Tmavě červená

Prvý päťhviezdičkový zárez na pažbe Dario Argenta. Trefa do čierneho, v tomto prípade teda skôr do tmavo červeného. Talentovaný taliansky režisér zúročil skúsenosti z predchádzajúcich svojich snímkov a vypiloval svoj filmársky štýl do dokonalosti. V roku 1975, vo veku tridsať päť rokov, natočil silne atmosferický mysteriózny krimi horror "Profondo rosso". Pozrel som si ho v pôvodnom znení (po taliansky) s českými titulkami a po celý čas som chrochtal blahom. Vskutku majstrovské dielo. Perfetto fantastico giallo. ***** (07.02.2016)

Je fakt, že mě to tentokrát po umělecké stránce tak nenadchlo jako Suspiria, ani to nebylo tak divně svérázné a svébytné jako Terror at the opera, ale na druhou stranu to bylo mnohem lépe zahrané a celkově je to hezky rafinovaná hra s divákem, kdy nás až do konce hlodají ty koutkem oka zahlédnutá (veledůležitá) vodítka (zde vidím přítomnost Hemmingse jako zcela nenáhodnou protože v tomto klíčovém bodě je ten Zvětšeninovský motiv "zahlédl jsem opravdu to co si mysím?" zcela zřejmý) a podezřelí jsou snad všichni (a tím pádem vlastně nikdo)... Prostě fajn parádička giallo (20.10.2014)

Ach ten Argento ... Na jedné straně opět úžasná kamera, výtvarná stránka, symbolika, skvělé záběry a hudba. Na druhé straně nevýrazný scénář, strašně protahované až neuvěřitelně nudné. Za 80 minut by to mohlo být vyřešeno a film by byl mnohem víc zábavnější. Argento je prostě podivný umělec, který měl být spíš asi malířem nebo hudebníkem, nikoliv filmařem ... Ty scénáře a postavy mu prostě nejdou, zejména v tomto konkrétním filmu. A gore tedy taky nic moc ... (20.07.2008)

Čo dodať k tomuto klenotu, čo ešte nebolo napísané? Geniálne natočené, so skvele prepojeným príbehom, podfarbené legendárnou hudbou od Goblin. Celý film je pritom tak nádherne "vzdušný", ale sakra sebaistý, objavovať záhadu a dávať dokopy puzzle z minulosti a prítomnosti je jednoducho nádhera, tie 2 hodinky vám stále utečú ako voda. Všetky vraždy sú nezabudnuteľné, kamera, strih, hra s tieňmi a farbami, a vôbec celá réžia, i herci, excelujú. Nájdu sa i prvky humoru, ľahkého ako vánok, príbeh je komplexný, ale nikdy vás nezamotá tak, aby ste nemali potešenie z prostredia, spracovania, alebo z jeho postupného odhaľovania. Proste legenda, klasika, nezabudnuteľný film, ku ktorému sa dá stále vracať. (24.06.2011)

Tradične štandardná Argentovka. Nič viac, ale ani nič menej. Z Blow-up zafixovaného Hemmingsa som mal v talianskom dabingovom prevedení trošku haluze, no časom sa dalo zvyknúť. Samotnému deju sa nedá prakticky nič vytknúť, neubránil som sa však pocitu, že je to všetko až moc strohé a jednoduché - ukladanie základných filmových políčok vedľa seba, žiaľ bez silnejšieho momentu a výraznejšieho prekvapenia. 70% je však v mojom ponímaní u Argenta pravidlom, a to nie je vôbec zlý výsledok. Už teraz sa teším na jeho ohlásenú novinku Giallo. (06.06.2008)