Tmavě červená

No asi je hezké, že je Argento takový machr přes vizuály a výtvarnou stránku, ale mně to nestačí, když má k tomu béčkový scénář, diskutabilní herecké výkony a dost nelogičností v chování postav. A vzhledem k tomu, že ústřední zabiják není žádná nadpřirozená bytost, ale člověk z masa a kostí, vyznívají některé strašidelné scény vysloveně úsměvně. Ale počítám, že v sedmdesátých letech mohly i někoho vystrašit. (17.03.2024)

Argentovi se nedá upřít jedna schopnost a to sice tahat za nitky ve chvíli, kdy je potřeba. Jeho rukopis, ve kterém vynikne vynikající kamera se zajímavými nájezdy a typickým důrazem na zoom očí, jenom podtrhuje už tak úžasnou atmosféru. Protipólem se však stává neúměrně dlouhá stopáž, mající tendenci zahrnout vše podstatné, ačkoli některé vystřižené obrazy by daly filmu větší vzdušnost. Navíc by se zvýraznily efekty, které ve zbytečně natahovaných momentech tolik nevyniknou. Přesto jsou vraždy takovým lákadlem, že se dá zapomenout na leckteré nedotaženosti a připočtu-li k tomu atmosférický příběh o záhadě, nejde ohodnotit jinak, než za čtyři hvězdy. (18.04.2009)

Tradičný Argento kolísajúci medzi dokonalou vizuálnou réžiou s diabolskou kamerou a medzi katastrofálnym vedením hercov a smiešnymi dialógmi. Polhodina filmu sa kľudne dala vystrihnúť (skoro všetky scény hlavného hrdinu s Giannou) a filmu by to vôbec neuškodilo. Chvalabohu na konci je atmosféra riadne hustá a niekoľko scén mi seriózne urobilo husiu kožu na tele (záverečné zjavenie vraha, bábika, obraz, retrospektíva...). (10.06.2012)

Omšelá detektivka, která se místy stává značně úsměvnou, má největší slabinu ve scénáři. Všichni civilisté při pohledu na brutálně zmasakrované mrtvoly zachovávají stoický klid a bez hnutí brvou se vydávají na strastiplnou pouť za hledáním vraha. Naštěstí jim vždy přispěchá vstříc náhoda, která jim šikovně poodkryje další indicii. Vraha známe od první chvíle, co jej spatříme. Pokud by někdo zůstal na pochybách, ozve se pro jistotu jeho hlas v telefonu. Záběry, které nemohly šokovat publikum ani v polovině sedmdesátých let, zřejmě mají navodit atmosféru strachu. Jediný strach mohly však prožívat kostymérky při pohledu na to množství červené barvy, která různě stékala a kapala, zda půjde vyprat. Za nejveselejší scénu považuji závěrečnou reklamu na kvalitu italských šperků, které mohou v případě nouze sloužit jako instantní gilotina. Dobré vědět. Hudba je celkem povedená, leč soustavně mi svými motivy připomíná muziku ze série Policajtů s Budem Spencerem. (11.11.2020)

Pro mě tohle rozhodně neni nejlepší Argento. V podstatě se jedná hlavně o detektivku, sice vcelku dobře zvládnutou příběhově, ale dost sem postrádal hororový prvky a s gore scénkama Dario na svý poměry taky hodně šetří, i když tu a tam nějakej ten litr krve ukápne. A tentokrát se dokonce i závěr obešel bez nějakých větších jatek, ovšem opět je tady pro Argentovy filmy typická hudba s hodně výraznými motivy a zajímavý kamerový náhledy. Krom toho pro horory nezvyklých 126 minut uběhne v docela napínavým tempu. (12.02.2008)