Much Ado About Nothing
Režie:
Joss WhedonKamera:
Jay HunterHudba:
Joss WhedonHrají:
Amy Acker, Alexis Denisof, Jillian Morgese, Fran Kranz, Clark Gregg, Sean Maher, Nathan Fillion, Tom Lenk, Reed Diamond, Ashley Johnson, Riki Lindhome (více)Obsahy(2)
Klasická Shakespearova komedie v současném duchu. Za použití původního textu sledujeme příběh milenců Beatrice a Benedicka, který nabízí temný, sexy a místy absurdní pohled na hru plnou intrik, kterou představuje láska. Moderně převyprávěná klasická Shakespearova komedie o dvou párech, jejichž pohled na romantiku je naprosto odlišný. Don Pedro navštíví na cestě z vítězného tažení proti rebelujícímu bratrovi Donu Johnovi guvernéra Messiny Leonata. Doprovází ho dva důstojníci – Benedick a Claudio. Zatímco se v Messině Benedick neustále dohaduje s guvernérovou neteří Beatrice, Claudio se zamiluje do Leonatovi dcery Hero. Don Pedro dohodne s Leonatem pro čerstvě zamilovaný pár svatbu. Ještě před ní se všichni čtyři – Don Pedro, Leonato, Claudia i Hero - snaží dát dohromady Benedicka s Beatrice. Mezitím se ale darebný Don John snaží za použití různých fíglů překazit šťastnému páru manželství ještě před tím, než začne. Zdá se, že série jak komických, tak i tragických událostí zabrání oběma párům najít pravé štěstí. Láska snad nakonec ale opět zvítězí. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (46)
Klub přátel Josse Whedona uvádí... Tohle se Jossovi fakt povedlo. Že se přenáší Shakespearovi hry do současnosti není nic zajímavého, ovšem přenesení takřka doslova i replik se podle mě nevidí tak často. A nejlepší je, že to skutečně funguje. První půlhodinka se sice trochu vleče, ale pak už je zábava zaručena. Maskování Alexise Denisofa křovím si budu pamatovat hodně dlouho. Uvažuji jestli mám dát 4 nebo 5 hvězdiček. Ale za policistu Nathana Filliona (konečně je pravým policistou) tam těch 5 dám. 85 %a doporučuji každému Whedonovu fanouškovi. ()
Nenápadné a nečekaně vydařené zpracování Shakespearovy konverzačky. Whedonovi a především jeho skvělému ansáblu se podařilo přirozeně, bez jakéhokoli zádrhele přenést příběh, včetně Shakespearových dialogů do současnosti, na jeviště venkovského sídla vyšší třídy a přilehlé zahrady. Vše v sépiově zabarvené jemné a hravě nostalgické atmosféře. ()
velké množství ne moc dobře rozeznatelných postav se ze začátku hodně plete, takže je pro neznalce předlohy nebo jiného filmového zpracování docela problém se v tom všem zorientovat.. jakmile se to ale povede a přistoupíte navíc na teatrálnost hereckých výkonů i na dosti absurdní zasazení Shakespearova příběhu do současnosti, dostanete hravý filmový zážitek se spoustou milých malých detailů, které člověk ale může naplno docenit asi až po druhé projekci.. z mého pohledu je bohužel největším problémem rozdělení příběhu na dvě dějové linie (třebaže jsou provázané), protože zatímco linie s dohazováním je výborná (btw. obsah filmu zde je úplně vedle), tak linie točící se okolo podvodu mě spíš nebavila.. takže nakonec jen ty nejsilnější 3* ()
Pro čtyřku jsem se rozhodla až v momentě, když jsem si přečetla, že byl natočený za dvanáct dní v areálu vlastního domu Josse Whedona. Joss je velký hazardér a já doufám, že si tento jeho Shakespearovský experiment dvacátého prvního století svého diváka najde, protože ne každý ho bude ochotný skousnout. Rozhodně se přikláním k tomu, že kdo nezná Mnoho povyku pro nic v klasickém provedení, například filmové zpracování z roku 1993, tak bych mu tenhle snímek moc nedoporučovala. Novátorské, absurdní, nádherné po vizuální stránce, zábavné, s okouzlující tváří Amy Acker (i když Emmu Thompson v mých očích nikdo nedokáže nahradit), takže kdo má odvahu na zajímavou Williamovu romantickou modernu, ať to zkusí. ()
Po dvou projekcích těsně po sobě nemůžu přestat přemýšlet nad tím, jestli si aktuální adaptaci středověké romantiky může užít i nezasvěcený divák. A pravděpodobně nemůže. Ne že by snad bylo k vychutnání nepatrně upravených klasických textů bezpodmínečně nutné vědět, že sledujeme přátelské "ochotničení" u Whedonů doma, ale jsou to právě ti, kdož mají Jossovu seriálovou tvorbu důkladně nakoukanou, kteří si tuto dávku Povyku vychutnají nejvíce. Ať už se jedná o hluboce zasněné povzdechnutí nad tím, že "Wesley" a "Fred" jsou i řádku let po skončení Angela pořád osudová dvojice, nebo jen o potutelný úsměv, když "pan Dominic" z Dollhouse začne jen tak mimochodem po ránu kroutit kytaru. Snad jen Nathan Fillion opět hraje Nathana Filliona a my mu to s blahosklonným pohledem i tentokrát ochotně baštíme, dokonce od něj ani nic jiného nečekáme. A onen pohled mi s klidem vydržel až do závěrečných titulků. Tenhle přátelský art je totiž vším. Vydařeným pokusem i vyznáním lásky k milované klasice - ale hlavně výborným filmem, kde se upřímná vyznání snoubí s pořádnou dávkou postranních vtípků. ()
Reklama