Císařův pekař - Pekařův císař

Nejvíce se mi na této pohádce líbí, že to vlastně ani pohádka není. Díl císařův pekař ve mne valný dojem nezanechal, spíše ho chápu jako takové delší uvedení do děje. Je to zkrátka obrovská nuda, ale jakmile se přehoupneme do dílu číslo dva a začne kralovat pekař začíná to být výborná komedie. Jan Werich je výtečný, ale jeho kolegové si zaslouží sklidit minimálně stejné, ba dokonce ještě větší ovace. Film je velmi vtipný, a to že se na něm zásadně podepsala doba, a to rovnou ve více směrech je logické vyústění. Ten Golem byl vskutu příšerný. Raději bez něj, než tohle. A doba vzniku zanechala svoji stopu určitě i v smýšlení zúčastněných. Myslím, že píseň: ,, ten dělá to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc", mluví naprosto za vše. Příliš mi to však nevadilo. Ta píseň je melodická a vysoce chytlavá, a tak jsem si ji pobroukával taky. Takže když to tak shrnu v jedno celistvé hodnocení. Císařův pekař byl průser. Pekařův císař byl výtečný. A protože mezi čísly 0 a 5 se blbě hledá průměr, zaokrouhlím číslo 2,5 tak, jak by ho zaokrouhlil můj i váš procesor a dám * *, i když takové lepší. (20.11.2011)

Levicová kontinuita se nedala zapřít ani v dobách nejtemnějších. PEKAŘE můžeme chápat a vyložit jako přímé pokračování prvorepublikových her OSVOBOZENÝCH, v němž se z velmi pravděpodobné úlitby režimu podařilo právě proto vytvořit umělecký šperk. Budovatelské nadšení filmu je tedy vším možným, jen ne pochmurným optimismem doby politických procesů a justičních vražd; tato kamufláž - lhostejno, zda vědomá, či spontánní - je působivá - a pro někoho neprohlédnutelná - i dnes. Postavíme-li toto skvělé dílo do přímé linie srovnání se SVĚT PATŘÍ NÁM nebo HEJ RUP!, vidíme zachování humoru té doby, do kterého je přidán pathos, neodlehčený černým humorem (závěrečné truchlení nad neznámými hrdiny ve SVĚTĚ). Werichovská dvojrole je zřejmě také dána Voskovcovou absencí a tehdejší nemožností ho alespoň přibližně nahradit (až o něco později se objeví Miroslav Horníček). Tuto kontinuitu také ztělesňuje tehdy ještě stále mladá a krásná Nataša Gollová (byla mezi pětatřicítkou a čtyřicítkou). Ani určité ochabnutí tempa ve druhé třetině druhého dílu nemůže pokazit vynikající dojem z tohoto mimořádného nevávrovského českého velkofilmu-pohádky. Kontinuitu zrělesňuje také režisérova osobnost - Martin Frič tu dospěl k dalšímu vrcholu své skvělé tvorby. Za zmínku stojí i prolínání hereckých generací (Plachý,Štěpánek,Kemr,Jana Werichová,Bezouška). Osobitá třetirepubliková tvář tohoto případu postupně odeznívající prvorepublikové tradice, která i vyplnila, i překonala dobu svého vzniku, je - nezávisle na tom, jak byla míněna - nadčasová. (27.01.2008)

Koho mohli mít komunisti v roce 1951 jiného, než prvorepublikové hvězdy? Závěrečná veselice a několik narážek byla jistě úlitba době, ovšem z úst Jana Wericha působí vyloženě dvojsečně :-( Nataša Gollová sice plnoštíhlá a ne tak bláznivá jako v Evě, co tropí hlouposti, ale o to více ceněná :-) Některé vyšperkované dialogy ale opravdu nemají chybu. PODZEMNICE OLEJNÁ! JAK TO VŮBEC MŮŽETE JÍST? (21.05.2003)

"Já ho propíchnu. Je to rychlé a stavovské!" Velkolepý film nabitý hereckou elitou, skvostným prostředím, perfektní hudbou, naprosto dokonalým scénářem a jednou z nejhororovějších postav filmu vůbec - golemem. Navíc si všimněte kamery, jak např. při scénách s golemem zabírá scény z různých úhlů a výšek, čímž vytváří skutečně téměř hororový pocit. Bohužel Werich-císař se mi líbí víc jak Werich-pekař. Na kopu geniálních hlášek (!) se tu bohužel nabaluje balast dost naivní budovatelské éry (ta poklízí slepice, ten látá kalhoty, blá blá blá, soustružnice fachčí na třech strojích zaráz blá blá), který je sice v kontextu 50. let pochopitelný, nicméně je tak okatý, že na plné hodnocení to nebude (stupidní fráze jako my vám dáme tohle a vy nám tohle a všechno budeme mít DOHROMADY chacha, chichi, chocho). Ale což - já vím, jak to Werich myslel a nad těmi žvásty přimhouřím oko. Protože když si je odmyslím, dostanu geniální film po VŠECH stránkách! A navíc tam toho "budování" není tolik, aby se dal film označit jako agitační (což zde mnozí dělají, nechápu vás). Dnes už nezpíváme: "Ten dělá to a ten zas tohle." Ale: "Ten krade to a ten zas tohle..." :) A vůbec! My se jdeme historicky znemožnit! (19.04.2006)

Barevný dvoudílný film režiséra Martina Friče o císařově pekaři je dalším dobrým krokem na cestě k české filmové veselohře. Film ve formě satiry vtipně odhaluje snahy hrstky lidí, kteří se zmocnili tajemství ovládání velké energie. Této energie chtějí použít k uskutečnění svých sobeckých a velikášských tužeb, k ničení a zkáze, místo aby ji využili k ulehčení práce a zlepšení životních podmínek všech lidí. Je to přímá obdoba současné situace, která zavládla ve světě po uvolnění atomové energie. Již touto aktuálností řešeného problému si vydobyl film své oprávnění a velmi dobré herecké obsazení a výkony, stejně jako jeho satirické pojetí, jej ještě více přiblíží našim divákům. Filmu jako celku by prospěl vetší dějový spád, jemuž je na závadu rozdělení filmu do dvou dílů. Film se vtipně dotýká celé řady problémů, které jsou v současné době velmi aktuální a s těmito problémy se také částečně vyrovnává. Je to zejména využití velké Golemovy energie a charakteristické vykreslení tábora stoupenců světovlády a převážné většiny prostých lidí, kteří tuto energii začlení do mírové výroby. Vtipné filmové konfrontaci minulosti s dneškem se podařilo dokázat, že podobnost mezi Golemem a atomovou energií skutečně není náhodná, nýbrž čistě úmyslná. Filmový přehled 2/1952 (25.11.2007)