Tmavě červená

První giallo kousek z výzvy od uživatele G04T. Na můj vkus měl tenhle film zbytečně dlouhou stopáž. Chvílemi se to pěkně vleklo a já se docela nudil. Některé scény mi navíc připadaly lehce komické. Myslel jsem, že alespoň konec vylepší můj dosavadní dojem z filmu, ale opak je pravdou. Identita vraha je zklamáním. Jeho smrt mi přišla spíš trapná. Taky nedokážu pochopit, že vyšetřování se ujal klavírista s novinářkou. Co celou tu dobu dělala policie ? Na druhou stranu musím říct, že film má výbornou kameru ( jak je u Argenta zvykem ) i hudební složku. Jako celek mě tenhle kousek ale moc neoslovil. Ale asi je chyba ve mě. Zdejší hodnocení je poměrně vysoký. Za mě to jsou ale jen 2 hvězdy. (01.06.2020)

Ľakačky, hrôza a atmosféra strašidelného domu a dávno zabudnutého zločinu by neboli tak účinné, pokiaľ by nebol správne objasnený motív vrážd. Podobne, ako pri Vtákovi s kryštálovým perím má aj v tomto prípade vrah nejaký ten svoj dôvod, ktorý súvisí v tomto prípade s postavením žien v spoločnosti, nie je polopaticky vysvetlený a divák má aspoň nad čím po filme popremýšlať. Bál som sa, že dve hodiny budú príliš, ale Argento správne stupňuje napatie a myslím, že vo filme je tých krvavých scén dosť. Bohužiaľ sme v 70tych rokov plných prapodivnej talianskej filmovej hudby, ktorá neraz napatie preruší v tom najlepšom, ale to je daň pre dnešného diváka, na toho vtedajšieho to fungovalo možno opačne. Najstrašidelnejšie mi pripadali napriek solídnym vraždám obrazy u prvej obeti pri napínavom finále. Z trojice filmov, ktoré som od Argenta zatiaľ videl, to najlepšie. (26.08.2013)

Argentova klasika, která působí spíš svým částečně uměleckým pojetím (dlouhé záběry bez střihu, smysl pro detail), než pravou hororovou atmosférou, na kterou je tu moc málo vražd (i když kvalitních) a trochu přemrštěná stopáž. Sympatické je i obsazení a hudba, což je nezvyklé pro filmy tohoto typu. Příjemná podívaná pro fanoušky žánru či Argenta samotného. Pro mne je toto velmi dobré giallo, možná i nejlepší. (14.06.2011)

No asi je hezké, že je Argento takový machr přes vizuály a výtvarnou stránku, ale mně to nestačí, když má k tomu béčkový scénář, diskutabilní herecké výkony a dost nelogičností v chování postav. A vzhledem k tomu, že ústřední zabiják není žádná nadpřirozená bytost, ale člověk z masa a kostí, vyznívají některé strašidelné scény vysloveně úsměvně. Ale počítám, že v sedmdesátých letech mohly i někoho vystrašit. (17.03.2024)

Argentův velký take na BLOW UP včetně explicitní domýšlivosti a obsazení Davida Hemmingse. Nebylo by to špatné, ale je to až programově táhlé a byť tomu pomalému tempu dodá soudnost poněkud strohý a přísný závěr, tak si nemůžu pomoct, ale místy jsem se při všech těch nekonečných scénách kde se Hemmings opatrně prochází nějakou místností či domem, poněkud nudil. Nebavili mě ani jemné prvky komedie (šílený fízl, opakovaný vtip výlézání z auta střesním oknem), visuálně to není tak silné jaké argentova prvotina, velký plus za dětský motiv, soundtrack od Goblin a originálně udělné vraždy (vč smrti záporných postav). Kdyby to Argento stáhnul na 90 minut, bylo by to skvělé giallo, takhle bych řekl, že je to sice pěkná, ale trochu namachrovaná sračka. (01.08.2019)