Režie:
Thom FitzgeraldScénář:
Thom FitzgeraldKamera:
Thomas M. HartingHrají:
Olympia Dukakis, Brenda Fricker, Kristin Booth, Ryan Doucette, Jeremy Akerman, John Dunsworth, Laurie Delaney, Kevin Kincaid, Juanita PetersObsahy(1)
„Já tě miluju jednatřicet let. Milovala jsem tě, i když jsi ztloustla, i když jsi oslepla,“ žádá drsná romantička Stella o ruku svou partnerku Dot. A tak se vydávají na společnou cestu z amerického venkova „tam, kde je to legální“, na sever do Kanady. Stella a Dot jsou Thelmou a Louisou v důchodovém věku a v energii, vyřídilce a talentu na průšvihy si se svými předchůdkyněmi nezadají. Jsou na útěku před zákonem, a co hůř, před vnučkou Molly, která chce nechat babičku zavřít do domu s pečovatelskou službou, a zbavit ji tak té nesnesitelné „kamarádky“ Stelly. Po cestě přiberou mladičkého striptéra bez domova a již jako trio odhodlaně pokračují ke státní hranici. Road movie o lásce tak krásné jako oblaka v západu slunce, o kterých Stella každý večer vypráví Dot, v Praze zahajuje festival za osobního uvedení režiséra Thoma Fitzgeralda, jehož Zahrada k pověšení (1997) zdobí letošní retrospektivní sekci Temné království. (Mezipatra)
(více)Recenze (16)
Toľko smiechu a spontánne záchvaty potlesku v kinosále? Tak toto teda bola jazda! Dojemný príbeh plný lásky a nehy, výborne namiešané emócie, ktoré pred sentimentalitou zachraňuje jedinečný humor. Stelline fantastické výroky mi na dobrý týždeň spôsobili kvalitné bolesti brušných svalov. Veľmi veľká spokojnosť. ()
mezipatra 7.11.2013. I když vulgarismy tohoto typu moc nemusím, přijala jsem jakési klišé, že lesby jsou drsné a vulgární a pak už jsem se skvěle bavila. Dlouho jsem se v kině tak nezasmála. Nejsou tam ale jenom vtipy založené na vulgaritě, například asi nejvíc mě dostala hláška Molly, "Nechci říkat, že tančí na babiččině hrobě" , když stopař tančí na pohřbu:-) Kdybych chtěla moc vrtat, něco by se jistě našlo, ale nechce se mi, ten film si asi nekladl žádné vysoké ambice a nechtěl filozofovat a protože byl natočen s jiskrou a lehkostí, přijala jsem ho tak a jsem moc ráda, že jsem ho viděla. ()
Místy oblačno je, co se příběhu týká, neuvěřitelně dojemný a upřímný snímek, který je jak smutný, tak neskutečně vřelý a humorný. O největší porci zábavy se postarala prořízlá pusa Olympie Dukakis, jejíž hlášky mě dokázaly odrovnat až na zem. Celkově mi hlavní trio přišlo vskutku sympatické a herecky přesvědčivé. Zkrátka film, který mě pobavil, ale i dojal, a snad jediná věc, kterou bych mu vytknul byl "poslední striptérův tanec" (kdo viděl, ví). ()
Dot je slepá, ale zná tak dobře Stellu jakoby jí viděla. A jenom ji. A Stella vidí všechno ostatní, takže Dot ani vidět nemusí. A o tom je láska. Road movie o lásce dvou žen, které si po 31 letech společného života, jedou říct své ano. Stella a Dot jsou dámy v letech, ale k životu se staví s obrovským entuziasmem a k tomu jim nechybí notná dávka (byť drsnějšího) humoru. Vše je vyprávěno s vtipem, lehkostí, bez zbytečného tlačení na pilu. Olympia Dukakis zde opravdu září. (vítězný film cena publika 2012 na festivalu Mezipatra) ()
Konečně nějaký film, který se zabývá láskou i v pokročilejším věku, nejen u mladých a krásných lidí jako obvykle. Podle mně tak poskytuje mnohem hlubší pochopení dlouhodobého partnerského soužití než jakýkoliv mladý pár. Stella a Dot působily jako skutečně skvěle sehrané a vzájemně se doplňující duo, které se zná skrz na skrz a je ochotné pro sebe i zemřít. Láska ve dvaceti, ve čtyřiceti, v šedesáti či v osmdesáti je podle mně vždy definována jinými prioritami, proto je hezké se jednou podívat na tuto problematiku z jiného úhlu pohledu. ()
Galerie (11)
Photo © Emotion Pictures
Reklama