Už se nebojím

Kamarádství občas člověk najde ve chvíli, kdy to nejméně čeká, a jedno takové předem neočekávané kamarádství naleznou dva hlavní hrdinové i v tomto filmu. Poté, co byli svými vrstevníky odvezeni jedenáctiletý Howie a dvanáctiletá Grace na ostrov kilometr od tábora a zde ponecháni na celou noc bez ošacení, rozhodnou se z ostrova uplavat, do tábora se nevrátit a užít si trochu té svobody bez posměšků, narážek a vyloučení z kolektivu. Film není ničím jiným než milým malým rodinným filmem, jenž v sobě skýtá kromě dramatu i jistou naději v lepší zítřky a jenž vlastně divákovi servíruje několik otázek, ale na tyto otázky si musí každý divák přijít a hlavně si je zodpovědět sám. Co se týče děje, ten zde téměř žádný nebyl, prostě se jednalo jen o bezcílné toulání dvou dětských outsiderů s cílem nenechat se chytit a nenechat se odvézt zpět do tábora, kde by se opět stali outsidery. Vlastně film nebyl nikterak originální, ale přesto byl milý, přesto byl poučný, a přesto dokázal zaujmout alespoň natolik, že jsem se u něj téměř nenudil. Tím si ode mne film vysloužil lepší tři hvězdy. (13.04.2014)

Zajímavý příběh o dvou dětech "na okraji společnosti" neboli o dětech, které sociálně nezapadly mezi ostatní. Ostatní tak vyberou pro krutý žert zrovna tyto dva. Oni se ale v tuto bolestivou a trapnou (jsou nazí) chvíli semknou a vydají se na útěk. Sice při něm poškozují ostatní, ale dělají co můžou, aby přežili. Lze je za to odsoudit? Ne... (24.05.2019)

Dýdžej Karůzo snad natočil už cokoliv. Kriminálku, komedii, sci-fi a teď se pustil do rodinného drama. Při sledování jsem měl takový ten pocit, jako když si zapnu už zaniklou televizi Hallmark a sleduju jakýs takýs rodinný příběh. Až na to, že v tomhle rozdílu je právě režisér rozhodně bod, který by měl zajistit solidní podívanou. Tenhle pocit se pak ale stejně nevytratil, nicméně musím uznat, že na zamyšlení to rozhodně stálo. Vlastně marně přemýšlím, kdy jsem naposled viděl rodino-filozofické drama. Co se týče samotných hlavních herců, chvíli mi trvalo, než jsem si na ně zvykl, ale pak jsem si uvědomil, jak stačí málo, aby kdokoliv v rodině dítěti nenávratně zničil jeho dětství, a vcelku rychle jsem se do jejich situace dostal. Hodně citlivý film. (14.03.2014)

Nikdy by mě nenapadlo, že ve filmu od D.J. Carusa někdy uvidím v záběru vlajku USA snad jen ve třech záběrech :-) Každopádně hodnocení tohoto filmu je velmi obtížné vyjádřit "ve hvězdičkách", tenhle film si zaslouží komentář. V první řadě zmíním, že výkony hlavních dětských představitelů byly výborné. Zatraceně, za poslední dobu se ke mě dostaly hned 2 filmy s Chandlerem Canterbury (ten druhý byl inspirující Little Red Wagon - 2012). Ani jsem se u filmu nenudil a bavil mě od začátku až do konce. V tomhle ohledu by patřilo filmu hned 5*. A má smysl film vidět. Je v něm ale několik věcí, které mě sice nerušily od sledování filmu, ale zřejmě z tohoto filmu udělají jen jednohubku bez opakování projekce. Problém je v tom, že u dětských herců se prostě vzájemná "chemie" buduje jinak. A buď pak člověk i odpustí, že je film takový blboučký, ale přejíždí nám mráz po zádech při vzpomínce na první lásky (viz. Malý Manhattan - 2005 - s Joshem Hutchersonem), nebo je zahnaný až do extrému (jako Have Dreams, Will Travel s AnnaSophia Robb z roku 2007). Ale na každém z těchto snímků je vidět obrovská zkušenost režijního vedení mladých herců, aby výsledek vyvolal buď důvěru nebo sentiment v divákovi. Což D.J. Caruso zjevně neumí. Chandler je naštěstí i přes svůj věk velmi zkušený herec, takže to celou dobu zachraňuje, ale holčina je tady pořád za takovou uřvanou hysterickou "pipku". Děti jsou děti a chovají se tak někteří, to je buřt, do filmového světa to nepatří. Tím, že mě tenhle snímek pobavil, vyvolal ve mě trochu lítosti nad osudem hlavních hrdinů, ale zatím mě ničím neuchvátil k další projekci, přichází mé celkové hodnocení za 3* a doporučení ke shlédnutí tohoto filmu. (13.04.2013)

docela hezký příběh, který mě celkem potěšil as dětem se líbil. Je znát, že přesto, že to je produkce USA, není to bezduchá slátanina, které se v Americe pro dětí točí většinou, buď typu Sám Doma nebo ty to chlapče (děvče) dokážeš, seš přece Američan. Tohle je ale jiný případ, který spíš naopak řeší outsidery a jejich cestu ven z tohoto údělu. Sice se nedalo přehlédnout, že některé momenty nepůsobily moc realisticky, byl to vkusný příběh a ani častá bolest, tedy nerealistický dětský slovník, který vkládají dětem do úst dospělí, se tentokrát nekonal a působilo to přirozeně. V podstatě se to dá říci o chování děkí vůči sobě. 70% (21.03.2014)