrut nehtů na nohou, byla otřesná punkrocková hudba, nebo co to bylo, kvůli které spolu s debilním přídavkem na konec nemůžu o plným kotlu přemítat ani ve snu. Ale jinak rozhodně jeden z nejlepší talijánských hororů, jaký jsem měl zatím tu čest vidět. 75% (02.10.2013)