Láska všemi deseti

Ťuk ťuk ťuky ťuky a šup nový papír. Venkovská dívka a sebevědomý pojišťovák to společně rozjedou na šampionátech ve psaní na stroji. Nejprve ona projde výběrovým řízením na post sekretářky, on se projeví jako sympaťák, který se ovšem dokáže v nečekanou chvíli chovat jako idiot, společně pak začnou trénovat její rychlost psaní a samozřejmě k sobě začnou mít výrazně blíž. Jenže on je jaksi citově vyprázdněný a ona už nechce být šedým kopytem stojícím v koutě. Retro atmosféra je moc fajn, optimismus na nás vyskakuje, mnohé situace jsou sympaticky vypointované, ovšem dvě hodiny byly přeci jenom krapet moc (což platí i o samotných soutěžích ve psaní na stroji) a kouzlo se postupně vytrácelo. Mezi naším duem to navíc úplně nejiskří. On by totiž občas zasloužil proplesknout, což souvisí i s uměle vyvolaným konfliktem v druhé polovině snímku. Herecky je to solidní, rychlé střihy na koncentrované výrazy a hbité prsty kouzelné. Tři až čtyři hvězdy. (18.12.2018)

Ďatľovanie dvomi prstami nie je pre sekretárku ten pravý spôsob písania na stroji a asi kvôli blond vlasom je prijatá. Hoci nemá ani okuliare, ktoré by podľa filmu mali zvýšiť vážnosť a zabezpečiť diskrétnosť správnej sekretárky. Tak sa rozbieha nezáživný príbeh lásky aj bez všetkých desiatich. Športového súťaženia v strojopise je tam nakoniec až príliš, štýlové retro ružové šaty, ružový stroj, a gýč je kompletný. Neoslní ani príbeh, možno len vzhľad a úsmev Rose, takže dá sa na to nezáväzne pozerať. (14.01.2014)

Film poradí, jak se naučit rychle psát na klávesnici. 1) Ani neobvyklý půvab hejna sekretářek u předmětů své vášně mi neodpoví na otázku, proč se snímek o rychlém psaní na stroji v první polovině tak pomalu vleče. 2) Naštěstí je tu 38letý podmanivý Romain Duris (pojišťovák Louis Echard), jemuž film vděčí za trochu té přitažlivosti...dokud se nezačne soutěžit. Pak to jde i bez něho. (30.08.2015)

Nic viac, nez nudna francuzska konina, ktora nema co ponuknut /prazdne dialogy o hovne nepocitam/, plus obsahuje otrasne herecke vykony, nulovy dej a casto len prazdne tliachanie o medziludskych vztahoch. Plus tu sa predstavil opat Romain Duris /to bol ten vrcholny demental, ktory chcel spoznat ciganske osady v Gadzo Dillo/. Toto by sa malo pouzivat ako tortura miesto waterboardingu. A teroristom sa treba vyhrazat opakovanou projekciou tejto "meganadhery". 5 % (14.01.2014)

Miluji francouzský smysl pro humor. A tady mi navíc tvůrci svým příběhem padli přímo do mého vkusu. Stylizací je to nádherná pocta šedesátkovým filmům. Déborah François je svou roztomilostí podobná Audrey Hepburn. Co víc si přát? Francouzi mohou být na svou kinematografii hrdí, protože alespoň jednou za rok vyprodukují nádherný film, za to by tvůrci u nás vraždili. (02.03.2014)