Nebezpečné známosti

Pro mě jsou Nebezpečné známosti až za Formanovým Valmontem. Tváří se sice cyničtěji a hlouběji, ale nemyslím si, že je to pravda. Forman zvolil uvolněnější tón, takže na pohled působí měkčeji, ve skutečnosti ale právě ta uvolněnost vypráví o zkaženosti doby víc než nekonečná nepříjemná křeč, kdy nevěřím, že by ti lidé takto chtěli žít - mnohem víc jsem chápal zahálku a požitkářství Formanových postav. Frears navíc dlouze zabředá v jednotlivostech, a pak se musí násilně nutit do několika velmi nefunkčních dějových zkratek. (13.12.2012)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné Laclosovy předlohy. Výrazně lepší než Vadimova volná adaptace z r. 59, přesto jsem se ani zde neubránil nemalému zklamání. Tento Frearsův film mě utvrdil v mém podezření, že každá filmová adaptace Laclosova textu, byť by byla sebevíce věrná své předloze (jako v tomto případě), musí vždy zákonitě vyznít jako nesnesitelně zjednodušující. Pokud by to bylo možné nějak kvantifikovat, pak se musí dojít k tomu, že v tomto filmu není možná ani desetina toho, co ve slavné románové předloze. Její mimořádně sofistikovaná epistolární forma a doba vzniku před více než 200 lety jsou v mých očích spolehlivou pojistkou toho, že každá filmová adaptace nikdy nepřekročí její stín a nebude ničím víc než kostýmní historickou podívanou, která bude v první řadě víc než čím jiným především svědectvím o době svého vzniku. Nejinak je tomu u tohoto filmu, jemuž příklon k dobovému způsobu natáčení historických filmů dokonce vynesl 3 Oscary. Odmyslí-li si člověk všechno to historické pozlátko, vyjde mu však otázka, proč vůbec točit filmy podle knihy, kterou většina současníků stejně nečetla - a kterou znají paradoxně právě jen díky jejím moderním filmovým adaptacím. Současnost skýtá tisíc a jeden lepších námětů k zfilmování, za sebe proto nemám problém prohlásit, že mě tento typ žánrové podívané přijde odtažitý, afektovaný a v podstatě zbytečný. Tak na mě působí i herecké výkony protagonistů většiny rolí v tomto filmu, především pak u Glenn Close, která mi nad to přijde mimořádně ošklivá a z každého záběru na její tvář na mě šly skoro mdloby z fyzické nevolnosti. Je to v první řadě moje obeznámenost s předlohou, která mi nedovoluje hodnotit výše než 3 hvězdami, a snad jediné, co mě zde potěšilo, je výkon Michelle Pfeiffer, která podle mě jako jediná z herců typově odpovídá své postavě. Nemám z toho filmu jednoduše dobrý pocit, vážně ne. (12.05.2013)

Napriek tomu, že vedľajšia romanticky-krutá línia medzi Malkovichom a Michelle Pfeiffer je v porovnaní s Formanovým Valmontom v rámci emócií podstatne lepšia, obidva spomínané filmy majú svoje slabé miesta a paradoxne sa dopĺňajú. Formanovho Valmonta som videla skôr, preto som ním, prirodzene, viac ukolísaná, mal väčší spoločenský rozhľad a nadchol ma o niečo viac. Téma lásky, zrady, pomsty a nenávisti, pre divákov nikdy neprestane byť atraktívna a mne ako milovníčke dobových snímok, ulahodí ešte viac. Krásne príbehovo prekombinovaný, emocionálny, smutný film, kde zákerná Glenn Close, rafinovaný Malkovich, poddajná Michelle Pfeiffer, naivný Reeves a mladučká Uma Thurman predvádzajú bezchybné herecké výkony. Predzáverečná scéna súboja prelínaná Valmontovými spomienkami na jedinú lásku, ktorú prežil a uvedomenia si svojho životného omylu, ma z celého filmu najviac odzbrojila - prekrásna. (03.01.2011)

Miluju tenhle film, Malkovitche a Glose na šachovnici, na které rozehrávají krutou hru napsanou Choderlosem de Laclosem. Kniha je psána dopisovou formou a je vždy na režisérovi, aby vybral části, které budou nahrazeny živými dialogy a osobními setkáními. Markýza de Morteauil je ďábelská, a ačkoliv postrádá onu nevinnost a falešnou mravnost, předvedla zde excelentní výkon. Je otázkou jestli je špatně, že postavy tak přesně neodpovídají knižní předloze, nebo jde o vždy vítáný originální příspěvek herců. Napětí mezy markýzou a Valmontem by se dalo krájet a stupňující se dusná atmosféra, kdy víme, že jednou se jejich lanko štěstí musí přetrhnout je chytačem, díky kterému se na film prostě musíte dodívat. Perfektní dobová hudba jen podtrhuje příběh, kde se střídají hrátky, vášeň a krutost. Pro mne nejlepší verze Nebezpečných známostí. (21.11.2006)

Narozdíl od Valmonta, který je adaptací knihy Les Liaisons dangereuses, je Dangerous Liaisons adaptací divadelní hry, která vychází z původní knihy, a přesto má, možná lehce paradoxně, k dílu Choderlose de Laclos mnohem blíže než dříve zmíněný Valmont v režii Miloše Formana. Děj je snad s výjimkou závěrečného duelu zachován tak věrně, jak to vzhledem k dopisové podobě předlohy jen lze, dialogy, včetně mého oblíbeného “Alright – war,” jsou skvostné a narozdíl od Valmonta tu nedochází k zbytečnému osekání zákulisních machinací nebo zjednodušení psychologického vývoje jednotlivých postav, za což si scénáristy Christophera Hamptona nesmírně cením. Mou jedinou, vysoce subjektivní výtkou je, že mi navzdory precizním výkonům všech zúčastněných úplně nesedlo obsazení – do role patnáctileté Cécile by se podle mě hodil někdo mladší a naivněji působící než Uma Thurman, Peter Capaldi má tak silný skotský přízvuk, že do této americké partičky oproštěné od výrazných regionálních akcentů vůbec nezapadá, a byť John Malkovich skvěle balancuje na hraně charismatu a zlověstnosti, člověk si může jen představit, jak by tato postava sedla Alanu Rickmanovi, který hrál Valmonta dva roky v původní divadelní hře a kterého prý producenti odmítli, protože nechtěli někoho, kdo je spojen s akčním filmem. (10.01.2017)