Assassin’s Creed

Ale copak to? Spratkům a nezaměstnaným, co celé dny honí se smrtí v očích a džojstykem v ruce čuráky po střechách středověkého Španělska, místo aby dělali něco užitečného, filmík nefuní? Prý hloupí, jednoduchí, s debylňým scénářem a vůbec sem nemněl chuť sahat si v kyně na šulínka jako přy smažeňí v pokojýčku, jo? No toto! Od někoho, kdo tu nadšeně pětkuje stupidní až vyrachtané, digitálně přebordelizované omalovánkové trampoty kýčovitých buzerantů v elasťácích, potírajících furt dokola jednu a tu samou zlou mluvící hlavu z planety Hloupý pičus v souhvězdí Velkého retarda, to znělo jako kulantní doporučení. A taky, že bylo! Kraťák se sice místy urputně snažil točit Megbet ryloudyt, a to včetně Míši Bednáře a Mařenky Kotlářové v hlavních rolích, naštěstí však smlouva stadfordského tlučhuby a nudila s Ubij-softem vypršela už v roce 1616, takže dvojku už zaplaťsatan nevyblil, čili je z toho přeqapivě zábavný, vizuálně naprosto podmanivý a skvěle zahraný sci-fi heterospektákl s koulema, jaký může nestíhat pouze někdo s pokrevně spřízněnými rodiči a vysokoškolským titulem ze zevlování u monitoru. Docela by se mi líbilo, kdyby tenhle graficky mazlivý Justýn jednou dostal sto míčů i na hraní s nějakým brutálně hnusným erkovým scénářem výhradně o středověkém vybíjení Templářů, Katarské vzpouře, nebo s čímkoliv od Cornwella o Stoleté válce. P.S.: Zvláštní cenu, kopačku do koulí od Olgy Walló, získává ten úžasný polyglokot, co přetitulkoval „krýd“ jako „přesvědčení“. Bravo! Doufám, že to bude hodně bolet. (04.01.2017)

Najudymenejší film histórie. To človek pozná, že keď sa narazí na mantinely talentu, tak vyťahujeme barličky. Ako napríklad starú dobrú hmlu. Ne ten film technicky nie je dobrý ani náhodou. A to isté viacmenej platí aj o zbytku, jednoduchá storka zbytočne a nasilu domotaná, puto s postavami prakticky nulové a akcia v určitých momentoch slušná. Bohužial nič viac. 50% (30.04.2017)

Uprimne, cekal jsem to horsi. Ono vytahnout nejakej smysluplnej pribeh ze hry, kde neustale furt dokola jak trotl opakujete ty stejny cinosti je problem, ale v ramci moznosti se to tvurcum povedlo, i kdyz motivace zaporaku jsou prinejlepsim usmevny. Je desna skoda, ze se vic deje neodehrava v minulosti, protoze akce neni vylozene debilni a bere si vicemene to jediny dobry na hrach. Herci sice nemaj co hrat, ale zadnej zasadnejsi problem jsem s nima nemel. No a triky, zadna spicka to neni, ostatne spis tu mame akcni becko, takze to asi ani nikdo necekal, ale nic, co by vylozene rusilo. Takze ve vysledku me to vlastne ani nijak nesralo, mozna az na otevrenej konec. (03.04.2018)

