Suspiria

Z obsáhlé filmové tvorby respektovaného hororového tvůrce Daria Argenta jsem měl dosud možnost zhlédnout počátkem 90. let pouze Inferno, ze kterého jsem si pamatoval jen tolik, že mělo místy slušnou atmosféru a to je tak všechno. Takže jsem přistupoval k jednomu z nejoceňovanějších Argentových snímků s určitým očekáváním. Filmu se nedá nepřiznat snaha o vytváření výše zmíněné atmosféry, režisér pracuje se zvuky, kamerou i architektonickými prvky a místy dokáže vytvořit opravdu tísnivé pocity. Bohužel, na to, aby to fungovalo, by musel udržet až do konce pocit nevědomosti, záhady, neprozrazovat divákovi podstatu jevů, protože v ten moment, kdy pochopíte, o co jde, to jde do kytek. V případě Suspirie by si vystačil vlastně s absencí jakéhokoliv smysluplného děje a soustředil bych se jen na výše zmíněnou atmosféru. Jinak to totiž začíná nepříjemně připomínat takové ty sedmdesátkové pokusy o umělecká porna. V tom filmu je spoustu rušivých prvků od těžkopádných výkonů ve vedlejších rolích přes naivitu některých scén až po rušivou angličtinu, protože režisér z komerčních důvodů počítal od začátku s mezinárodním publikem. Jestli tohle má být výkladní skříň tvorby Daria Argenta, pak se s díky zbytku jeho tvorby obloukem vyhnu. V tomhle žánru se toho dá najít mnohem zajímavějšího jinde. Celkový dojem: 45 %. (11.02.2018)

Nezbývá mi než pošpinit hororovou klasiku. Argentova SUSPIRIA sází na hnusnou krásu německé baletní školy, prvoplánové děsy, světla a syté barvy, snovost, nudné mysteriózno a unylou hlavní hrdinku. Kde mnozí obdivují, já si klepu na čelo a s čím dál větším nezájmem čekám, až ten film konečně dospěje v závěrečné titulky. Zajímavý (alespoň než se okoukal) byl ale vizuál, asi dvě scény nebyly vůbec k zahození, a také se mi líbil hlavní hudební motiv - jednoduchá melodie podložená úchylně záhrobním hlasem. Jinak nic, takže tu nahrazuji J*A*S*Movy odvolané dvě hvězdy (ty moje ale zůstanou). (23.01.2011)

Barvy, hudba!, atmosféra, střih na jedničku, všechno ostatní, jako třeba herci a děj spíš WTF, ale kupodivu mi nečinilo problém přistoupit na pravidla hry. Škoda jakoby odfláknutého konce. A bylo mi tedy trochu líto, že Argento neměl dost soudnosti opatřit sobě použitelného scénáristu, neb tohle mohlo být klidně skoro tak kulervoucí jak píseň o Kullervovi [3,5* - jelikož mě giallo většinou příšerně nudí a zde se tak kupodivu nestalo, zaokrouhluji nahoru] (26.04.2017)

Subjektiv má tu vadu, že strachy reálného života berou mu schopnost báti se u filmu. Dneska jsem, já strašpytel, třebas letěl letadlem. Tudiž je vlastně s podivem, že Argento dovedl vzbudit svou Suspirií ve mně, když ne strach, tak alespoň zájem o filmové dění. Všechna čest u nehororového diváka mého ražení. Zručně buduje atmosféru, v níž neviditelné zlo provádí nepochopitelné činy a hrdinky o samotě v zlověstném tichu čelí nebezpečí (skvělá scéna na osamělém náměstí). Lekačky má v malíku, pečlivě odhadne okamžik, v němž divák dospěje k přesvědčení: "Á, teď už se nic nestane." Či onen pocit vytvoří. A teprve tehdy se to stane. Pro zručného hrůzomistra je to možná rutina. Prostředí a vůbec celé výtvarné řešení Suspirie však do kategorie "rutinní" určitě nepatří. Fotogenické možnosti architektury (převážně secesní, hádám, ale jsem houby odborník) byly volbou osvětlení a filmového materiálu využity na 100 %.Obraz dokonale ladí architektonickým rytmem. Vrcholem filmu je však zřejmě práce s barvou. Bezvýhradná sytost a zároveň neskutečnost daná barevným osvětlením (hlavně rudým) činí ze Suspirie bezmála malířskou lahůdku. Dokonce i krvi, když ta skutečná je tak fádní, dal v souladu se svou výtvarnou vizí novou, hezčí a zářivější barvu. Nádhera. Jenže... Co je to platné, když se nakonec Argento rozhodne naplno ukázat povahu a původ oné neznámé zlé síly a odpověď, kterou dá, je přinejlepším trapná. Tímhle že budil můj zájem? Ale nee... Když plnil film klišovitými postavičkami jako byl slepý klavírista, černý vlčák, přestárlá valkýra, ruská mužatka/mužička, němý dementní slouha či dekadentní ředitelka, bral jsem to jako zábavnou hru a usmíval se pod vousy. Velké odhalení však vtipu nepobralo - ukazuje jen, že i ten největší svůdník může být impotent. Silné ***. (20.06.2010)

Suzy Banyonová, mladá Američanka prichádza z New Yorku do nemeckej baletnej školy na okraji Mníchova. Skúsenosti, ktoré tu naberie však budú diametrálne odlišnejšie ako si myslela. Musím uznať, že hudba, hra s tieňom či farbami pri podaktorých scénach pôsobí naozaj zaujímavo, možno miestami až umelecky. Príbeh mysteriózny, o horor nejde ani omylom. Prvky tohto žánru, ako gore (ktoré je rovnako lacné, ako predvolebné sľuby), mimoriadne násilie či nebodaj lakačky, nájdete skôr v správach po 19:00. Prvá hodina úplný odvar destilovanej vodky z Nórska. Výkriky "Witcheees" síce zaujali, no že by ma tento snímok nejak vystrašil, to ani náhodou. Já neviem, nemal by byť divák pri tomto žánri emocionálne zasiahnutý? Alebo aspoň pohoršený? "Suspiria" nezvládol ani jedno, ani druhé. Ja som asi ozaj bez "citu". Taktiež nechápem, ako môže niekto udeliť 2 ★ a po opätovnom vzhliadnutí, rovných 5. Zaujímavé. O jednu, možno aj dve ★ mi to príde celkom prípustné, ale "Jackpot"??? V 70' rokoch možno tento snímok vyvolal nejaké pocity, ale teraz mi to príde ako pekne zabalená, no presto všetko lacná náhrada čokolády. Ja sa snáď nikdy nepoučím. Táto "Old School" škola je pre mňa ako streľba slepými. Z 10 snímkov zaujme jeden. A Talianskemu hororu som nikdy nedal vyššie hodnotenie ako 4★, čo by malo byť pre mňa jasným ukazovateľom. Ale viete čo? Nevzdávam to! Ešte Vás pár krát svojim komentom určite naseriem. Aj tak všetci preháňate :) - 50%. (25.09.2014)