Stendhalův syndrom

Aspoň viem prečo sa hovorí, že fotíš ako japonský turista. Lebo keď hlavná hrdinka spadla a udrela sa a práve takýto turisti mali šou a aj ju fotili aj keď v tej galérii boli krajšie a aj zaujímavejšie veci. Ale hlavne som prekvapený, že Argento totožnosť vraha neskrýval, ale bol ukázaný skoro hneď na začiatku a tu mi chýbala tá tajomnosť, na ktorú som u Argenta zvyknutý, ale zas na druhú stranu šialenec a maniak, ktorého vo filme znázornil vynikajúci T.Kretschmann bol na neho až mrazivý pohľad a strašne sa vžil do role a aj preto bol najlepším hercom v mužskom prevedení, lebo v ženskom kraľovala tiež nemenej vynikajúca A.Argento, ktorá ako čisto psychiatrický prípad bola totálne šialená preto aj neskutočne dobrá, len ta blonˇatá parochňa jej vobec nepristala a bola v nej nesympatická. Výtvarno vizuálna stránka bola veľkolepá či v tej galérii alebo keď vstupovala do obrazov to malo pekné a kvalitné prevedenie. A skoro absencia hudby tiež zamrzí, lebo toto považujem za rušivé zvuky a nie za hudbu ako doprovod k filmu. To finále mňa prekvapilo a potešilo,bolo to dobré zakončenie nie moc dobre zvládnutého filmu.PLUSY- vynikajúce herecké duo Argento-Kretschmann, vizuálna stránka filmu a dobrá pointa vo finále a MÍNUSY--Absencia dobrej hudby,jednotvárne vraždy, lebo boli prevedené rovnakou taktikou a erotické scény, ktoré boli poukázané len okrajovo.Je Pre mňa zatiaľ najslabšia z Argentoviek. (18.04.2014)

Mám pisálkovský skluz , tak jen telegraficky. Argento a jeho snová atmosféra zase fajn. Asia Argento mi do role policistky vůbec nesedla, naštěstí byla švihlá, a tím se to vylepšilo. Závěrem pár potěšujících detailů : Polibek od ryby ( zda byl francouzský, to se asi nedozvíme) , pohled přes prostřelenou tvář ( úplný krasohled) , oživlé démonické graffiti ( mohlo ho býti i více). Protože jsem altruista, není tento komentář žádným uměleckým dílem, nikomu tedy nehrozí při jeho četbě spuštění jakékoliv formy Stendhalova syndromu. (04.10.2014)

Dnes mám narodeniny. Tak som si povedal, že si dám nejaký fakt dobrý filmový darček. Siahol som teda po jednom zo snímkou od môjho obľúbeného režiséra Dario Argenta. Pustil som si film "La Sindrome di Stendhal". Maestro Argento ho natočil v roku 1996. Do hlavnej úlohy obsadil svoju krásnu dcéru Asiu Argento. Hudbu ku tomuto giallo titulu zložil ďalší môj obľúbenec skladateľ Ennio Morricone. "Stendhalov syndróm" som si pozrel v pôvodnom znení (po taliansky) s českými titulkami. Bol to úchvatný filmový zážitok. **** (22.02.2016)

Asia je síce krásna (a to, že ju jej otec obsadil do takejto role minimálne podivné), autorské vyčerpanie Argenta tu cítiť ešte výraznejšie než v druhej polovici osemdesiatych rokov. Z jeho špecifického vizuálneho štýlu sú tu len zbytky až stopové prvky (často zabité samoúčelnými digitálnymi efektmi) a ostáva len triviálny thriller bez čohokoľvek výnimočného. (18.09.2016)

Argento začal koketovat se CGI efekty a nedopadlo to vůbec špatně. Pustil se do toho velmi citlivě a použil je opravdu jen tam, kde se hodily. To jen tak na okraj, on totiž tento fakt není vůbec podstatný, hovoříme-li o tomto filmu. Podstatné je, že Argento nezapomněl nic ze svého umu ani po šestadvaceti letech od svého debutu. Je to prostě pan režisér a stále má svůj charakteristický rukopis. I tento kousek disponuje úžasnou prací s kamerou, skvělou hudbou, specifickou atmosférou, propracovaným scénářem, napínavým dějem a samozřejmě také i slušnou porcí goru, i když oproti jeho jiným filmům ho zde zase tolik není. Vnadná kráska Asia Argento je v hlavní roli zcela dominantní a předvádí své sólové galapředstavení. Argento ani nemusí hledat jiné krásné a kvalitní herečky do svých filmů, když tu nejpovolanější má doma přímo pod nosem. Navíc ji vůbec nešetří a nechová se k ní zrovna jako hodný a milující otec. Psychicky ji totálně rozloží, ponoří ji do bizarních halucinací (v jedné z nich se třeba líbá s dosti podivnou rybou), nechá ji ostříhat si své dlouhé kadeře anebo se kompletně od hlavy až k patě pomalovat temperovými barvami. A kdyby to náhodou nestačilo, tak ji nechá ještě dvakrát znásilnit jedním blonďatým slizounem (skvělý Thomas Kretschmann) a ještě ty scény pořádně natáhne a zintenzivní – přece nebude své dceři zkracovat její utrpení. Ale tak už to holt chodí, když jste dcerou filmového génia, který se v umění neštítí ničeho a je naprosto oddán svému řemeslu – a navíc je tak trochu magor. Už jsem si myslel, že s přehledem napařím plný počet hvězdiček, ale filmu trochu ubližuje utahanější druhá polovina a možná malinko předvídatelné rozuzlení. Ale jinak naprostá spokojenost. Dario Argento rules! (20.05.2018)