Maně tuším, že film vychází z nějakých digiher. Tvůrci však museli počítat i s tím, že si jej pustí někdo, kdo naposledy pařil vlka, jak chytá do košíku produkty slepičích ovulací. Takže pozor, detailní spoilery, díky nimž budete o ději vědět totéž, co já po ukončení martyria! Týpek neumí jezdit na kole a přišel o rodiče. Ne tak úplně, protože za třicet let objeví otce, jak kouká z okna. To ale není podstatné. Asi. Tak tedy - náš hrdina provedl cos, pro což dostal provaz. Křeslo. Vlastně lehátko. Tam mu bylo intravenózně vpraveno něco tak rafinovaného, že se probudil až v Madridu a jeho tělo vězeňská služba vůbec nepostrádá. Ihned po procitnutí se seznamuje se slečnou disponující aparátkem, který sebou mrská, dělá vžžžhům a přenáší lidské vědomí do naprosto detailních vzpomínek ztrouchnivělých předků. Konečně tedy chápu, co je to genetická paměť. Týpkovi to nejdříve nevoní, ale poté, co bezmála zdechne a alespoň tedy trošičku ochrne, se už už nemůže dočkat, až na přístroj opět rozkročmo naskočí a zavelí hyjé. Ve vkusně násilných vzpomínečkách na život a dílo praděda se leccos přihodilo, bohužel však nevím přesně, co. Brebentí se tam španělsko - latinsky a dobroděj, jenž to frknul na net v dabingu, neměl potřebu přilepit i titulky. Ve své podstatě však všichni zkouší dohonit Adamem nahryzlé jablko, poněvadž prý ukrývá data. O svobodě. No jako fakt. Abych nezapomněl - v tom Madridu u stroje je ještě řada dalších lidí z nějaké sekty (do které právě patřil i ten tatínek, co pohledem ze zaskleného průzoru poslední čtvrtstoletí kontroluje okolí a pouští slinu) a ti se najednou vzbouří, s čímž se nepočítalo, protože má jít jen a pouze o extrémně násilné magory. Vše pak krásně vyvrcholí schůzkou templářů, kterým vládne jedubaba. Sic, hle, no toť, etc. Meeting, co měl být korunováním tisíciletých snah tohoto (jak je zde vylíčen) všemocného a paranoidního řádu, byl po bezpečnostní stránce zajištěn způsobem, který umožnil podřezávání řečníků na pódiu nemytými protivníky, rafinovaně maskovanými kápí. Slečna vědkyně, které z našeho potomka hašišínů (neptejte se mě, prostě to je asi šíita, no) přinejmenším na chvíli navlhl drn natolik, že mu umožnila zakuchnutí jejího papá, pak nečekaně otáčí kormidlo a zadělává dementním proslovem (kolikátým již) na další díly. Takže klidně do toho, třeba to pochopíte lépe. Já se ještě hodinu po dosledování motám v kruzích a narážím do stěn své unimobuńky 1+výlevka v rohu. (11.04.2017)

Justin Kurzel našel onen bájný kompromis mezi vyprávěním vlastní vize a dostatečně silným pochlebováním fanouškům her. V současné lince je na prvním místě stále hra o jablko, která je ale šikovně a potřebně minimalizována na základní funkce a obrysy. Nemá totiž cenu si nic nalhávat, právě tenhle artefakt má v předloze kolem sebe linku nejprve zajímavou, poté tolerovanou a nakonec bohužel až natahovanou. Potlačení nadpřirozených vedlejších motivů je proto jedině dobře a dává prostor Callumovi, aby se z něj stal hrdina z masa a kostí (o čemž si jeho herní předobraz Desmond mohl dlouhou dobu nechat jen zdát). Fassbender navíc funguje stejně dobře jako rozervaná oběť osudu, tak i jako nepřemožitelný Aguilar, který mě v akčních scénách nutí zadržovat dech a zatínat svaly. Nejvíc si ale vážím toho, že mě jako hráče (do světa Absterga a spol. jsem se úspěšně ponořil celkem šestkrát a Eziova trilogie nebo Black Flag patří zatraceně vysoko) nenechává jen odškrtávat povinné příběhové nebo žánrové trademarky, ale naopak při čekání na skok důvěry mě šponuje až neuvěřitelně. Výhrady tak mám jen k logickým chybám, což mě mrzí o to víc, že se v nich snažím pokud možno nikdy nepitvat. Absence všeho kromě obušků je ale pro ochranku skutečně otravně okatý handicap a chvílemi ruší, stejně jako nejasnost toho, kam až sahají genetické možnosti Callumových vzpomínek, které zase zamlží nejemocionálnější scénu celého filmu. I přes tyhle hrboly si ale hašašíni doskákali k pozici mojí nejoblíbenější herní adaptace a propadák v pokladnách kin mě bude ještě dlouho mrzet. (13.01.2017)