Suspiria

Štýlový horror, ktorý aj po štyridsiatich rokoch dokáže zaujať a strhnúť divákovu pozornosť, prinútiť ho zbystriť všetky zmysly a úžasnou farebnou kompozíciou vizuálnej zložky a zimomriavkovou hudbou privodiť nemilosrdné mrazenie a sťahovanie žalúdka. Dôkaz, že v jednoduchosti je krása. Príbeh je niekedy na hranici monotónnosti, postavy nie sú bohvieako napísané, dialógy obyčajné, no napriek tomu je atmosféra pekelne strašidelná a neraz tak vrazí dýku do divákovej psychiky. 80%. (09.08.2014)

Tomuto snímku rozhodne nechýba atmosféra. Niečo perfektné. Zvláštny, prefarbený farebný filter dodáva filmu sférický význam a osobité čaro. Na mňa tam bolo síce trocha veľa červenej, ale za nejakú chybu by som to nebral, ide len čisto o subjektívnu vec. Nemôžem zabudnúť ani na údernú hudbu, ktorá k celkovej atmosfére prispela snáď najväčšou mierou. Z pohľadu minulosti na súčasného diváka možno niektoré mordovačky pôsobia dosť detinsky a krv až moc kečupovito, ale to rád prepáčim. Argento to jednoducho vie a vždy vedel. Celkovo, nebolo to síce tak dobré ako posledná Matka, ale stále ide o slušný nadpriemer. 75/100 (17.09.2014)

Na rozdíl od Tenebre se v Suspirii Argento maximálně zaměřil na hypnotickou atmosféru a senzuální expresionismus a vydařilo se. Co zůstává, je neochota či neschopnost nahnat strach. Argento věří v emoce jako takové. A přeškoda toho blboučkýho děje. Argentovi patrně v dětství někdo vtloukal do palice, že děj a forma jsou dva póly jednoho magnetu a nemůžou sdílet stejné lože. (03.11.2007)

Krásne snové, temné, mrazivé, ale dosť zdlhavé až nudné. Viem, tieto staré filmy vedia byť zradné a treba ich pozerať s akýmsi nadhľadom. Určite keby to Argento natočil teraz tak by to bola pecka jak hrom. Nudné pasáže by vyplnil niečím zaujímavým a aj herecké výkony by boli na lepšej úrovni. A vlastne to sú hlavné zápory filmu. Ako som už na začiatku spomínal, dej je budovaný hlavne ne atmosfére a na jej bodovaní, ktoré končí zaujímavým no dosť rýchlym finále. Nie som sklamaný, no čakal som od tejto klasiky možno trochu viacej. Slabých 70% (08.06.2008)

Z obsáhlé filmové tvorby respektovaného hororového tvůrce Daria Argenta jsem měl dosud možnost zhlédnout počátkem 90. let pouze Inferno, ze kterého jsem si pamatoval jen tolik, že mělo místy slušnou atmosféru a to je tak všechno. Takže jsem přistupoval k jednomu z nejoceňovanějších Argentových snímků s určitým očekáváním. Filmu se nedá nepřiznat snaha o vytváření výše zmíněné atmosféry, režisér pracuje se zvuky, kamerou i architektonickými prvky a místy dokáže vytvořit opravdu tísnivé pocity. Bohužel, na to, aby to fungovalo, by musel udržet až do konce pocit nevědomosti, záhady, neprozrazovat divákovi podstatu jevů, protože v ten moment, kdy pochopíte, o co jde, to jde do kytek. V případě Suspirie by si vystačil vlastně s absencí jakéhokoliv smysluplného děje a soustředil bych se jen na výše zmíněnou atmosféru. Jinak to totiž začíná nepříjemně připomínat takové ty sedmdesátkové pokusy o umělecká porna. V tom filmu je spoustu rušivých prvků od těžkopádných výkonů ve vedlejších rolích přes naivitu některých scén až po rušivou angličtinu, protože režisér z komerčních důvodů počítal od začátku s mezinárodním publikem. Jestli tohle má být výkladní skříň tvorby Daria Argenta, pak se s díky zbytku jeho tvorby obloukem vyhnu. V tomhle žánru se toho dá najít mnohem zajímavějšího jinde. Celkový dojem: 45 %. (11.02.2018)