Svatá čtveřice

Viděno na festivalu Finále 2013. A byla to poslední věc, kterou jsem na festivalu viděl. Pak už jsem jen čekal, až se mi při závěrečném barování podaří dostat tento film z hlavy. Vlastně je to nádherná ukázka toho, proč se většiny českých nových filmů bojím. Tímhle jsem si to připomněl velmi silně. Co o filmu zmínit? Snad jen ústřední svatou čtveřici: Jiří Langmajer, Marika Procházková, Hynek Čermák a Viktorie Čermáková. Ano, a sex. Většinou se má hledat za vším a i já se o to často pokouším. Ne každé hledání bývá zdařilé a přínosné. Závěrečné barování se povedlo. Pilo se, jedlo se, tancovalo se, dvojice se vzájemně proplétali. Tolik slov, tolik tónů a tolik skleniček. (23.09.2014)

"Já přeci nejsem žádná hedonistka." "To nejseš, náhodou seš krásná." Už jsem dlouho nekoukal na nějaký současný český film a zrovna nedávno m známí vykládali o tomhle. Tak jsem to prubnul. Jenže mi neřekli, že v tom má prsty Hřebejk s Vieweghem, což je trochu odrazující kombinace. Nakonec to ale nebylo tak špatné, jak jsem při úvodních titulkách čekal. Přišlo mi to tak nějak lidské a svým způsobem přirozené, zápletka z nastavených reálií dokonce tak nějak logická, protože když už, tak jak jinak by to mělo proběhnout? Hodně jsem ocenil přirozený přístup k nahotě, žádné schovávání, skrývání ale ani násilné strkání před kameru. Byla tam, kde obyčejně bývá a byla tam tak, jak obyčejně bývá. Hrozně mě bavily obě herečky, docela se jim podařilo zastínit ústřední mužskou dvojici (která nebyla nijak špatná, jen by od nich člověk čekal trochu více). Kladem je i fakt, že to skončilo včas, než se to začalo utápět v nejednou klasickém nimrání v kravinách. Zaujala naprostá klasika, známá i z všedního okolí: čtyři lidi si něco užívají, mají to vychytané a všem okolo, místo aby po tom bylo hovno to hrozně řeší. Jak české. Přesto, přesto tomu filmu něco chybělo, nějaká ostřejší jiskra. Některé dialogy neskutečně smrděly papírem a připadalo mi, že i hercům je proti srsti je pronášet. Nebo je jeho kladem to, že je stejně všední a nejednou, i v těch vypjatějších situacích, prostě nudný a šedivý, jako skutečný život. Pravda, někoho úzkoprsejšího může zápletka filmu popíchnout, třeba stejně jako tu kostelní sboristku, mě ale to, co se ve filmu dělo přijde normální, a jak jsem už napsal, v rámci nastavených reálií dokonce logické. (09.07.2015)

Prohodí si partnery. Nic jiného nehledejme, nic jiného ani tvůrci nenabízí. Teď je otázka, zda čtyři holé zadky tuzemskému divákovi stačí? Jedni zažívají pocity studu až ponížení, druzí si v téhle látce možná i něco najdou, jiní si připomenou chvíle s ošuntělými videokazetami východoněmeckého porna. Nějaké dramatické vztahové momenty nečekejme. Pokud tu totiž má někdo pochyby, stačí pár bezduchých slov od zbývajících tří spolunocležníků a chmury se rozplynou. Nic víc potřeba není. Takže ani žádný vývoj nečekejme. Přesto alespoň u mě pocit nějaké výrazné trapnosti (zas tak hrozné to opravdu není) vzdálila profesionalita tvůrců, třeba obrázky kameramana Martina Šáchy nebo přístup režiséra Jana Hřebejka, který se solidně popral s absencí vypointovaných dialogů. A vlastně i děje. Nepřepnul jsem. Stále razím, že raději Hřebejka (příště už prosím bez Viewegha, Hřebejkova Nevinnost mě navíc navýsost potěšila), než Trošku nebo Poledňákovou. Z kníru Jiřího Langmajera nicméně mrazilo. Příjemně ale nikoli!! (18.01.2013)

Kdyby našemu všeobecně oblíbenému režisérovi bylo o 40 let více a byl již v těch uslintaných senilních letech, tak mu to natáčení budu s nadhledem přát, ale takhle jsem ten kvalitativní skok vůbec nepochopila....v jeho silách ale určitě bylo, aby do toho skrz naskrz dementního projektu vybral alespoň jednu trošku sympatickou postavu. (18.12.2012)

Telenoveloidní příběh o různých formách lidského přátelství aneb Pohodička pohoda. 1) Mám rád pohádky. Mám rád pohodu a klídek. Rád sleduji pozitivní emoce, byť zde jsou poněkud vieweghovsko-hřebejkovsky barvotiskové. Mám už plné zuby filmů, v nichž se vraždí, útočí, střílí, ničí, znásilňuje, ubližuje. Proto se mi Svatá čtveřice líbí. 2) Nejvíce mě na filmu nezaujala sexuální výměna partnerek, byť je podána s nebývalou něžností a citlivostí, ba ani roztomilý, i když předvídaný, závěrečný vtip (pointa to zřejmě není). Nejhezčí bylo přátelství obou rodin, každodenní život ve spolupráci blížící se až jakési komuně. Tito lidé prostě mezi sebou plot nestrpí, i když jsou jediní, kdo ho v ulici nemají. 3) 50letý Michal Viewegh napsal scénář, který 45letý Jan Hřebejk pěkně zrežíroval a a po britském zámořském území Turks a Caicos se proháněl mj. už 46letý Jiří Langmajer, kterému to, až na příšerný knír, opět moc slušelo. (15.11.2013)