Georgica
Obsahy(1)
Enigmatický snímek reflektující pomocí složitých obrazových metafor i tvrdého naturalismu nedávnou historii Estonska. Dospívající oněmělý chlapec, který se pokusil zabít svou matku, je za minulého režimu poslán na převýchovu jako pomocník na ostrov, sloužící coby vojenský polygon pro výcvik sovětského letectva (Estonci měli pro velkou vlnu emigrace po 2. světové válce zákaz vstupu na své pobřeží i ostrovy, vyjma vybraných pláží). Jeho pěstounem se stává správce ostrova Jakub - napůl blázen, napůl filosof, připomínající mytického převozníka do říše mrtvých, Chárona. Chlapec se zde setkává jednak s tradičním způsobem života estonských rybářů a zemědělců, jednak s komunitou odpůrců režimu, která se schází na vraku lodi uvízlé na písčině. Postupně také proniká i do prazvláštního světa starce Jakuba, bývalého misionáře v Africe, překládajícího do svahilštiny Vergilia. (garmon)
(více)Recenze (7)
Některé scény Vám po shlédnutí tohoto filmu z paměti už nezmizí - estonské pobřeží, mělké chladné moře, bílý kůň nucený léta ušlapávat slámu ve starém mlýně bez střechy, v němž je zavřený jako v hradu - až bude slámy dostatek, kůň se dostane vrchem ven... Matka s ruskými vojáky ve vlaku... Apokalyptické útoky vojenských cvičení. Ta opuštěnost - ztracená varta, poslední výspa Evropy. Tarkovskij druhé generace. PS: výstraha pro týpky, kteří radši americké dějové velkofilmy - toto není film s lineárním vyprávěním pro malé jedlíky hamburgerů... ()
Publius Vergilius Maro a jeho Zpěvy (nejen) rolnické jsou (nejen) z vrcholů starořímské litertury, ale také civilizované společnosti vůbec (byť již ve fázi úpadku). Zde na ostrově však model jeho pojetí civilizace nelze nijak uplatnit ani nastolit. Stařík, Jakub Karlovič - bavící se překladem Vergilia a vzpomínkou na Afriku, přitom pěstuje včely, loví ryby a zpracovává slámu, a ještě k tomu vyhodnocuje průběh vojenských operací - je tu jejím jediným zástupcem. K ruce má ještě němého chlapce a koně. Divák myslí přitom na poválečnou Šumavu, Jakubova slova: Čekej a čekej, pak dělěj svoje, a zase čekej a čekej, nebo volně podle Vergilia: Osud přemůžeš jen tím, že se s ním srovnáš, a na včely, které zmizí z estonského ostrova, nejsou už na Volyni (Isaak Babel: No Volyni už včel není) a u nás jich též valem úbývá.... Zcizující prvek, prostřihy na masajské kulty, na mě nepůsobil dobře, byť snesitelně.... Pokračovní druhý den: Smysl filmu se odhaluje až po závěrečném apokalyptickém (převzato od garmona) útoku, při němž Maecenas (teď už můžeme chlapce uvést jeho jménem) ztratí strarce i koně (jejichž jména jsou teď již k ničemu). Oním smyslem, a snad i záměrem, je "bildungsroman". Maecenas dospěl k pochopení života - je schopen jazyka i rozhodování.... Ke garmondovým "scénám" bych ještě přidal ve filmu často používanou "akci" v rozvešeném bílém prádle (viz třeba Slnko v sieti), která mi připadne z hlediska pohledu a vývoje chlapce velmi významná (únos matky)... Film nepřináší žádný důkaz o psychickém vyšinutí dědy ani chlapce. ()
Byl jeden hoch a byl děda. A byl ostrov a byla loďka. A snili o Africe a byly včely..... A byl ostrov a loďky byly na břehu. Challenge tour2015 ()
Pozoruhodné svou originalitou. (90%) ()
Cinema Mundi 2012. Děj 0, dialogy 0, napětí 1. Podivná one man show senilního děduly. Pokud by byl ve filmu vykreslen jako trosečník prožraný senilitou takřka neschopný postarat se sám o sebe, tak bych ten film ještě byl schopen pobrat. Jenže když se ten dědula ještě navíc staral o duševně nemocného chlapce, … to už bylo silné kafe. Nuda, nuda, nuda. Málem jsem u toho usnul. S gustem tomuto filmu dávám odpadní hodnocení, přestože estonským filmům obvykle hvězdičku přidávám. ()
***1/2 ()
Intelektuálové v tomto filmu jistě naleznou spousty zajímavých záběrů, nad kterými mohou hodiny dumat. Ostatní budou horkotěžko, mezi místy zajímavými, místy zmatenými obrazy, hledat náznak nějakého děje. Protože děj je to, co filmu chybí. Příběh by se dal shrnout do velikosti polovičního odstavce mého komentáře. Bohužel. Přitom námět není úplně tak marný. /// Cinema Mundi 2012 /// ()