Na hraně zítřka

Zpočátku jsem filmu příliš nevěřil, ale teď s jistotou mohu prohlásit, že Edge of Tomorrow je prozatím největší trhák roku. Velmi inteligentní a intenzivní scifi podívaná, která nabízí téměř tolik humoru jako vzrušení společně s bezkonkurenčním a sympatickým Cruisem a Emily Blunt. 5 bodů proč tenhle film vidět! 1: dějová linie je perfektní, v brandži nová story! 2: Vynikající, dynamická a strhující akce a hlavně téměř nonstop! 3: Neexistuje možnost předvídat, co bude dále následovat, věřte, nejde to. 4: Žádná zbytečná romantika, pouze krátká a sladká pusa ve správnou chvíli.5: Parádní konec. PS: Ještě teď mám vyražený dech a chuť jít do kina znova. 100% (06.06.2014)

Emily Blunt je krásná a její physique na mě velmi zapůsobila - takhle má vypadat žena bojovnice, ne jak to filmaři většinou odbývají, že dají modelce kopí a je good to go. Ale jinak bulšit, na který jsem se nebyla schopná napojit. Když nejsou schopní vygenerovat žádný strach o postavy, nemůžu ocenit ani závěr a spíš si připadám, jako kdyby mě někdo dvě hodiny fackoval a u toho mi kradl peníze z kapes. Film obvyklou epizodickou strukturu knižních adaptací, která spíš než jako záměr, se kterým by se pracovalo, v tomto případě působí jako bezradnost a neschopnost vypořádat se s vysvětlováním situace jinak. Film, kde se postavy na pět minut zastaví, aby všechno vysvětlily, potom zase chvilku běhají, potom se zase zastaví, aby si to všechno řekly, a tak pořád dokola, prostě nemůžu brát vážně. Kdyby přišli na to, jak to udělat bez toho kecání, to by teprve potom měli můj respekt. (25.09.2014)

Na Hromnice vstanu a opařím se bordelem z vesmíru. Kdybych já byl stosedmdesáticentimetrovým scientologem a mohl si střihnout několikadenní reparátní opakovačku s neodolatelnou slečnou Emílií Tupou, vysral bych se okamžitě na všechny lidožravé mimozemské brouky, frajersky se opřel pravou rukou o nejbližší zeď, pravou nohu ležérně přehodil přes levou, zkušeně si odfoukl z čela imaginární melírovanou patku, sjel ji uznalým pohledem chovatele klisen a zkusil bych pro začátek s donchuánským úšklebkem samolibou pózu testosteronového klátiče: „Ahoj prdelko, zamrdáme?“ „Jdi do prdele, verbale!“ Hm, tak tudy ne, rána do hlavy, restart. Takže opačný extrém. Trémou svěšená ramena, prsty obou rukou nervózně přejíždějí přes palce až ke zpoceným dlaním, pohled nesměle fixuje špičky u nohou díky poraženecky svěšené uhrovité hlavě, třaslavá, zadrhávající fistule patřící otylému panici: „Dododobrý den, papapapaní Bluntová, momomohl bych vám, proproprosím, sáhnout na pppprso …. nenenenene, chci říct pppprst?“ „Odpal, leštile!“ Zase špatně, rána do hlavy, restart. Je čas vytáhnout těžší kalibr. Pohledem plným nešťastně nenaplněné touhy v němž se ještě stále zračí odlesky pohasínajících ohňů té spousty čarovných potlachů znějících něžnými a tolik citlivými songy bratrů Nedvědů se vpíjím do jejich blankytně modrých očí a zasněným, jemně modulovaným vokálem nenapravitelného romantika řku: „Emílie, drahá, pojď se mnou ruku v ruce kráčet vlahým letním podvečerem vstříc počínajícím červánkům, posledním planoucím slzám umírajícího slunce, a toužit, ať zítřek už nikdy nenastane!“ „Pojdi, mrzáku!“ Ups, opět vedle, rána do hlavy, restart. Tak ještě jeden zoufalý pokus. Kostkované kalhoty s puky, šik střižené sáčko krémové barvy, bílé ponožky směle vykukující z černých mokasín od Bati. Světácky smekám slamák, odhaluji černě dobarvované, pečlivě nagelované skráně a sugestivně úlisným hlasem kolonádního obšousta se z pod pěstěného kníru táži: „Slečno Emilko, zdalipak jste již někdy zkoušela pít Vincentku v leže a nahá?“ „Vrať se do hrobu, debile!“ A je to. Arzenál kompletně v hajzlu, nula skolených. Rána do hlavy, restart. „Kurva, já už teda fuckt nevím! Tak víš co, vyliž si jí sama, krávo nafrněná!!! Já jdu zatím sejmout ty červy.“ Výborný, zábavný film, plný plnotučných časomanipulativních vychytávek a Emilka by si ani nemusela sundávat to brnění! (11.07.2014)

Takže co se mi líbilo? Že tam byla cítit určitá japonská střídmost ve vyprávění a zobrazení postav. Akce/drama bylo nenásilně ředěné humorem, případně malilinko romantikou, ale nic, kvůli čemu byste museli protáčet oči v sloup. Nezaznamenala jsem jedinou americkou vlajku, neslyšela ani americkou hymnu a dokonce tam nikdo nepronášel stupidní patriotistické nechutně klišiodní proslovy o tom, jak je důležité se vzchopit a jít a bojovat a že to těm emzákům ukážeme a blablabla. Prostě to tam nebylo a já zajásala. Navíc postavy byly zobrazeni jako lidé, s vlastními problémy, s vlastní historií, takže to nebyly jen ploché postavičky se zbraní v ruce a nějakou hláškou. Ale co se mi líbilo nejvíc, byla souhra Cruise s Bluntovou, prostě radost pohledět. Je sice fakt, že to ke konci ztrácelo na tempu a přišlo mi, jako by film mlel z posledního (ale možná jsem mlela z posledního já, protože jsem se vařila v promítacím sálu), ale skončilo to fajn a já nakonec odcházela velmi spokojená. Tohle je přesně blockbuster podle mých představ – nenáročný film, a zároveň má poutavý příběh, kvalitní herecké obsazení, slušné OST a akce, která nebyla natočená roztřesenou kamerou, takže divák i něco viděl a mohl si to užít. Pěkné a nezbývá než říct – jen tak dál. (05.06.2014)

[imdb: 8.0/10] | me: Po dlhšom čase výborné sci-fi so šikovnou myšlienkou a perfetne ladiacim duom Cruise a Blunt. Hlavne Emily Blunt to aj v tejto pozícii IRON LADY ozaj svedčí. Až na opať veľmi preamerikanizovaný a prehnaný záver to bolo kvalitné akčné a nápadité sci-fi, takže ja som spokojný. Hey Mate! I think there's something wrong with your suit, There's a dead guy in it (15.11.2014)