Obsahy(1)
"Každý by se rád dožil vysokého věku, ale nikdo nechce být starý." Tento historický bonmot stále platí. A především v dnešních Čechách. Lidé kolem šedesáti let věku nejen že nemají šanci při shánění práce, ale jsou považováni za společenskou přítěž. Nestačí tempu moderní doby a nejsou ani schopni či ochotni se mu přizpůsobit. Jejich svět je jiný než svět generace, která je právě na vrcholu. Možná by bylo nejpraktičtější tyto spoluobčany (kteří pobírají od státu peníze a přitom nejsou tvůrci HDP) někam odklidit, aby nepřekáželi. Tahle země prostě "není pro starý". Dokument Místo na slunci však představuje mimo jiné čtveřici lidí, kteří i přes svůj pokročilý věk se dokáží nejen postarat sami o sebe, ale svými dovednostmi a zkušenostmi jsou prospěšní svém okolí. Ať už je to téměř stoletá paní Pavla Kováčová, která dvakrát týdně hraje na klavír v baletní škole, nebo pan Richard Belcredi, který svůj čas věnuje obnově restituovaných majetků, aby je mohl v co nejlepším stavu předat svým vnukům. Je to i pan Karel Leskovjan, který sice říká, že výhodou stáří je to, že nic nemusí dělat, ale právě on se od rána do večera stará o malé hospodářství. A paní Míla Dolečková právem tvrdí, že má svůj diář zaplněný na týdny dopředu. Jsou to lidé, kteří stejně jako mnozí jejich vrstevníci, nemusí bojovat o "místo na slunci". Oni tam své místo dávno mají. A dávají razantní odpověď na otázku, která také zazní ve filmu: "Staří lidé jsou problém. Kam s nimi?" (oficiální text distributora)
(více)Recenze (6)
Paní Pavla Kováčová byla naprosto KOUZELNÁ!!! ()
Neviděla jsem to celé, ale to, co jsem viděla, stačilo... Nejsem z těch, kdo velebí staromilství a staré zlaté časy, jsem ráda, že žiju tady a teď, přesto si myslím, že doba dřívější měla bezesporu své velké klady a naopak naše otevřená současnost má své velké mouchy. Těžko soudit, kam jsme se v oblasti mezilidských vztahů posunuli (že by z bláta do louže?). Jsem ráda, že jsem měla možnost prožít své dětství a mládí se svýma "normálníma" babičkama se stříbrnýma vlasama a "normálníma" dědečkama s lulkou (jeden s lulkou, druhý zapřisáhlý nekuřák s panáčkem slivovičky po ránu)...jaké budou babičky a dědečkové mojí generace? Já vím, je to daleko...ale je to... To, co si zasadíme, sklidíme. Téma odsunu stáří někam dál a pryč od ostatních není bohužel tak absurdní jak vypadá (panebože, skoro by tomu člověk i uvěřil - v dnešní době...), sympaticky natočené a podané. ()
Musím se přiznat, že v prvních minutách dokumentu jsem mystifikaci o "městě pro seniory" skoro uvěřila. V dnešní době totiž člověk v běžném životě naráží na řadu podobných absurdit. Herec v roli místostarosty byl velmi přesvědčivý. Podobných slizounků potkávám také spousty. ()
Zajímavý dokument. Fiktivní projekt "městečka seniorů" mi svou mrazivou humorností lezl na nervy - asi proto, že tak trefně ilustroval realitu. Staří lidé jsou ekonomickými ukazateli, lifestylovými médii i obcemi opravdu leckdy považováni za problém, nevejdou se do kolonek, jsou jaksi málo flexibilní k tepu dnešní doby. Ta čtyřka činorodých seniorů by ovšem leckterého třicátníka šoupla do kapsy, přístupem životu a vírou v budoucnost. Snad to tedy jednou nebude s tou naší - za pár desítek let vyloženě seniorskou - společností tak strašné... ()
Tématem je současný kult mládí. Člověk je ve třiceti pro pracovní trh starý. Babičce v knížce Boženy Němcové bylo 54 let a chodila shrbená... ()
Galerie (8)
Photo © Česká televize
Reklama