Obsahy(1)
Dokument o 85letém muži, který se své práci věnuje naplno a přes sedmdesát let dělá ve své malé restauraci sushi. Jeho restaurace se nachází v metru a i přes to, že je pouze pro 10 lidí honosí se třemi Michelinskými hvězdami. Jiro je na sebe příliš tvrdý a není nikdy spokojen, stejně tak je přísný na své syny z nichž jeden po něm bude muset jednou restauraci převzít. (HelloNiky)
(více)Videa (2)
Recenze (62)
Dokument ukazuje tajemství úspěchu vyhlášené japonské restaurace nabízející suši. Současně je ale i ukázkovým dokladem pro Japonce tolik charakteristické pracovitosti a úcty ke starším. Právě pracovitost, snaha neustále se zlepšovat a úcta k rodinné tradici stojí v tomto případě za úspěchem japonských kuchařů. Starší syn respektuje svoji roli, každý den vybírá ty nejlepší suroviny, připravuje suši a trpělivě čeká na svoji chvíli, zatímco podnik stále vede jeho otec, který by u nás byl již dvacet let v důchodu. Pro milovníky suši určitě dokument, který by neměli minout z hlediska tématu, z hlediska filmařiny ale lze doporučit komukoliv. ()
Dělat sushi je jistě umění a pro někoho jako Jiro může být i celoživotním posláním a zábavou, což je obdivuhodné. Zbožňuju dobré jídlo a baví mě sledovat kuchaře a kuchařky při jejich práci, která připomíná hudbu - každý tón je důležitý k utvoření dokonalé chuťové symfonie. Proto jsem se rozhodla zhlédnout i tento dokument, nicméně pro vegetariánku nebyl úplně vhodný, protože jsem si uvědomila, kolik ryb a chobotnic a dalších živých tvorů musí kvůli tomuto pokrmu zemřít. Proč? Ano, taková je tradice, přesto nevidím problém ve vegetariánských variantách sushi, které neobsahují syrové maso mrtvých ryb a dalších zvířat. Navíc zde byla zvířata prezentována naprosto odosobněně, jako by se jednalo o věci. Byli rozřezáváni, aby se otestovala kvalita bez jakéhokoliv soucitu či úcty k tomu, že to byli ještě před chvílí živoucí tvorové, kteří byli zabiti jen kvůli našim chuťovým buňkám. Myslím, že větší úcta k přírodě je určitě na místě a také bychom se měli všichni zamyslet nad tím, jestli naše sobeckost už nepřekročila rozumnou hranici, protože oceány nejsou bezedné a nedostatek tuňáků a jiných ryb kvůli obrovskému rybolovu je značně patrný už teď. ()
Sushi miluji, stejne jako Japonce. Tento americky dokument je ale natolik dobre zpracovany, ze by me zaujal, i kdyby pojednaval o pekarstvi nekde v Poreci. Nepochybuji, ze Jirova restaurace, ovencena tremi Michelinskymi hvezdami ma tuto pochoutku na nejvyssi urovni a ja mohu jen se slzou v oku sledovat film s vedomim, ze toto sushi nikdy neochutnam:-). Presto, ta priprava a servirovani umocneno vybornou hudbou dava tusit, ze se jedna o mimoradny zazitek. Poucna a zajimava je i filosofie, jakou Jiro ve filmu prezentuje. Nejlepsi je, jak rika o tom, ze nektere kousky ryb se kvuli cerstvosti hodi jen v urcitou hodinu a to maji more par kilometru od restaurace... Tento film by povinne meli videt vsichni majitele, provozni a kuchari nasich stravovacich zarizeni, zvlast tech, co se pul sichty hrabou v mrazaku a sahaji po vegete a masoxu... ()
Jeden z nejlepších dokumentů, co jsem kdy viděl. Krásná, jemná a citlivá kamera, zároveň ale nic stylizovaného a vše točeno v podstatě z ruky nebo steadicamu. Umění tvorby sushi a přístupu Jira k zákazníkům a gastronomii celkově jsou úplně někde jinde a nic podobného v ČR ani vzdáleně nelze zažít, i když i u nás je spousta skvělých restaurací. Není to ani tak o Jirově přístupu k vaření, jako spíš k životu. Ve snímku slyšíme spoustu moudrých slov, Jiro vede lidi kolem sebe pevnou rukou a nesnese kompromisy. Své práci obětoval celý život. A ani nevadí, že jde svým způsobem o povrchní dílo, jelikož není prostor pro detailnější analýzu Jirova charakteru a života, co ho formovalo atd. Spoustu zákonitostí si lze odvodit i bez zbytečně doslovného výkladu. Skutečnost téměř nezachytitelného mistrovství tohoto kuchaře, filozofa a životního guru je v dokumentu krásně vidět a to stačí. ()
Fakt nádhernej dokument. Jiro dělá sushi už 75 let a pořád se mu nechce do důchodu. Má svojí restauraci, která sídlí ve stanici metra, vejde se do ní 10 lidí a "hajzly má na chodbě". I tak si účtuje vysoký ceny, rezervace jsou na měsíc dopředu a má 3 Michelinský hvězdy! Tohle není jen o něm. Ani o tom, jak se dělá sushi. Tohle je prostě něco vyššího. O životě. Protože když děláš něco, co tě baví, děláš to pořádně. Arigato. ()
Galerie (7)
Photo © Magnolia Pictures
Reklama