Císařův pekař - Pekařův císař

Zcela zjevná budovatelská pseudohistorická agitka, ale jak už bylo zvykem u předválečných filmů V + W, vůbec to nevadí... Je to vlastně s podivem, že se dal v roce 1951 natočit takhle moudrý, nadčasový a inteligentní film... Zestátněná kinematografie však byla ještě ne úplně paralyzovaná, neboť si Jan Werich spolu s Jiřím Brdečkou mohl napsat celý scénář sám bez větších cenzurních zásahů a měl dokonce takovou pozici, že od roztočeného filmu na jeho podnět dohlížitelská komise z ÚV odvolala původního režiséra Jiřího Krejčíka, s kterým si Werich nepříliš sedl po umělecké stránce... (23.01.2007)

Si představte, že soudobá cenzura téhle perle mezi českými filmy vyčítala nedostatečnou budovatelskou atmosféru a nadšení... A nadšení ze světlých zítřků tam přitom je, i samotná rovina příběhu je nepokrytě sociálně citlivá, ale přesto nám to nevadí. Má inteligentní výraz, důstojnost Jana Wericha a formální Fričovo mistrovství. Takové výborné triky patří jedině velkofilmu, stejně jako davové scény a věčná tvář Nataši Gollové. Mezi snahou o fantasy u nás jasný král, který není prakticky vůbec tendenční. Pokud byla daň za vznik agitační písnička a několik rozervaně sociálních scén, tak se jednalo o zanedbatelnou věc. (18.03.2006)

Tohle je ten oslavovaný Werichův opus? Mně to přijde jak nesmělá satira na totalitní režim, a taky to je. Golem je rudý režim a vrchnost i chudáci jsou jemu podřízeni. Monarchie není žádána. A když se rozezní Werichova budovatelská óda na to, co všichni společně dokážou, nazpívaná zřejmě z donucení, aby to celé nezakázali, nebylo co řešit. Hrozný film. Barvy, ozvučení a všechno kolem v poločasu rozpadu. Neděkuji, jsem pustil telku a náhodou to dávali. Krize. Nikdy jsem to nedodíval, až nyní, a o ničem. Snad jen herecké výkony to spasily. 20% (30.05.2012)

Dokonalý velkofilm ve všech významech tohoto označení. Celá herecká elita své doby, v čele pochopitelně s dominujícím Janem Werichem, který svou dvojroli zvládl bezchybně, stejně však nezastiňuje zbytek, a to hlavně dvořanskou kliku, kde se nádherně vyřádil František Filipovský. Právě kvůli těmto scénám film navždy zůstane tím, čím je, protože je pravda, že budovatelské a pracovně-nadšenecké tendence už mohou někomu lézt krkem. Mně začaly vadit až poté, co jsem se na ně vyloženě soustředil, předtím film neměl kazu. Snad jen ten závěrečný pohled na pražské panorama, barokní kostel svatého Mikuláše rudolfinskou Prahu zatím ještě nekrášlil. (26.12.2004)

Dělá to a ten zase ono, a všichni dohromady udělají moc. Pro mě je nejpřitažlivější postavou Vladimír Leraus. Je ze všech nejpřirozenější. Netají se tím, oč mu jde, jde si za tím, a dobře mu sekunduje i další přímá lidská duše, kterou hraje František Filipovský. Oživí Golema, chce aby mu sloužil, ale Golem ho neposlouchá. Poslechne ale Jana Wericha, a má sloužit všem lidem. Z Golema si udělají pekárnu a tančí kolem a zpívají si, takže socialistické hospodářství mělo z takových výtečníků radost...Ale nepochybně úhlů pohledu na tenhle film je mnohem více, než je možno natlačit do pár vět. (22.07.2010)