Tmavě červená

V roce 1970 Argento nakopnul žánr gialla nevýdaným způsobem. Byla z toho obrovská komerční bomba, kterou okopírovalo mnoho jiných režisérů. Jenže Argento nevytasil ještě všechny trumfy. S tím největším přišel až o 5 let později v podobě Deep Red. Pro mě je to bez diskuzí nejlepší giallo film, který kdy v plodné Itálii vznikl.Argento neskutečně válí ve všech složkách filmu od perfektní hudby (Goblini), přes skvělou kameru, výbornou hutnou atmosféru, až po napínavé finále. A ikdyž v současné době po režijní stránce Argento tápe, tak mu tento unikátní klenot už nikdo nikdy nemůže odpárat a já ho za něj budu navždy obdivovat. Viva giallo! (30.08.2008)

Divák (ev. divačka) hledající v Profondo rosso kvalitní giallo, nebude IMHO odcházet zklamán(a). Atmosféru to má za mě ucházející (v podhoubí dříme funkční detektivka), pointu ne úplně dementní (u těchhle "pulpových" filmů mám laťku proklatě nízko, ke štěstí mně úplně stačí, že vrahem nebyl zahradník), mordy relativně slušné řemeslné úrovně (přesvědčit se možno zde) a herecky to taktéž není vůbec průser, rozuměj, pakliže už nic jiného, tak jsou aspoň Italové a Italky pěkní lidé. ;-) Stín (3* a méně) navzdory opatrné chvále nepřekročen, páč Argentova tvorba je z těch tvoreb (btw. hrozné slovo), které si zasluhují být hierarchizovány, můj nehynoucí obdiv (a něco blízkého akademismu, totiž snaha porozumět, ne být pouze baven) patří výhradně trilogii "Tři matek", resp. prvním dvěma snímkům této trilogie (Suspiria, Inferno) a Phenomeně, zbytek z toho, co jsem viděl byl sice solidní, ale opakovaná zhlédnutí by mohla vést zřejmě pouze k hledání much. 65 % (29.10.2021)

Nie príbeh, ale podvedomie plné znepokojujúcich obrazov, je kľúčovým, hlboko červeným šifrovacím kódom k užitiu si filmu. Staré obnažené a otlčené bábiky. Hrôzyplná detská kresba vraždy pri vianočnom stromčeku. Galéria desivých obrazov, kde oči nahrádza bielko. Woodoo bábka z červenej vlnkovej nite, intenzívne napichaná špendlíkmi. Secesná vila v rozklade, s trinástou komnatou. Mechanický panák, naháňajúci hrôzu. Čierna kožená rukavica so zipsom. Znepokojivá detská pieseň. Humorné odľahčenie v podobe auta novinárky, s pokazenými dverami aj sedadlom. Dcéra správcu vily, nadaná zvláštnymi schopnosťami. Groteskne zábudlivá mama klaviristovho kolegu. Biela socha antického hrdinu na ľudoprázdnom námestí. Krvavé detaily vrážd. Dokopy originálny obrazový mix, poskytujúci fanúšikom psycho hororov nadmieru uspokojujúci zážitok. (05.11.2020)

Okie, tohle je taky fajn, detektivní linka funguje a je hodně sympatické, že tu hraje roli namísto "něco jsem viděl, ale nevím co" poměrně inovativní "něco jsem slyšel, ale nevím co", což sice není zrovna inovativní, ale minimálně to potěší. A koneckonců, James Spader tam má taky slušnýho klona. Jinak si uznáni zaslouží taky skvělá hudba, ale.. Nemůžu si pomoct, půlka filmu mě vůbec nebavila, nevím proč, ale prostříhání dost možná pomohlo, pak by to klidně bylo za pět. (12.09.2016)

Je fakt, že mě to tentokrát po umělecké stránce tak nenadchlo jako Suspiria, ani to nebylo tak divně svérázné a svébytné jako Terror at the opera, ale na druhou stranu to bylo mnohem lépe zahrané a celkově je to hezky rafinovaná hra s divákem, kdy nás až do konce hlodají ty koutkem oka zahlédnutá (veledůležitá) vodítka (zde vidím přítomnost Hemmingse jako zcela nenáhodnou protože v tomto klíčovém bodě je ten Zvětšeninovský motiv "zahlédl jsem opravdu to co si mysím?" zcela zřejmý) a podezřelí jsou snad všichni (a tím pádem vlastně nikdo)... Prostě fajn parádička giallo (20.10.2014)