Augustine
Augustine
Režie:
Alice WinocourScénář:
Alice WinocourKamera:
Georges LechaptoisHudba:
Jocelyn PookHrají:
Vincent Lindon, Soko, Chiara Mastroianni, Roxane Duran, Grégoire Colin, Sophie Cattani, Olivier Rabourdin, Déborah Révy, Stéphan Wojtowicz, Lise Lamétrie (více)Obsahy(1)
Ponurý příběh se odehrává v druhé polovině devatenáctého století. Mladičká Augustine trpí podivnými záchvaty a dostává se do psychiatrické léčebny věhlasného profesora Charcota. Psychiatr se jí se zájmem ujme, není však jasné, nakolik je pro něj dívka pacientkou, kterou chce uzdravit, a nakolik nástrojem jeho kariéry. Děj snímku je zasazen do doby, kdy se psychiatrie teprve začínala vymaňovat ze sadistických léčebných metod. Režisérce se podařilo vytvořit temnou atmosféru této doby a zdůraznit tak vnitřní konflikty postav. Její debut, v němž excelují Vincent Lindon a Soko, v mnohém připomíná Nebezpečnou metodu (2011) Davida Cronenberga. (Febiofest)
(více)Videa (2)
Recenze (8)
Zaujímavé, no potenciálne to mohlo byť ešte o kus lepšie. V mnohých smeroch často príliš monotónne, ale ako celok podľa mňa priniesol želaný efekt. Soko zahrala rolu (ne)vyliečenej hysterickej ženy výnimočne, a na jej hereckom výkone sa dá v podstate stavať celý film s temným príbehom liečby hystérie. Vtedajšia doba priniesla pozoruhodné psychiatrické "výskumy", ktoré v dnešnom ponímaní vyznievajú až nesmierne kruto a ponižujúco. Ale hlavne, že sa podarilo... ()
Tématicky je film geniální, komorní zpracování příběhu vysloveně sluší. Vincent i Soko toho moc nenakecaj, ale o to víc zahrajou, ale co je to všechno platný, když režisér miluje černou a podstatnou část filmu zahaluje do tmy což je technické fópa jak hrom, protože mě tak ochuzuje nejen o obrazový detaily, ale především o pohledy na celkové obličejové výrazy hlavních postav a ty hrajou důležitou roli v každým filmu, jinak by ve filmech mohly hrát loutky. ()
ocenenia : MFF Mar del Plata 2012 - Najlepšia herečka (Soko) ()
Ten Lindonův podmanivý pohled je zde ještě mnohem silnější nežli jinde. A možná právě on dodává snímku tu potřebnou dávku tajemna, mraziva i laskava. ()
Kde leží hranice mezi šílenstvím a rozumem? Vynikající komorní historický snímek Alice Winocour jakoby převáděl do filmové řeči Dějiny šílenství Michela Foucaulta - je o tom, jak se lékařská věda snažila přeložit ne-rozum do řeči rozumu, což se nikdy neobešlo bez násilí. Každý lékařský obor má svou temnou historii, včetně psychiatrie. I když Charcot pro psychiatrii udělal mnohé, jeho "výzkumy" byly z dnešního pohledu velmi kruté a vedle obnažování těl pacientek před psychiatry (samozřejmě, že výhradně muži) zahrnovaly i takřka divadelní inscenace nejrůznějších záchvatů (často záměrně vyvolaných hypnózou či alkoholem). Pacient byl "materiálem", který sloužil pro vědecké účely, na němž se na veřejných přednáškách demonstrovaly příznaky, diagnóza i výsledky léčby. Ovšem hlavní roli hraje ve filmu Augustine trpící epileptickými záchvaty a herecký výkon Soko (Stéphanie Sokolinski) doslova bere dech. Ponurá a temná atmosféra filmu oděného do tmavých barev nemá (naštěstí) vůbec nic společného s Nebezpečnou metodou (2011). Neskutečně smutný film o temných zákoutích lidské mysli. ()
Reklama