Anton Špelec, ostrostřelec

„Dopustil jste se urážky Jeho Veličenstva podle § 63, vaše vina jest úplně prokázána. Já jako státní zástupce vám radím, abyste trest přijal.“ - „Poslechněte, já už vás…vás pozoruju vod začátku, nejste vy nějak proti mně zaujatej?“ A žalobcovu předpojatost Anton odhadl docela přesně…Začátek s přehlídkou byl spíš nuda. Pořádně se film rozjel až od „nástupu trestu“. Pak přijde i nějaká ta hláška a Anton „flašinetář“ Burian znovu zdařile využívá svou komiku. Na druhou stranu jeho kupříkladu opilecké kreace nejsou tak zábavné jako jiné vtipné kousky v dalších filmech, ve kterých jsem ho měl tu možnost vidět. I vedlejší postavy nejsou tak moc k popukání, ačkoliv Kačaba „dekorovanej“ Marvan, Kukačka „buclík“ Plachta (s nedostižným výrazem při výhodné nabídce „místa“), Alois „ten chlap je hladovej“ Pištěk či Josefína „Chtěla bys věnec, viď? Tůdle!“ Nollová dokážou místy rozesmát. Celkově jsem se ale převážně bavil, takže dám ještě slabší 4*. „Von člověk takhle při práci vytráví…“ - „Dyť nic neděláš!“ - „No jo, ale co kdyby náhodou!“ (10.11.2019)

Vlasta Burian je nepochybně zajímavý fenomén. Přesto mi mnohé jeho komedie připadají s odstupem tolika let od doby vzniku zestárlé natolik, že se až jeden diví, že pořád dokážou fungovat jako mainstreamově vyhledávaná záležitost včetně mladého publika. Ono se svým způsobem snadno udělá kult i z vybraného průměrného snímku z počátku 30. let, budou-li ho televizní stanice donekonečna uvádět několikrát ročně, o svátcích obzvlášť a nebude-li nabídka konkurenčních titulů příliš pestrá. Ale nemohu si pomoct, ve společnosti Antona Špelca jsem nejednou usínal znuděním a jen málokdy se opravdu zasmál... no spíše pousmál. Pár vtipů a jednoduchá zápletka jsou zabaleny do hávu líně nataženého zpracování rámovaného zdlouhavými vojenskými pochody a jednou zajímavou písničkou, máme zde několik oblíbených herců své doby a Martin Frič postupně sbíral zručné filmařské zkušenosti, které v pozdějších letech dokázal proměnit v řadu filmových skvostů. Historickou hodnotu díla respektuji, ale jestli má vedle ní Anton Špelec představovat také jeden z TOP 50 filmů ze seznamu zahraničních kritiků „Golden Foundation of Czech and Slovak Cinema“, tak to je pro mě zklamání, protože od takových filmů má člověk právo očekávat daleko víc, než jen jakousi zcela zaměnitelnou cestu do pravěku domácího zvukového filmu. 45% (26.12.2020)

"Tak se tedy omlouvám Císař Pán není vůl on je korunovanej" parádni komédie Anton Špelec, ostrstřelec Martina Friče je i po 80 létech zábavna komédie plná výborných dialogů a lehce šíleného děje, jeden lepší herec vedle druhého V. Burian, J. Marvan, T. Pištěk, R. Šlemrová. Asi si poručím Liguére a kouknu se na to s chutí znovu. (05.01.2013)

A mě se chce něco říct, a já to asi řeknu - i další Burianovka skvěle zabavila. Protentokrát jsem se zaujetím pozoroval vývoj hereckého stylu skvělého Buriana. Zde bylo vidět, že si ještě plně nezvykl na zvukový film, a tak tedy trochu více kašpárkuje než třeba v Katakombách. Někteří zde píší, že si film nezaslouží status legendy kvůli "pouhým" třem replikám. Já tam našel krom slavných scének i srovnatelné perly, viz konec příspěvku. Legenda to tedy je i pro mě, a ani mi tolik nevadí, že občas to ztratí dech, například díky ne moc propracovanému příběhu. "Já už byl z toho takříkajíc venku, a to se ho najednou zeptali, jakýho je náboženství a von povídá - řeckořímského. Vždyť to jsou zápasy!" (18.06.2009)

"No tak, Toníku, tak buď přece rozumnej, no tak holt dostaneš tu mejdajli napřesrok, no." Další uniformovaná role Vlasty Buriana a do dnešní doby naprostá filmová pecka, po vojensku řečeno, s kulometnou salvou nejrůznějších hlášek a to od začátku až do konce. Očekávat vyznamenání, které nakonec vlivem nedostatku medailí uděleno nebylo, by vykolejilo snad každého. Obzvlášť Antonína Špelce s tváří Vlasty Buriana, který se s tím popral s vůlí a charakterem sobě vlastní. Jaroslav Marvan samozřejmě opět výborně přihrával a tak kdo z diváků si chce pošramotit bránici, u tohoto snímku má možnost? Co se týče vtípků o císaři pánovi, velkým konkurentem není nikdo jiný než samotný Jára Cimrman, ale co si budeme povídat, na Toníka Špelce prostě nemá. Výrazným projevem je vizuální zastavení času hrůzou po vznesení urážky císaře. Lépe vyjádřit dobu už nešlo. Ono vůbec se dá říci, že v tomto snímku jsou nejlepší scénky z útrob restaurace, hospody či nálevny, jaké kdy byly natočeny. A to je v českém filmu konkurence ohromná a to nejen z tvorby Vlasty Buriana. Tradičně samozřejmě nechybí ani písnička pro tento film, která prostě nesměla chybět. Film z roku 1932 a vůbec nestárne. Svým způsobem jsou mnohé hlášky nadčasové, což znamená, že hodně řeknou nebo alespoň naznačí i dnes. "Když má bejt pořádek, tak se račte postarat, abych měl medaili. Račte prominout při vašem vzdělání." K tomu už nelze nic víc dodat. Komedie, parodie i zesměšňování, či jak se dnes říká satira, mající stále svou zábavnou hodnotu a to i historickou výpověď své doby. A Vlasta Burian opět potvrdil, že na to prostě měl. (22.02.2021)