Obsahy(1)
Dokument Jiřího Stracha a Víta Karase se ohlíží za prvním služebním rokem nového českého primase Dominika Duky a nabízí možnost nahlédnout do arcibiskupova soukromí, sledovat jeho setkávání s přáteli a být svědky jeho přemýšlení o zásadních záležitostech katolické církve v České republice. (oficiální text distributora)
Recenze (8)
Poměrně živě udělaný dokument o jednom z nejvýznamnějších církevních představitelů druhého desetiletí našeho století. Sledujeme několik jeho akcí, nahlédneme do soukromí, dozvíme se něco od jeho nejbližších spolupracovníků a dokonce s ním navštívíme stadion Nou Camp v Barceloně a zápas místního velkoklubu s Viktorkou Plzeň. Zajímavý a poučný dokument především pro věřící katolíky. ()
Dokument má stejně líbivou podobu jako ročenky, které jsou součástí denního tisku na sklonku roku. Jedná se o bilancování jednoho roku, které se zaměřuje na osobnost arcibiskupa. Filmařům se podařilo vytvořit dynamický pohled - zaměřují se na různá prostředí. Žehnání tramvaji působí úsměvně, připomenutí Anežky České je uctivé. Video možné zhlédnout zde. ()
Dokumentu neschází zajímavost, I když je natočen do značné míry s předem daným úhlem pohledu. Z toho důvodu v něm téměř absolutně absentují kontroverzní myšlenky, činy a postoje (přičemž sám arcibiskup říká, že v praktické rovině se tomu není možné vyhnout). To je škoda, protože i to pozitivní, co na činnosti i osobnosti arcibiskupa Duky nesporně převažuje, do značné míry ztrácí důvěryhodnost. A film pák působí poněkud Nicméně dokument kromě zajímavých zákoutí ( běžně nepřístupných) a zákulisních záběrů (přípravy liturgických slavnosti) ukazuje i některé momenty, které si zaslouží pozornost, i když nejsou prvoplánovitě zahrnuty. Na straně jedné téměř abslutní bezprostřednost a civilnost arcibiskupa je ve výrazném kontrastu s kvadrátky (čtvercovými kněžskými pokrývkami hlavy) při žehnání zvonů ve Vltavě, což já osobně považuji za velmi silný výraz konzervatismu. Na tohle nejsme zvyklí ani my na Slovácku :-)) Na straně druhé mně příjemně překvapilo, že řádová sestra, která obsluhuje u stolu pak k tomuto stolu také usedá. Na tohle myslím, my na Slovácku taky nejsme (zde musím říct bohužel) taky zvyklí. Velmi zajímavé bylo také uvedení nového královéhradeckého biskupa do funkce. Celý film je natočen svěže, v některých momentech jsem měl pocit trošku problematického zpracování zvuku, ale v celkovém hodnocení dávám tomuto dokumentu tři hvězdy, a pokud bych měl hodnotit jen mezi dokumenty s církevní tématikou, mohlo by to být i víc. ()
Á jejda! To byl zase jednou fatalkanal... 8-o . . . Svatá sprostoto, tak ještě že se ještě najdou klucí, co umí tak požehnaně komunikovat ten blábolus vysoký klérus. To asi sám Duch uschopnil nýmandy Víťu a Jirku k takovému procítěnému uměleckému výrazu! Až mě zase jednou jímá strach, kam až klesne rádoby filmový (sic!) >tvůrce< jedenáctého roku jednadvacátého století... . . . Ecce homovideus strachkaras špyvřiťus, kámen... - - - P.S. D.m.s.n. zase jednou naše televize boží vyroblila formou i obsahem veřejnoprávě líbezně podbízivé odpudivé zboží... Igitátor by tak nějak lidsky řekl - sračku... °-[.. - - - P.P.S. Biskupy miluju. Kuřecí nebo ještě rači krůtí, arcigrilovaný... - - - - - (Poprvé a zcela jistě naposledy s místy nutkáním zvracet protrpěno 29.12.2011 na >biskupčím sprostoru< , hodnocení 2., komentář zde znechucený jako druhý /reálný první/ - 29.12.2011) ()
"Dokument" bez elementární zajímavosti. Čekal jsem nějaké zajímavé myšlenky, zajímavé informace (třeba o fungování katolické církve v Česku, vize do budoucna)... toto spíše bylo to, co Bělohradský s opovržením nazývá poezií všedního dne. Duka je chytrý člověk, nechápu tedy proč se neustále snaží stylizovat do role lidového duchovního. To je mimochodem přesně to, co mi "vadí" na celé dnešní katolické církvi (až na pár výjimek, většinou jezuitů a papeže). Křesťanství je hodně hluboké, po dvou tisících letech samozřejmě také hodně promyšlené, většina lidí na vrcholu církevní hierarchie je hodně chytrá. Proč se tedy neustále snaží působit jako prostomyslní kněží z lidu a podobným způsobem představují i samotné křesťanství? Pak to končí tak, že na předkládaném dokumentu (který je typickým produktem lidového proudu katolicismu) bylo hezké pouze zobrazení veřejnosti uzavřených interiérů a zajímavých liturgických předmětů. Je to ale opravdu to, co by si měl člověk spojovat s katolickou církví? Nebo by k církvi přilákal více lidí filozofický přístup Halíka (a jemu podobných), který je přístupný široké veřejnosti, ale nad kterým se může člověk zamyslet? ()
Galerie (6)
Photo © Česká televize
Reklama