Mnoho povyku pro nic

Klub přátel Josse Whedona uvádí... Tohle se Jossovi fakt povedlo. Že se přenáší Shakespearovi hry do současnosti není nic zajímavého, ovšem přenesení takřka doslova i replik se podle mě nevidí tak často. A nejlepší je, že to skutečně funguje. První půlhodinka se sice trochu vleče, ale pak už je zábava zaručena. Maskování Alexise Denisofa křovím si budu pamatovat hodně dlouho. Uvažuji jestli mám dát 4 nebo 5 hvězdiček. Ale za policistu Nathana Filliona (konečně je pravým policistou) tam těch 5 dám. 85 %a doporučuji každému Whedonovu fanouškovi. (19.07.2014)

Letošek nejspíše přeje filmům, jenž si parta přátel natočí jen tak pro radost. A po Apokalypse v Hollywoodu se naštěstí daří tu radost převést na diváky i Jossu Whedonovi a jeho partě. Hravé, zábavné, skvěle využívající nesmrtelné předlohy a herci si to zatraceně užívají. Pro Whedonovy fandy povinnost. (22.11.2013)

Film pro radost. A Shakespeare natočený v obýváku. Much Ado About Nothing těží jen ze zasazení teatrálních dialogů do moderního prostředí, jinak jde o vcelku bezduché odříkávání replik z předlohy. Joss Whedon zkrátka tráví pracovní dovolenou jinak než většina lidí, tak se svými přáteli (které jistě poznají fanoušci jeho seriálové tvorby) nacvičuje ochotnické divadlo - někdy to má sympatický nadhled a v kontextu zobrazovaných událostí zasazených do atypického prostředí domu i potřebnou absurditu, jindy jde zase jen o nezáživné recitování Shakespeara bez potřebného dramatického spádu. Jako experimentální art pro zasvěcené a úzce vymezený okruh Whedonových fandů je to ale fajn, cílová skupina Avengers by se však raději měla téhle černobílé indie dramedii obloukem vyhnout. (10.11.2013)

Nenápadné a nečekaně vydařené zpracování Shakespearovy konverzačky. Whedonovi a především jeho skvělému ansáblu se podařilo přirozeně, bez jakéhokoli zádrhele přenést příběh, včetně Shakespearových dialogů do současnosti, na jeviště venkovského sídla vyšší třídy a přilehlé zahrady. Vše v sépiově zabarvené jemné a hravě nostalgické atmosféře. (18.01.2015)

William Shakespeare, Joss Whedon a jeho dvorná herecká elita v indie filme. Shakespeara mám osobne veľmi rád, Whedona tiež (samozrejme už od Firefly, ako inak) a táto "trendy" adaptácia okúzľujúco prepája prvky ich tvorby. Komorný príbeh z jedného sídla odohrávajúci sa v súčasnosti obsahuje takmer nezmenené shakespearovské dialógy a jazyk, ale aj britký humor jemu vlastný. Whedon ho súka do čiernobielej formy s rutinnou kamerou, honosiacou sa však niekoľkými výraznými obrazovými kompozíciami. Kostra príbehu je obalená svojským humorom kombinovaným s Whedonovskými gagmi (ale značne omedzenými a v prospech predlohy výrazne zriedkavejšími), ktorý ju ovenčuje najmä v úvode a závere. V jadre naopak vystupuje do popredia dramatická línia, ktorá naberá na obrátkach a vrcholí v emocionálne vypätej, dokonale zahranej a zrežírovanej scéne prerušenej svadby, v ktorej všetci zúčastnení predvádzajú svoj kumšt, a následnej scéne v dome. Tieto dve sú vlastne vrcholom filmu, po ktorom opäť prichádza zvoľnenie a humorné odľahčovanie (podľa mňa vydarenejšie než v úvodnej časti), sprevádzajúce diváka až do patrične uspokojujúceho záveru. Jediný problém vidím v tom, že sa v prvej časti filmu Whedon príliš nesnaží získať si diváka, zaujať ho a udržať; všetko pôsobí tak nejako improvizovane alebo trochu bez tvorcovského záujmu a nadšenia jemu vlastnému. Zvyšok to však bohato vynahrádza, takže výsledkom je spokojnosť. I tak sa však neubránim dojmu, že to šlo aj lepšie a elegantnejšie. 75% (21.05.2014)