Hon na lišku

Steve Carell oprávnená nominácia na oscara, často človek až neveril, že je to on. Nomináciu síce dostal aj Ruffalo, dobrý bol možno ale len tým, že bol netradične bradatý. Naopak, Tatum prekvapil, kto vie, či to môžeme nazvať hereckým výkonom, ale nasteroidovaný s chôdzou ľudoopa na mňa pôsobil dôveryhodne. Dojem zo skutočnej udalosti zlepšuje vcítenie sa do deja. V resumé ale tento režisér opäť neprekvapil a pritom točí len životopisáky. Emociálne to pojal dosť chladne a vyprahnuto, tak ako asi aj šport box sám o sebe je. Ale ak teda riešime vzťah bratov, mohlo to byť viac vyhrotené. Najväčším sklamaním bolo zákulisie vraždy, kde vlastne táto šokuje, no divák vlastne nemá úplne jasno, prečo sa tak stalo. A to je chybou. (26.12.2015)

Temné dejiny športu, tentokrát z prostredia zápasenia. Box, futbal a podobne príťažlivé a komerčné športy sa predávajú lepšie aj v kinách, preto tvorcovia nemohli nechať nič na náhodu. Obsadenie luxusné, téma desivá a spracovanie temné ako pri najkvalitnejších thrilleroch. Niekoho možno zmätie pomalé tempo, to však má svoj zmysel, ticho pred búrkou nikdy nebolo hlasnejšie. 80%. (01.02.2015)

No, tak dobře, zájem o osobu Marka Schultze se ve vyhledávačích tak o necelé procento zvýší, víc toho však tvůrci tohohle příběhu čekat nemůžou. Divácky nesmírně málo vstřícný snímek, a ač jsem rád, že jsem ho před předáváním Zlatých glóbů stihnul, teď si jen říkám, že Bennett Miller to sice umí bezvadně s herci, ale jinak napotřetí vlastně „zklamal“. Nalijme si čistého vína – Capote, Moneyball i Millerův nejnovější kus patří přesně mezi ty filmy, na kterých recenzenti nešetří superlativy, ale i přes nespornou kvalitu jde o prchavé filmové události, které jsou jimi jen do té doby, než se rozdají nejrůznější filmové ceny daného období. Pak se na ně zapomene a všichni ti obdivovatelé a „odborníci“ si podobné kousky do své soukromé filmové sbírky jednoduše nepořídí. Foxcatcher přesně vyplňuje šablonu „nezávislého filmu s oscarovými ambicemi“, dokáže přitom sdělit i pár cenných životních pravd, možná místy donutí k zamyšlení, ale jinak jeho sledování docela „bolí“. Vůbec nejde o to, že nejsem příznivcem sportu, u kterého se dva upocení chlapi chytají za cokoliv je napadne (i když samozřejmě o zápasení tu ani nejde), jde spíš o to, že u filmů nemívám problém s aktivní spoluprací, ale Tatum čumící do zdi a pojídající konzervy a po přestěhování Tatum čumící do zdi a mlčící s Carellem pro mě asi není to pravé ořechové. Ten tu představuje poměrně komplikovanou postavu (a v závěru výrazně překvapí), která pochází z movité rodiny, která kdysi zbohatla na výrobě střeliva. Často mlčí, je nevyzpytatelný, má problematický vztah s matkou. A díky maskérům hůře rozpoznatelný Steve Carell mu dodal výtečný akcent a dikci. Divák si však hůř získá sympatie ke každému, jenž je na plátně (loutka dřevo Channing Tatum i znovu skvělý Mark Ruffalo). Pokřivený minimalistický svět, který tentokrát není jako pro diváka pro mě. Za mě spíš bronzová medaile. (11.01.2015)

