L'Extravagant voyage du jeune et prodigieux T.S. Spivet

Vcelku vydařená pohádka o malém vědátorovi, který se vydal napříč státy za svým životním posláním. Celkem se mi líbil kontrast mezi poklidným životem na ranči uprostřed ničeho na západě a moderním světem plném lži a přetvářky na východě. V podstatě o tomhle to celé taky je. Jedná se o film s obrovským srdcem, který bohužel nemá moc co jiného nabídnout. Jistě člověka potěší, ale určitě neohromí. Nerozumím zdejším přehnaným ohlasům. Za sebe střílím maximálně slabé 3 *. (25.12.2014)

,,ZÍTRA PŮJDU DO WASHINGTONU D.C. BYL JSEM VÝZKUMNÍK, VĚDEC A ONI MĚ TAM POTŘEBOVALI. POKUD BYCH TU ZŮSTAL, TAK BYCH SE TOČIL POŘÁD DOKOLA. JAK TYHLE NETOPÝŘI. ZŮSTALA BY PO MNĚ POUZE OZVĚNA SAMÉHO SEBE...“ /// Tentokrát umírněnější filmová poetika a fantasie. T.S. je nejen mladej, ale hlavně obdivuhodnej. To se však nedá říct o jeho životě na odlehlým ranči v Montaně… Film pro všechny s klučičí (uličnickou) duší. Nebo se srdcem vědce (nebo dobrodruha?). Já tady našel hodně. Včetně melancholie, která má snahu zacelit prázdnotu – nejen po pravejch úhlech. Tak tohle se ti J.P povedlo! (o čemž svědčí upuštěná kroupa) P.S.: Když já su na tyhle příběhy nějakej ujetej... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu ,,Mapa mých světů (Úžasné putování T. S. Spiveta)“, kterou v roce 2009 napsal Reif Larsen, číst nebudu. 2.) Nikdy mě nenapadlo, že se dá rozpoznat falešnej úsměv. 3.) Chci sloužit vědě. Mám na to? 4.) Thx za titule ,,retvi“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (12.08.2014)

Každý film Jeana-Pierre Jeuneta bych poznal originálně pojatým vyprávěním, technikou i atmosférou. U snímku The Young and Prodigious T.S. Spivet bych však měl s tímto poznáním jisté problémy. Ano i tento film má svá Jeunetovská specifika, která u jiných filmů nevidíme. Ovšem oproti jeho předchozím snímkům jich zde není tolik. Tím však toto dobrodružné drama nesnižuji. Děj je umě a melancholicky vyprávěn. Hlavní i vedlejší postavy hrají výborně a na kameru je vždy radost pohledět. Úžasné putování T.S.Spiveta u mě nebude tím nejlepším Pierrovým filmem (tím nadále jsou Příliš dlouhé zásnuby) zůstane však snímkem, který je i tak kvalitně nadprůměrný. 75% (05.01.2015)

Rodina je víc než věda, úspěch, televizní proslulost, sláva, společenské ocenění... Amélie jr. kouzelně cestuje napříč Amerikou... Jean-Pierre Jeunet svým významem už dávno přerostl kontext evropského filmu a tak dalším logickým a očekávatelným krokem bylo nakročení z pozice suveréna frankofonního prostředí do globálního anglofonního světa. Jeunet ovšem svůj odchod ,,do Hollywoodu" provedl naprosto osobitě a po svém - nekývl na žádnou nabídku hollywoodské produkce (ostatně už si tím prošel v sérii o Vetřelcovi a zjevně to pro něj umělecky byla slepá ulička) a jen transponoval svůj manýristický tvůrčí styl na americké reálie v osobité filmové adaptaci známé knihy Reifa Larsena. Je zajímavé, že přesunem do Ameriky se optika jeho filmu přiblížila jinému solitérovi autorského rukopisu, totiž Wesu Andersonovi, T.S. Spivet se svou poetikou tolik podobá svérázu dětské komedie Až vyjde měsíc... Stejný klíč - snaha do posledního šroubku rozebrat a znovu po svém složit svět dětství. U Jeuneta v magicky barevných vrstvách humoru a žalu překypujícího sentimentem vůči modernímu světu, v magické síle vizuálního vyprávění. Jednoduchý až prostý příběh, který je ovšem v Jeunetově podání pastvou pro oči... (31.07.2014)

Při sledování tohoto filmu jsem si chvílemi říkal, že se tu někdo snaží napodobit režijní styl Wese Andersona. Pak se ale podívám na kolonku režisér a vidím, že Jeunet je autorem skvělé Amélie z Montmartru a Delikates. Ve svém novém režijním počinu se ale moc svého stylu nedrží. Nemůžu říct, že bych se během sledování bavil nebo se u něčeho vůbec usmál. Hlavním hrdinou je chlapec, který žije na ranči v Americe, někde pod horami, asi nejblíže ke Kalifornii. Jeho srdci je nejblíže věda a když se mu podaří vynalézt perpetum mobile, jehož návrh zašle do muzea ve Washingtonu, rozhodne se utéci od rodiny a vydat se tam na vlastní pěst. Rodinka ho totiž nechápe a po smrti druhého syna ve stejném věku je jako vyměněná. Nikdo se spolu moc nebaví. Klučina se dostane až do New Yorku vlakem, a tam ho všichni oslavují. Tam už byl děj trochu zvláštní. Kluka se ujme kurátorka muzea a nikdo nezpochybňuje to, kde jsou jeho rodiče. Tahle část byla také nejnudnější. No nakonec všechno dobře dopadne a kluk se vrátí k rodině. Alespoň že práce s kamerou byla krásná, zvláště ve spojení se záběry přírody. Jinak bych se unudil k smrti. (06.10.2014)