Bůh ti žehnej, Ozzy Osbourne

Já bych si radši přál hudební dokument, tyhle alkoholicko-drogové eskapády mě nudily a skoro jsem usínal. Jako hudební dokument to zdokumentovalo Ozzyho kariéru od založení Black Sabbath po smrt Randyho Rhoadse (tedy cca 1968 až 1982). Do toho nazdařbůh pár záběrů z turné se Zakkem Wyldem (asi z roku 2008). Čekal jsem něco jiného. :-/ (16.10.2020)

Asi jsem čekal něco jiného. První půlka hudebně ještě tak nějak ok (dětství, vznik BS, popsány peripetie při natáčeních alb, vyhazov z BS, "restart" kariery, Rhodes...), jenže pak už se to vlastně motalo kolem Ozzyho "rodinného" života a hudbou se ten dokument spíš jeň vyplňoval. To ale neznamená, že to nebylo chytlavé, jen bych asi uvítal víc toho infa o vzniku alb. 7/10 (18.10.2020)

Pěkně zpracovaný dokument o životě rockové hvězdy. Jelikož jsem znal Ozzyho příběh jenom v hrubých konturách, pár nových, zajímavých věcí jsem se tu dozvěděl. Dokument poctivě mapuje Ozzyho život od jeho dětství, přes éru s Black Sabbath, sólovou dráhu, neuvěřitelné excesy a naprostou závislost na alkoholu a drogách až po totální vystřízlivění v posledních několika letech. Docela mě překvapila otevřenost, s jakou dokáže hlavní protagonista a jeho rodina o všech jeho problémech mluvit... asi průprava z The Osbournes, který jsem (naštěstí) neviděl. Je skutečně s podivem, že člověk, který ochutnal snad celou Mendělejevovu tabulku, se dožil 63 let a je stále schopen jakž takž fungovat (no možná líp než kdykoliv předtím, když si zvládl udělat i řidičák). Jak sám přiznal, často mu to už nezpívá ani na 50 %, ale stejně se na jeho červnový koncert v Praze těším :-) Let's go fuckin' crazy!!! (23.02.2012)

Dnes jsem dočetl životopisnou knihu ´´I Am Ozzy´´ a tak jsem posléze konečně dokoukal i tenhle dokument o jedný z mých nejoblíbenějších hudebních postav... Ozzyho poslouchám vážně od úplnýho dětství. Vlastně byl jedním z prvních lidí v hudební branži, kteří mě fakticky zaujali. Když v roce 91 (to jsem byl asi ve třetí třídě) vyšlo No More Tears, úplně mě to pohltilo. Vždycky na mě ale působil jako blázen, už když jsem viděl jeho klipy právě z tý doby po revoluci. A postupem času jsem zjistil, že jsem nebyl daleko od pravdy. Je neuvěřitelný kolik toho tenhle chlápek v životě spořádal. A když říkám neuvěřitelný, tak je to kurva fakt neuvěřitelný!!! A on pořád žije! Nevim jestli se vážně upsal satanovi, ale asi bych tomu i uvěřil. Galony alkoholu (vážně galony!!! ..prostě alkoholik), hromady kokainu (vážně hromady), pytle marihuany, tisíce všelijakejch prášků na spaní a proti bolesti, různý sedativa a antidepresiva, který nikdy nebral podle předpisu...ale trochu víc to přeháněl. Hodně to přeháněl! Tvrdí, že má podle psychiatra neovladatelný tendence si vytvořit na všem závislost a tak si ji prostě vytvářel... Na všem! A jeho závislosti z něj dělaly ještě většího šílence než ve skutečnosti je. Z chudýho kluka, kterej neměl vůbec nic, se během několika měsíců stala rocková hvězda. Všichni z Black Sabbath to roztočili na maximum. Ale Ozzy šel ještě mnohem dál. A na svojí sólový dráze ještě dál. Excesy, který často hraničily s kriminálem a nebo přinejmenším pořádnym skandálem. Ale asi to k němu prostě patří. To je prostě Ozzy Osbourne! A díky tomu všemu je okořeněná i jeho muzika. Muzika, která má neuvěřitelnou dobovou příchuť. Muzika, která se mi neohraje. Neoposlouchá. Celý osmdesátý léta - co album, to naprostej rockovej skvost! A ty koncerty - naprostý šílenství, prostě show!!! On tvořil hudební historii. Nesmazatelná postava! Všim, co znamenal a znamená. --- PS: Líbí se mi, že se nebojí o čemkoliv ze svojí temný historie mluvit, je to všechno takový otevřený ..až zvláštní. (02.09.2012)

Sedmsetsedmdesátýsedmý pokus nalézt v Osbournovi něco, co tam nikdy nebylo. Ano, tedy opět selhání. Ozzy nikdy neměl v sobě křehkou rozervanost Amy Winehouse, neochvějnou integritu Lemmyho Kilmistera či pop-kulturní osamělost Kurta Cobaina. Naopak to byl nesvéprávný šašek bez jakékoli nadstavby, zoufale potřebující někoho, kdo mu nalajnuje život místo další čáry koksu, což se mu podařilo až po přimknutí k Sharon Osbourne, která ho dokázala udržet v mezích jeho dětského pokojíku (kleopatřino pojmenování "vyplašené dítě v dospělém těle" je poměrně trefný). Dokumentaristé, očividně fanoušci, se s tím odmítají smířit a zaobalují celý film do sledování Osbournova turné po dobu dvou let, k čemuž se neváže ani desetina stopáže. Místo toho po x-té sledujeme rockerův život od plenek, přes nejznámější etudy jeho života, o kterých ví i moje bába a čím dál tím paničtěji v celém průběhu dokumentu všem dochází, že z tohoto materiálu prostě nic vymáčknout nelze. Ozzy Osbourne je člověk s bezpochyby výjimečným hlasem (jakkoli pro mě se jedná o ekvivalent čištění zubů cirkulárkou), ale opravdu ničím jiným za ním. A tedy zkrátka nebylo o čem točit. (08.11.2016)