Suspiria

Mistrovská ukázka toho, jak lze pečlivou kombinací obrazu a zvuku (resp. hudby, která zde ovšem není zcela oddělitelná od zvukových efektů) dosáhnout maximálního účinku na diváka i bez potřeby vyvolávat v něm napětí, které by vycházelo z vyprávění. Je sice pravda, že závěr, v němž do té doby abstraktní zlo nabírá docela konkrétní obrysy, s sebou nese spíše zklamání než vyvrcholení, že explikativní projev profesora psychiatrie o čarodějnicích je poněkud úsměvný a že ostnatý drát také mohl mít nějaké ostny, ale ve světle úžasného a neotřelého diváckého zážitku, který Suspiria nabízí, jde o nepodstatné nedostatky. Dario Argento je nepochybně jedním z těch tvůrců, kteří svými díly jasně dokazují, že i nízké žánry populárního filmu mohou nabývat vysokých estetických kvalit a mít tedy nezpochybnitelnou uměleckou hodnotu. (14.01.2013)

Tomuto snímku rozhodne nechýba atmosféra. Niečo perfektné. Zvláštny, prefarbený farebný filter dodáva filmu sférický význam a osobité čaro. Na mňa tam bolo síce trocha veľa červenej, ale za nejakú chybu by som to nebral, ide len čisto o subjektívnu vec. Nemôžem zabudnúť ani na údernú hudbu, ktorá k celkovej atmosfére prispela snáď najväčšou mierou. Z pohľadu minulosti na súčasného diváka možno niektoré mordovačky pôsobia dosť detinsky a krv až moc kečupovito, ale to rád prepáčim. Argento to jednoducho vie a vždy vedel. Celkovo, nebolo to síce tak dobré ako posledná Matka, ale stále ide o slušný nadpriemer. 75/100 (17.09.2014)

První čtvrthodina je naprosto dokonalá. Díky naprosto nervní hudbě jsem se bál i scény, kdy první z obětí byla v místnosti, kde se jen otevřelo okno. Potom se velice dlouho neděje v tomto filmu vůbec nic a vypadá to celé jako hodně barevná venezuelská telenovela, ale Argento si jen chystá pole pro dokonalou a co víc na italské horrory srozumitelnou pointu celého vizuálně skvělého filmu. A jedna scéna, sice nudná, mě moc hodně potěšila, a to je dvou minutová přítomnost mladičkého Udo Kiera. (20.06.2004)

Argento v nejlepší formě! Problém italských horrorů je, že buď jim propadnete, nebo jimi opovrhujete. Navíc kvalita jednotlivých děl je značně kolísavá i v rámci tvorby jednoho režiséra. Mě Argentovy filmy baví jako výtvarníka. Jeho vytříbená paleta barev, záliba v rudé a modré, v kontrastu, hře světel a stínů. Pokřivená kompozice, kdy postavy, věci i budovy jdou často mimo obraz, vychylují se ze zlatého řezu, jako by ukazovala na deformované vnímání světa. Temný hudební doprovod plný skřeků a pazvuků navozuje patřičnou atmosféru. Argentův Goblin zde předvádí jednu ze svých vynikajících okultních kreací. Přízračná scéna na letišti i cesta lesem v dešti napoví, co lze očekávat. Výkřiky ,,Witch" jsou jen jakousi třešinkou na dortu. Šťavnaté vraždy, tlukoucí srdce v otevřené hrudi, pasti, léčky, červi a....čarodějnické spiknutí! Skvělý úvod do ponuré trilogie. (25.02.2011)

Každou výrazně stylizovanou záběrovou kompozicí, nápadně inspirovanou designem Kabinetu doktora Caligariho, úchvatné výtvarné dílo, které má díky zredukování mužských postav a příběhu o urychleném dospívání jedné dívky zajímavou psychoanalyticko-feministickou hloubku. Díky Gobliní hudbě je navíc slušná šance, že se mezi vším tím obdivováním vizuálu sem tam rozechvějete strachy. 90% Zajímavé komentáře: Radko, MIMIC, ditechi (22.12.2006)