Ani si nepamätám, kedy som naposledy videl kvalitatívne podobnú velesračku. Tu ani nemá význam rozoberať pointu a obsahovú stránku filmu, jednoducho ide o hlúpy film, pre magorov s magormi v hlavnej úlohe a totálne zle a nudne natočený, kde sa už ani nedá hovoriť o sterilite, tu už ide o brutálnu kastráciu až po prostatu. Kto film videl určite mu je jasné o čom hovorím. Už samotné jadro charakteru hlavných postáv (až na jednu) je otrasné a totálne nesympatické, hraničiace s tuposťou, namyslenosťou a ďalšou charakterovou hnusobou, ktorá vám len napadne. Nosatý šašek je prototyp vymletého amerického tupoidného namysleného, smiešno-absurdne patriotického trotla, čo si myslí, že môže všetko a čuduj sa svete aj môže, dokonca aj kaučovať i keď o tom prd vie. Olympionik je zase polodementná opica, čo si za celý čas zahuhňá popod nos tak možno 10 ťažko artikulovaných kakofonických slov, pripomínajúcich orangutana pred výstrekom. Čo sa týka Tatumovho hereckého kumštu, tak žiadna sláva, otrčiť spodnú gambu a chodiť akoby mal človek medzi nohami 20 kg kozích bobkov naozaj zvládne hocikto. Má vlastne význam baviť sa o dráme, keď ústredné postavy evidentne nie sú duševne v poriadku, tým pádom je všetko jasné, nie? Ale budiž...Vzťahové ťahanice a problémy medzi bratmi zvlášť ako aj s patriotickým šašom a jeho matkou vyznievajú do stratena a úplnej banality, nič zaujímavé a nič čo by sa nedalo čakať. Rivalita medzi bratmi, ako aj problematický vzťah medzi synom a matkou je normálna a všedná vec, hlavne u takých sebestredných, bohatých a poškodených trotlov. Takže čo sa týka drámy - nula bodov, pocitovo na bode mrazu. Áno, kamera je fajn, ale čo z toho, keď všetko ostatné diváka odpudzuje? Ono by sa to možno aj dalo ohodnotiť do podpriemeru, ale to by musel byť film myslený len ako akási filmová paródia, alebo ako nejaká experimentálna, odpudivá satira a nie ako vážne filmové dielo. A hlavne muselo by to byť natočené úplne inak a nie so zámerom diváka k smrti unudiť, bez tempa, bez energie, bez života a s kadenciou 5 slov za pol dňa. O tej kakačke, čo vychádza Carellovi z úst radšej ani nehovorím, ešte teraz mi je z toho trápne. Dokonca to má aj nominácie, pánečku... svet sa zbláznil...odveďte niekto tých starých páprdov na záchytku a dajte riadny klystír, tento hnus predsa nemôže nikto pri zmysloch na nič nominovať, ani na Zlatú malinu nie. Možno tak za masky, ale aj to je diskutabilné. Nepoznám iného režiséra ako B. Miller, ktorý by mal medzi filmami tak brutálny kvalitatívny skok, Moneyball je v porovnaní s týmto hnusom super snímok z inej galaxie. Ak toto myslel vážne tak to je fakt na tabletky. Takže, film odporúčam hlavne ľudom s IQ pod 80 a takým, čo sa vyžívajú v pachoch spoteného podpazušia a vôni upotených zadkov. Ostatní choďte radšej do cukrárne na zákusok alebo si pozrite Sandokana. Nerád dávam odpad, takže 10 percent z milosti, za kameru a v porovnaním s ostatným nenormálnym za normálne masky. 10/100 (04.02.2015)

Američani jsou opravdu neskuteční, tři čtvrtě filmu jsem si říkal, koho do prdele zajímá, jak se nějaký sportovec připravuje na mistrovství světa a olympiádu. Až na konci jsem pochopil, že je to příběh, který chtěl někdo zfilmovat, protože tu nějaký filmový potenciál je. Rozhodně ne, ale způsobem, jaký zvolil Bennett Miller. Tak odporně nudný film jsem už dlouho neviděl. Osmdesát až devadesát procent scén je zbytečných, hluchých, nezajímavých, musí uklimbat každého. Nevím, jestli to byl cíl, ale Tatum a Carell vypadají většinu filmu jak dva dementi, Ruffalo s otevřenou hubou tak vypadá skoro v každém filmu. Dialogy příšerné, vyznění nulové, jak takovou kravinu bez děje někdo vůbec může zařadit mezi nominované snímky? Carellovi přeji vymanění se ze škatulky, vždyť u většiny komiků jsem toho názoru, že by hravě zvládli i vážnější role. Mně se ale překvapivě nejvíc líbil všemi podceňovaný Tatum. Pro roli, kterou si střihla Sienna Miller, mohli dát šanci kdejaké začínající herečce. Hrůza a děs, letošní Oscaři budou nuda na chcípnutí. Není z čeho vybírat, anebo vlastně by bylo, ale musely by dostat šanci neamerické filmy. (17.02.2015)