V nitru Llewyna Davise

Když jsem film viděl poprvé tak jsem si zanaříkal nad tím jak je celý příběh Llewyna Davise o hovně. Když jsem se na něj nyní koukal podruhé, tak právě tento fakt bych přižknul Davisovi k dobru. Znovu parádní Coenovka, která nese všechny jejich charakteristické znaky, včetně zajímavých postav, vytříbeného humoru a retro atmošky. Davis je looser, na kterého se za celý den sluníčko neusměje, někdo na něj když byl malý musel vylít pořádný kýbl smůly, protože ta jej neopouští ani na chvíli. Parádní úsek vyprávění tvoří setkání s Goodmanem. 70% (04.03.2014)

Je opravdu zajímavé sledovat umělecký vývoj sourozeneckého dua bratrů Coenů - podvratný černý humor jejich prvních filmů pomalu dozrál v průběhu let do smutnější, serioznější, více filozoficky laděné roviny a z černých komedií se pomalu stala dramata. Zlomem byl už kultovní přepis Tahle země není pro starý, na kterýžto trend navázal i předešlý A Serious Man. V nitru Llewyna Davise lze nalézt smutek. Tenhle film je o bolesti a má v sobě i silný existenciální podtón. Navíc je to jedinečný dobový kousek. Podobně jako v posledních filmech jejich vrstevníka Jima Jarmusche i z filmu Coenů cítím silnou autorskou únavu, jakousi vyhořelost, vyžilost, únavu z tvůrčí dlouhověkosti. Ale i stejnou fascinaci krásou a hloubkou hudby, neboť Coeni stejně jako Jarmusch vědí, že Podstata hudby je jenom jedna. Zašlá sláva folku se vzdouvá v majestátních hudebních číslech a fantastických muzikálních výkonech. ,,Jsem unavenej. Jo, kurevsky unavenej. Myslel jsem, že mi bude stačit vyspat se v noci, ale je to... Chce to víc, než to." (26.05.2014)

Llewyn Davis, největší smolař, který nebyl. Sledovat Inside Llewyn Davis je jako poslouchat starou, ale neohranou vinylovou desku a pít u toho hodně černou kávu bez cukru. Trpké, ale zároveň příjemné asi jako převalování se v posteli s vědomím, že dnes nemusíte dělat vůbec nic. Tenhle film má obrovské srdce oděné v ručně pleteném svetru a manšestrovém saku. Neuvěřitelné (folkové) sólo Oscara Isaaca a vizuálně nejvypiplanější Coenovka. (25.01.2014)

Veľmi pohodový film o človeku, ktorý pohodový život rozhodne nemá. Môžeme Coenovcom vyčítať, že glorifikujú looserstvo ako životnú filozofiu, ale keď sa na postavu Llewyna pozrieme bližšie, tak asi nikto by sa jeho životným postojom inšpirovať nechcel. Možno vo svete, kde hĺbka hudby automaticky prináša zisk. Jeho sociálny status je tak kombináciou výrazne komerčne zameranej spoločnosti a povahy, ktorej defekty sú alternované talentom. Talentom, ktorý akoby zabraňoval mať tejto postave aj nejaké iné spoločnosťou kladne chápané vlastnosti. Ako napríklad sebadôvera a zodpovednosť. Typický film na letný večer v rámci amerického nezávislého leta na verejnoprávnej televízii. Tým chcem aj naznačiť, že Coenovci tu nie sú až tak svojskí a priklonili sa viac k tomu, čo si ja predstavujem pod pojmom americký nezávislý film. (29.07.2014)

To sú tí umelci .. ani zaboha nebudú robiť niečo iné, aj napriek tomu, že im muzika nevynáša. Aj keď tu snaha bola, len Davis bol tak trochu smoliar. Ešteže mal kde tašku, gitaru a hlavu zložiť. Bavila ma melancholická atmosféra, a aj muzika tohto filmu. A budem sa opakovať, ale Isaac je nesmierny fešák. 3,5* (04.02.2021)