Reklama

Reklama

Stockholm East

  • Švédsko Stockholm Östra (více)
Trailer

VOD (1)

Obsahy(1)

Stockholm East je dojemný a podmanivý milostný příběh dvou lidí, které spojuje tragédie, jež si vybrala daň na jejich životech a vztazích. Když se Johan a Anna setkají na vlakovém nádraží spojující Stockholm s idylickým předměstím, kde oba žijí, vydávají se na nebezpečnou cestu vášně a lží. (oficiální text distributora)

Videa (1)

Trailer

Recenze (41)

lenuse 

všechny recenze uživatele

Asi SPOILER. O den dříve jsem viděla film, kdy se hlavní hrdinka celou dobu chystá spolykat prášky. Když si to rozmyslí a rozhodne se, že to vydrží, zasáhne ji na ulici náhodná kulka. Tady na tak drsný konec odvahu neměli, ale mně by se tedy sem o něco více hodil, než k tomu včerejšímu filmu. Tam by kapka naděje naopak neškodila. ()

Vajonek 

všechny recenze uživatele

Obsahuje SPOILERY. Máme tu téma, které se v různých variacích objevuje v dramatech poměrně často a i to, jakým způsobem se po tragickém začátku příběh dále vyvíjí, je dosti předvídatelné - tak nějak hned víme, že je to k sobě bude táhnout, chvíli potrvá, než své city vyjeví tomu druhému, on jí své velké tajemství bude chtít říct, ale samozřejmě mu to něco překazí, takže se to ona nakonec dozví od někoho jiného, což pochopitelně povede k tomu, že nebude zrovna nadšená, nakonec se ale přece jen dočkáme happy endu... Ten happy end by člověk možná v severském dramatu úplně nečekal, takže tu přece jen máme něco, co překvapí. A mě osobně závěr ani nijak neruší, nepřipadá mi, že by boural strukturu příběhu, neseděl do ní. Bude to asi tím, že mi nepřipadá, že se tu před závěrem celou dobu díváme na nějakou čirou depresi a tragédii, ten film není jen smutný, tím pádem ta nová naděje na konci do toho celkem pasuje. Vedle možná trochu překvapivého konce tu máme i některé další momenty, které přes tu poměrně jasně načrtnutou hlavní linku zase tak předvídatelné nejsou (Od koho se Anna dozví o jeho tajemství? Nechá si to dítě nebo ne?). Myslím, že je velmi dobře, že tahle místa ve filmu jsou. Udržují diváka v určitém napětí, nedovolí mu, aby "spadl" do jinak pomalejšího tempa snímku a třeba se začal s (logicky) skoro celou dobu ne zrovna veselými hrdiny nudit nebo byl pohlcen jejich letargií, až by to nebylo příjemné. No, takže příběh tak, jak je podán, podle mě funguje, i když to není něco novátorského, doprovází ho vhodná hudba, líbí se mi i některé další prvky, které celým filmem prostupují (typicky motiv nádraží, vlaku, drátů elektrického vedení jako něco, co může spojovat i rozdělovat, konejšit, představovat únik z běžného života, když je pro člověka žití už nad jeho síly; to, jak nám prostřednictvím vyprávění některé z postav tvůrci ukážou nějakou scénu z minulosti, o které už jsme slyšeli nebo kterou už jsme v průběhu sledování viděli "v přímém přenosu", ale neúplně, nakousnoutou a teď se nám odehraje hezky celá). Z Mikaela Persbrandta charisma úplně křičí a Iben Hjejle (kterou jsem předtím dost nemusela jako protivnou reportérku Dicte, takže se musela hodně snažit, aby si mě získala) se své role také zhostila se ctí. Dohromady jim to dobře funguje, jejich výkony pomáhají dodat filmu atmosféru, přirozenost. Celkově jde podle mě o film, který mohl, nebýt kladů, které jsem zmínila, zůstat takový průměrný, nemastný neslaný, takto se ale jedná o vydařené dílo, které stojí za zhlédnutí. 75 %. ()

Reklama

FlyBoy 

všechny recenze uživatele

[IFF 2011, Bratislava] To ma podrž, už ani Severania sa neunúvajú s navodzovaním (pre nich tak charakteristickej) depresívnosti/úzkosti ako kedysi a radšej sa klonia ku konzervatívnym stanoviskám ktoré v ich podaní moc dobre nepôsobia. Určite sa jedná o grif zriedkavý, ale v prípade prvotiny Simona Kaijser sa mi zdá nešťastný. Ak k tomu pripočítam ešte miestami (pre)schématizovanú fabulu, ktorú síce resuscitujú bezprostredné vystúpenia Iben Hjejle i Mikaela Persbrandta a nadoblačný dohľad cez objektív Pera Källberga (bystré prepínanie medzi snímacími módmi, sýtosť farieb, uvážená výstavba+nadpájanie záberov), no zabíjajú ju alogické náhody/nepredpokladateľné obraty ústiace do "zľaknutého" konca, tak za rovná sa by som napísal toto: "Stockholm east" je ako nové (nie moc odskúšané) autíčko od automobilky Volvo-má riadne vyleštenú karosériu, bezpečne Vás dopraví do cieľa, ale pod kapotou motor občas zaštikúta a pohon inak ambiciózne navrhnutého vozidla neužitočne spomalí. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Vím, že to, co jsem tehdy poprvé k Anně cítil, nebyla láska. Byla to taková podivná sounáležitost, a ještě podivnější touha pokusit se ji zachránit. Zachránit alespoň ji…“ Jak se smířit s vlastní vinou, svědomím, výčitkami, lítostí a chybou, kterou nelze vrátit zpět? S pouhým pomyšlením na to, že jste 2 rodičům nešťastnou náhodou vzali jejich dítě? Divák zdánlivě nevinnou, vlastně oboustrannou terapii a onu sounáležitost chápe, ale je mu jasné, že to jednou praskne. A pak nastane problém. Naladit se na hlavní postavy není těžké, do jisté míry se jim dá i porozumět. Problém ovšem je, že místy to nepůsobí zrovna uvěřitelně. A ten „hollywoodský nádech“ se projeví zejména k závěru, který je skoro až trapně jednoduchý a předvídatelný (opravdu produkce ze Skandinávie?). A ta pachuť mě nutí dát pouze lepší 3*. „Když poznáš pravdu, osvobodíš se. Nestojí to někde? Zní to tak jednoduše. Jako by něco někdy bylo tak jednoduché. Já i Anna jsme skrývali každý svou pravdu. Ta její byla o dítěti, které v ní rostlo. A moje lež zas rostla ve mně.“ ()

Alqarin 

všechny recenze uživatele

Oklikou po povrchu místo "po skandinávsku" na dřeň se Stockholm East bohužel dopracovává k rozpačitému hodnocení. Příjemně minimalistickou hudbou a obrazem jakož i herci boduje, ale vysolit tolik klišé a upřít obecenstvu pořádnou výstavbu charakterů - to se prostě neodpouští. Sorry, rozhodně se víc vyplatí podívat na Another Earth. ()

Galerie (19)

Reklama

Reklama